TiK

Jak tu je vidět, nastala pauza. Vyrobil jsem si něco mezi chřipkou a angínou – a jak se ukázalo, zabírají na to léky na alergii. Sakra, tolik let v pohodě a teď se mám začít děsit léta ?

Dokonce mě to zahnalo z chaty zpět do Prahy pro prášky. Ale zase na druhou stranu: nevětrat, nechodit ven, trpět se změnilo na pobyt uprostřed Slap a po první dávce pilulek jsem šel večer běhat.

Tak si to přeberte.

První Slapský výklus je už tradičně od chaty do slušného krpálu, pak přes Přestavlky (víte, jak to v Přestavlkách vypadá o půl deváté večer ? Chcípl pes je proti tomu označení karnevalového reje za zvuků samby) a přes Slapy směrem na Buš a dvoukilometropvým klesáním zpět.

Hodně asfaltu, dost aut, ale vlastně docela fajn.

Hned večer jsem do Stravy zadal pár úseků a těšil se na druhý den, jak budu trhat rekordy. A to jsem ještě byl natěšený po pauze, takže padlo pár osobáku (1km, 2 míle).

když si myslím, že je všechno na nejlepší cestě. Tak aspoň přijde nějaká ta chřipka. Takže tak na týden konec s pohybem.

Fakt super.

dostat se do stadia, kdy je 12km běh takové to vyklusání na pohodu a ne celoživotní cíl.

Ne, nemluvím o rychlosti – ale o pohodovém běhu. Dobře, zpestřil jsem si to na Moste inteligence jedním sprintem a od Vyšehradu dál 3km na čas, ale pořád to bylo v klidu.

Víc mě rozrušil protiletící, tak 5cm velký, roháč – málem jsem hodil šipku k zemi, jak jsem se té hučící potvory lekl.

Plus pár fotek ze Smíchova a doběhnutý autobus na kopec. Říkal jsem, že od Vyšehradu to bylo na čas, ne ?

dalších třicet dní pryč – a k čemu to vedlo ? Ke zjištění, že to takhle psát je blbost :)

Zůstanu u blogu k jednotlivým dním, zatímco výkony (aehm) mi jistí jiný soft přímo z gps záznamů. A docela uvažuju, že z něj udělám alepoň záklaní xml výstup, který se mi bude načítat sem jako aktuální statistika.

S výkony jsem a nejsem spokojen. Kolo dobrý, to mě netrápí. Spíš běhání – chtěl bych pravidelněji (hm, dvakrát denně?) něco kratšího a místo toho mi tam jedno za dva tři dny padne 12+. Ale vlastně nevím, co by bylo lepší. Nikdy jsem nebyl sprinter, takže pomalu a deleko je pokračování celoživotní kariéry.

Chtělo by to nějaký posun – ale nedaří se mi hubnout. Omezit žraní zkusím o dost drsněji a do konce prázdnin šest dolů – to je dvě kila za měsic, to není nereálné. Když je z čeho. A jo – těch šest kilo znamená dostat se pod stovku, což by mělo přiníst i nějaké zrychlení.

Ony zatím běhy by mohly být rychlejší o nějakých 15-20s na kilometr – ale víc mi vyhovuje pomaleji a mít dost sil a ne na konci padnout a vzpamatovávat se z toho další týden.

Jako další tajný běh mám Praha – Kralupy. Opět – znám z kola. Je to celkem 25, pokud bych to protáhl do Veltrus, jsem na 30. Tak na čtaři hodinky běhu. Jasně, Keňané mají maraton za dvě, ale co já, copak jsem nějakej černoch ?

Plus logistika – nějak se zcivilizovat před nástupem do vlaku zpět by neškodilo – budu smrdět jako stádo opiček makak…

Takže plán je někdy koncem léta třicet. A přístí rok maraton za nějaký rozumný (pod 5h) čas.

byl v plánu, nakonec se to natáhlo skoro na 12 km. Ale bylo to alespoň zvolna.

Přes Stromovku, Tróju, Rohanské nábřeží na Letnou.

I když jsem běžel pomalu, nakonec kilemetrové časy nejsou tak hrozivé – resp. mobil hlásil průběžně daleko horší časy, než se nakonec z gps záznamu spočítalo.

Další plus jsou vyklusané Letenské schody. Pomalý začátek, pomalý střed a neuspěchaný závěr přinesly ovoce a tak jsem se mezi davy lidí, popíjející a slavící nahoře, přiřitil jako velká voda. Ne že by to někoho zajímalo. Ale vyběhl jsem!

Podle Stravy se mi potvrzuje, že kopce mi jdou – zatímco na rovinatých segmentech hájem posledních pár pozic, na brutálních kopcích (schody, Petřín apod) se pohybuje lehce za polovinou.

Asi běhající většina bere jen rovinky…

Asi mě dohonilo sportování za poslední dny – pořád mě něco bolí, není chuť, prostě si tělo řeklo, že chce pauzu.

Tak mu ji dopřávám.

Ale už mu brzo skončí :)

Posilování v parku. Fajn. Takže:

1km běh do parku, jedno kolo na strojích, 3km na vyšehrad, tam nejsou všechny stroje, takže dvě kola toho, co je, běh 2km do Podolí, tam jedno kompletní kolo na stoječkách a 1km pod schody.

Tam mi došla síla, chut a vlastně všechno.

Takže jsem schody v klidu vyšel, v klidu došel domů a hotovo.

Se cvičením se to ukázalo o dost náročnější, než jenom zaběhnout pár kilometrů.

Bleh

a relaxu jen tak zlehka na kolo. Zbraslav, Černošice a zpět. V klidu, na pohodu.

Jo, zadní duše s asi milionem záplat začala zvolna unikat, plášť je trhlej na straně. Bude se muset koupit novej…

Jo, jsem socka – ale i když závod City Cross vypadá zajímavě, tak šest stovek starovného prostě nedám.

Škoda.