Vcelku standardní cvičení v parku. Vlastně jedna úprava – mezi koly na stroji jsou dvě kola běhu – jednak jsou to dva kilometry, jednak se do toho vejde měřený kilometr- ať si gps během cvičení měří co chce, tak v rámci dvoukilometrového běhu ten jeden prostě musí změřit.
A potěšilo mě, že ten volný výklus o něco zrychlil – jasně, přečtěte si motto tohoto blogu – takže zrychlení v těchto mezích. Ale i tak to potěší.
Co sleduji a co dělam – čeho jsem si vědom
Krátký výklus do Stromovky se změnil na delší výklus. S námořnickou vložkou. DOlu u nového rybníka je přívoz ovládaný vlastní silou tahem za lano. A skvěle jsem se na něm bavil.
Prám při nalodění sice jde málem ke dnu, ale stačí trochu vyrovnat a jede se. A po přistání na ostrově za mnou nikdo nemůže, dokud se nevrátím. Prostě skvělé.
Jo, běh… pomalu, velmi pomalu. Čas na protažení, rozcvičené atd.. takže časy tragické. Ale o to úplně nejde.
Spíš mě to dnes nebavilo a musel jsem se hodně přemáhat, abych s tím neseknul v polovině. Možná málo regenerace po včerejšku, možná moc běžců kolem, nevím. Ale ta zábava, uvolnění a relaxace se nedostavila.
nikoliv škole, ale zvěři. Z rodino-časových důvodů asi obnoví noční jízdy na kole – odjezd kolem půl desáté, návrat do půlnoci.
Jel jsem klasický (a velmi rychle nenáviděný) okruh Braník – Zbraslav – Lipence – Černošice a zpět. Rovina, dá se to průměrem (na horském) kolem 25km/h, celková délka kolem 40km – záleží na chuti a zkratkách.
A právě na spojce Lipence – Černošice bylo včera minimálně dvacet kousků vysoké, přebíhající přes silnici, ideálně pár metrů před kolem. Jel jsem pomalu, čelovka na max kmitala doleva doprava s snažila se najít jelena dřív, než to do mě z boku napere. Podařilo se.
Vzpomínal jsem, jak v léte před Černošicemi byl výběh pro koně. V teplé noci se tam dalo posadit na balík slámy a uprostřed temnoty poslouchat frkání koní, případně si vysloužit dloubnutí do boku, když se nějaký zvědavý přišel dožadovat pozornosti.
Nakonec jsem se projel slušně, byť koleno lehce protestuje, což je týden před horama ne úplně dobrá zpráva.
Sice jsem se donutil jít do parku, ale dal jsem si jen jedno kolo strojů a běhu. Všechno mě bolelo, horko mi bylo, otrávenej jsem byl… prostě den, kdy je fakt nejlepší se na to vykašlat.
Na kole směr Lahovice a zpět. Proti minule bezvětří, ale zase krásné počasí (slunce a 20C) znamelalo nemilosrdně ucpanou cyklostezku – kola, brusle, chodci a psi.
Pro mě vlastně výhoda, chtělo by se říct – pomalé tempo, čas na vydýchání… No, takhle na kole nejezdím.
Takže slalom, byť místy milosrdné brzdění, namísto myšky.
Večer jen posilování v parku. Fakt ? Co jsem vlastně celej den dělal ?
Nicméně proč idiot: snažil jsem se u silových věcí pořádně dýchat. Náááádech, výýýdech, náááádech, výýýýdech… kolikaté opakovaní vlastně jedu ? Náááádch, výýýýdech… Fakt nevím…nááááádech, výýýdech….
Prostě buď počítím opakování, nebo si hlídám dech. Něco jako začítky s nordivwalkingem, kdy se mi berle pletly pod nohy a každá obrubník znamenal rozhozený krok na deset metrů.
Jo, a v rámci posilování bylo pár výklusů a jeden test na 1km – 5:15. V zásadě ostudam, ale jako hroch jsem na to hrdej!
Po kole jsem se chtěl jít večer ještě proběhnout – ale nějak je na Pankráci problém sehnat 5km po rovině. Vzal jsem to k Vyšehradu a po nábřeží zpět – ale bez schodů. Bylo to už docela náročné a byl jsem moc rád, že jsem stejně vybral krátkou trasu.
Bohužel na konci, kilometr před domovem, se ozvala achilovka – až jsem přešel rovnou do pomalé chůze. Možná boty?
A pak mám pochybnosti o měření tepovky. Mám hrudní pás připojený k mobilu – a tahle čísla jsou divná.
Pomalý výklus z kopce na 160? Běh po rovině na 80? A nezvedne se to ani při výběhu do kopce ?
Neříkám že to není možné, ale moc pravděpodobné to není.
A z fotky s rozklepanýma rukama to moc není vidět, ale byl krásný měsíc.
Koleno pobolívá – čekají mě hory, tak pevně doufám, že po nich nebude (další) operace.
vytáhl jsem kolo směr Lahovický most. Jako prima, republikou prolétla vichřice, orkán a já-nevím-co-ještě a já si to užil.
První – skoro celou Jeremenkovu jsem šlapal dolů, aby to vůbec jelo, abych o kus dále přeřadil největší pastorek a střední talíř a posouval se po rovině rychlostí 10km/h.
Přes most to bylo vclku dobré a cesta zpět, překapivě, byla po větru. Bylo úchvatné jet 35km/h s tím, že na tváři necítím žádný vánek a na řidítkách bych mohl mít zapálenou svíčku.
Nové pedály jsou trochu nezvyklé, zadek mě boli a ještě se přidalo lehce koleno. Ale zatím to jde.
mrchy…!