TiK

U Slap, v Přestavlkách, v díře ze všech děr největší, mě na strava – segmentu předběhli. A to tak, že od dvě minuty. Plus se objevil další běžec, který si to dal také – ale ten je půl minuty za mnou, takže dobrý.

Kde se tam vůbec, uprostřed ničeho, berou ?

Ale k tomu borci – jsem v klidu. Ve srovnání je rychlejší na kilometr o dvě minuty, na půlmaratonu o hodinu. A taky má za letošek naběháno o 1500km víc.

Tudíž ho nenávidím jen trochu, protože je v naprosto jiné kategorii.

Co jsem si včera zkusil na nečisto, dnes bylo poklusem. Nevěděl jsem, co mě bude či nebude bolet, takže cíl byl postupný: troja, když to půjde Roztoky, když to půjde Řež, když to půjde Kralupy. 25 km.

Krátká verze: šlo to. Vybíhal jsem v parnu, kdy se meteorologové trumfovali varováními před bouřkami, kroupami a kdovíčím, 30+C ve stínu, lilo ze mě…

Celou cestu byl výrazně menší provoz než včera – kolařů i bruslařů pomálu. Noha překvapivě nebolela a do Roztok jsem přiběhl v pohodě. Cíleně pomalu, ale v pohodě.

Pokračování do Řeže bylo jasné. Včetně dvou občerstvovaček – dnes jsem vypil vše, co kolem trasy teklo.

V Řeži jsem měl lehké pochybnosti, ale 11 km nevypadalo tak zle. Jako ne že bych nebyl přehnaný optimista, týden předtím jsem neběhal…

Nakonec mi optimismus vydržel do dvacátého kilometru. Tam jednak začalo bouřit (hromy nad hlavou, vich, ale jinak nic), jednak hlava odmítala dál. Nohy bolely, ale v mezích normy, dýchat šlo nosem a bez problémů, ale hlavě se nechtělo. Nakonec jsem to nějak překonal a dolezl na vlak.

V něm jsem si, abych měl lepší výhled, sedl do prvního patra – a po půl hodině na výstupu bylo sakra těžké ty schůdky sejít… Stejně jako poslední cca dva kilometry od vlaku domů.

Čas je tragický – jednak jsem záměrně běžel pomalu, jednak všechno to občerstvování… nejdelší kilometr jsem měl za 14 minut :)

Ale bylo to pěkné a doufám, že jsem to zas moc nepřestřelil a běhání bude pokračovat.

O berličkách přes Stromovku a směr Roztoky. S tím, že pokud to půjde, tak i dál.

Šlo to a za dvě a půl hodiny jsem byl v Řeži, kde jsem si počkal na vlak a zpět domů.

krátké, ale v mezích možností intenzivní. Ochladilo se; rozdíl voda vzduch byl poměně malý, takže voda byla jako kafe.

Asi po stu letech plavání. Do vody na Slapech jsem lezl za deště, takže nikde nikdo. Pomalu zátokou, baj voko půl kilometru tam a to samé zpět.

Rozhodně ne na rychlost, zvolna jsem střídal prsa – kraul – znak a tak nějak jsem to odzvevloval.

Rozhodně to bylo fajn a další týden, co mě tam čeká, to bude alepoň jednou za den. Raději dvakrát.

Nordic walking na okruhu Stromovka – Most barikádníků – Trója a zpět. Proti běhu pomalejší, zase ze zátěží na ruce mě tlapky pěkně bolely (1kg na každé navíc).

Alespoň nějaký pohyb.

Bez kola, bolavá kyčel, moc možností pohybu mi nezbývá. Takže nordic walking z Pankráce do Bubenče. V noci, v dešti, nasranej ze ztráty kola.

nějakej zmrd mi ukradl kolo. Z paneláku, ze zamčené kočárkárny. Takže jsem pěší.

Jo, na Policii nahlášeno, ale šanci tomu nedávám.

když nevidím ? Asi tohle.

Protože mě začala pobolívat kyčel (ještě jako následek seběhu), zpět na kolo. A na okruhu Zbraslav – Vrané – Zvole – Novodvorská byly zajímavé dvě věci:

• potok a zbytky po deštích v týdnu -a že to muselo stát  za to
• tři výpadky gpsky, takže pár strava segmentů jsem se dřel nadarmo

A jinak taková normální padesátka.