TiK

Chtěl jsem jít spát. Nechtěl jsem nic. Tak jsem šel na kolo. Podařilo se za světla, ale nebylo moc času – takže jak se zničit ?

Kafčí hory dolů, přes most a hned naproti na Barandov. Tam je nový plot, filmaři si oplotili rozsáhlé pozemky, ale dá se jet podél), sjezdem kolem minizoo dolů, hned přes Most inteligence a nahoru na Novodvorskou a přes údolí zpět na Pankrác.

Necelých 20km, necelých 600m převýšení. A bahno, bahno, bahno…

Nakonec jsem to stihl skoro na minutu, jak jsem plánoval a další program pro dnešek byl zachráněn.

Tak fajn, už i Fronéma píše návody na běh. Teď chybí jen Dočekal…

Zase v sušárně. Tentokrát to už vypadá, že se tréning zadaný do mobilu dá zacvičit – žádné extrémy, žádný čas na odpočinek či nesmyslný počet opakování se nekoná. Třikrát sláva. Jen abych si ho užil, než mi něco začne být moc či málo a začnu experimentovat se změnami.

Subjektivně dva dna po sobě musím říct, že tohle (kb, zhruba devadesát minut) se dá jet obden a bude moc fajn prokládat to kolem nebo lehčím kardiem v parku. Zase se nemusím strhnout.

Nicméně k nadpisu: na konci cvičení je větrací okénu solidně zpocené. Ostatně i tričko a tepláky jsou na vyždímání, což je změna – v parku je zatím chladno a i podobné sestava mě rozhodně nezpotila. Aspoň vidím (a citím), že se neflákám.

venku lilo jako z konve, tak co ? No, paneláková sušárna, protože v našem krásném malém bytečku se nedá ani otočit. Natož máchnout kb.

Takže odepnout dvě šňůry a jedem. Jasně, za chvíli mě vyděsila žena, když přišla, že občasné ťuknutí kb o podlahu je moc slyšet. Jasně, dělal jsem dřepy u zdi, sluchátka…

Nakonec jsem dojel cvičební plán – a hele, ono to je hodina a půl v kuse. Měl jsem strach,  že se nezpotím – zcela zbytečně, tričko a tepláky šly skrz.

Teď mě lehce bolej ramena a paže, ale nic tragického. Na jednu stranu to nebylo špatné, na druhou se těším  zpět do parku.

Mimochodem – odpoledne jsem zkusil popoběhnout pár desítek metrů – a šlo to. Zatím ale zůstávám u kb/kolo, ať si koleno ještě odpočine.

s koulí. Tentokrát jsem naplánovaný tréning dojel prakticky do konce – ještě dvě tři úpravy časů a bude to fajn. Celkově se to vyšplhalo na 80 minut, ale je v tom hodně přestávek, takže je to snesitelné a domů se vracím spíš nabuzený, než utahaný.

Hurá, kolo za světla. Vzal jsem ho provětrat do Krčáku na ty nejprofláklejší traily, co tam jsou.

A nemám najeto, nemám. Jistota je výrazně menší, tudíž i rychlost je tragická. Ale zase mám čas si udělat fotku nebo se jen kochat.

Z Hrádku dolů přes kámen a kousek po předním jako obvykle, ale traverz po vrstevnici zpět je vyjetý a ač jsem ho jezdil bez brzdění a šlapání, dnes jsem se nevyhnul ani jednomu.

Kolem školky nahoru a na můj nejoblíbenější trail. Trochu jsem se bál, protože na jiném serveru pro běžce jsem četl, že ho někdo proznačil sprejem a že tam bude nával, ale naštěstí je to starý článek a šipky na stromech najde jen ten, kdo ví, kde jsou.

Kousek před koncem jsem se rozhodl, že to otočím ještě zpět, takže nastalo tlačení do kopce. A ano, kdybych myslel, tak bych tlačil výrazně kratší trasu k altánu a byl bych na cestě. Stane se.

Pak už jen dojet nahoru včetně zabijáckého kopce z Kačerova. Ale protože koleni se spíš libí větší frekvence menší silou, měl jsem hodně podřazeno a tak jsem za rekordem zaostal asi o hodinu, nebo tak nějak.

A to bylo pro dnešek vše.

Dokud bude malý nemocný a já ho přes den hlídat, tak mi zůstávají jen a jen večery. No, taky to jde.

Kolo směr Lahovice, ovšem jako první sjezd lesem z Kafčích hor. Krátké, veselé, nemám najeto a s čelovkou. Říkám, že veselé…

Budu muset do servisu – ze zadní brzdy už jsem šílený. Vyjedu a nebrzdí – resp. jako by byl kotouč mastný. Chod přitom na bublinu v hydraulice neukazuje. Po pár desítkách a stovkách metru se brzda zastydí a začne fungovat na sto procent. Což jí vydrží až do další jízdy.

Jen zůstává nejistota, co když se rozhodne stávkovat uprostřed nějakého kopce, žeano…

Z jízdy mi nějak výrazně neutkvělo tentokrát nic – dva ušáci vedle cesty, lahovický most, tak nějak jsem to odjel. Bavil jsem se, dobré to bylo, ale nejvíc zaujal měsíc po návratu n a Kafčí hory. Nízko nad obzorem jako kolo od vozu – a podle gps jsem pěkne šmodrchal cestu, když jsem se nažil najít záběr skrze, či vedle, V-Tower s měsícem. Což se nakonec nepodařilo.

Jo, a koleno, klep, klep, překlepalo 35km bez problému. Takže sbohem, běhu; vítej, kolo!

Jednak jsem dnes měl totálně žravej den, jednak jsem měl čas jít zase až večer.

Zámek na KB je koupený, měl jsem ho i s sebou, ale uvědomil jsem si, že je šance zamávat si koulí snad i po obědě – takže jsem ji zase dovlekl domů. Za pomoci berlí, neboli nordicwalking. S 10kg+ batohem to jako není úplně super, ale dost hole pomahají.

Cvičení s KB v parku bylo podle nového rozvrhu – a bude potřeba ještě ladit. U něčeho přidat, něco jsem měl zadané špatně, takže bych spíš umřel, než bych dal plán.

V zásadě to ale vypadá dobře, po rozcvičení to budu ještě přidávat swingy (které jsou po pár sériích děsivé) a udělám si druhý program s jinými cviky. Pravda, i tenhle je na hodinu, ale cítím, že u některých budu moci krátit odpočinek mezi sériemi.

Na a na otestování, co koleno, jsem praštil s KB v kočárkárně a dal si 5km na kole – to dobré: koleno to zvládlo, takže v rozumných mezích zpět na kolo.

Nato, že jsem před necelým týdnem byl na pohotovosti….

Napřed nebyl čas, pak už bylo pozdě večer na cokoliv.

No a ? Trhněte si…

objednaný pořádný řetěz a zámek – kettlebell bude u stromu. Vláčet ho v batohu do parku je fakt hloupej nápad a i přes oporu holí z toho bolí koleno.

Zase je ale možné, že budu potřebovat druhou kouli domů… Co takhle odpoledne, až si mladej schrupne, vytáhnout kouli na sluníčko před dům ?

Ať si sousedi trhnou. Pocit, že se někdo dívá jsem vzdal při bězích centrem Prahy, kde jsem si myslel, že se opravdu dívají všichni.

A přitom jsem byl každému ukradený…