TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Půlhodinka s železem -[import z mamil.cz]

potmě a v parku. No, každej úchylačíme nějak.

Jako základ jsem vzal tohle video – libilo se mi, že to nějak nehrotí, je to poměrně rozmanité a začíná pomalým kroužením a rozehříváním.

To jsem absolvoval na pár strojích a pak už koule + odpočítívání. Nastavený (ne)populární tabata timer v telefonu. Mohu si nastavit čas pro jednotku, počet opakování, pauzu mezi nimi a pauzu před další jednotkou. Není problém posdkládat celý plánovaný tréning včetně relaxu a pak to vzít bez ztráty soustředění podle pošilhávání na displej a podle pípání začátek – konec.

Nevýhoda, že nemám kam připojit sluchátka.

Druhá, že teoretické časy se v praxi ukázaly být ne zcela dobře zvolené – občas to bylo málo (dal bych víc i s rezervou, nechci nic na krev), občas jsem to o půlminutu přestřelil. Zrovna u téhle jednoduše vypadající blbiny mě zradila stabilita kotníků (přes cvičení na bose) a půl minuty na sérii stačilo.

Mimochodem – nechci počítat série, ale raději čas. Neboli soustředím se na minutu-dvě na techniku a počet opakování (snad) přijde sám s postupem času.

Takže jsem hodně ladil a odhadoval časy, možná víc než cvičil. A stejně jsem tam nechal 40 minut, během kterých jsem se rozhodně neflákal.

Teď ještě jednou procházím video a okukuju techniku – vím, že něco jsem dělal špatně a u některých jsem si ani nevzpomněl, odkud kam to přesně tahal.

Nakonec jsem přidal ještě pár sériíí swingu – na to, jak to vypadá jednoduše, je to slušnej masakr.

Ale dobrá zpráva, že nejsem zničený a mám chuť na další.

Žasnu-[import z mamil.cz]

když jsem zde hledal něco úplně jiného, našel jsem obrázek správně provedeného dřepu.

Takže pokus. A moje koleno, které při chůzi o sobě dává vědět sice ne moc, ale znatelně, strpělo pět (skoro) dokonalých dřepů (chyba, kulatí se mi záda, kolena směřuji dobře…)

Tak nevím – co mě to vlastně bolí ?

Hledám-[import z mamil.cz]

Včerejší nápad byl zrealizován, ale ztroskotal na tom, že můj zámek na kolo neobejme žádný z u sportoviště roustoucích stromů :) A dávat to k lavičce mi přijde přiliš na očích.

Jinak dovlečení kusu železa nebylo špatné – je prima mít to venku, nemuset hlídat lustr a když se něco nepovede, tak s ním fláknout o zem. To doma jaksi nejde.

Samozřejmě napoprvé hledám nějakou sestavu, nějaký systém, abych cvičil, nevychládal a pokud možno zatěžoval tělo rovnoměrně. I tak my vyšlo čtyřicet minut s minimem strojů a na zítra mám připdavené vypsané cviky tak na půl hodiny souvisle.

Rozhodně je to zajímavá změna.

 

Jak je to moc blbej nápad?-[import z mamil.cz]

Už chvíli přemýšlím, že vezmu zámek na kolo, kettlebell a prostě si ho v parku u hřiště přivážu ke stromu.

Když mohu nechat kolo za desítky tisíc na Smíchově, proč ne kus železa za šest stovek ? A rozhodně by mi sportování zpestřil.

Co dělat?-[import z mamil.cz]

to je otázka. Klídek koleni vyloženě prospěl, takže jsem se dobelhal (a teď to není narážka na můj běh, fakt chodím pomalu) do parku, že si aspoň trochu zacvičím. A ejhle, ono to koleno, resp stoj na něm, se objevuje v nějak podezřele mnoha cvicích. Takže vlastně pár prostných (která jsem flákal a jak tak sleduju, tak je rozhodně nesmím vynechávat. Tělo se nechce hejbat a až žasnu, jak moc), kliky a takové pitomosti.

Ale dokázal jsem se tím zabavit skoro tři čtvrti hodiny v kuse. Pravda, do něčeho intenzivního to mělo daleko, ale to je spíš tím, že si nějaká rutina musí sednout.

Ještě jsem se byl podívat na real street workout hřišti – teď v noci, takže sám. A největší nevýhoda ? Netuším, co tam. Na nějaké přítahy jsem moc hroch a různé soustavy tyčí mě neinspirují ke cvičení. Budu muset jít okouknout, co se tam tak dá dělat, ale co většinou zahlédnu, tak to má docela blízko k olympujským kreacím a ne k nečemu, co mám vůbec šanci dát.

Takže se snad koleno uklidní natolik, abych se mohl vrátit k běžné rutině, byť s omezeným během.

 

Stav: mizerný-[import z mamil.cz]

Takže po velmi pesimistickém odhadu je to o něco málo lepší. Zdravotně. Hory jsou v tahu, to je to mizerné.

To lepší – během návštěvy emergency (no jo, pátek večer, odjezd na hory za dveřma, radši jsem šel) na rentgenu nic. Tedy – nic čerstvě utrženého, prasklého, skřípnutého.

Doktorovi se koleno moc líbilo, použil, krom jiného, termín „vybydlené“, což mi radosti nepřidalo. Také přidal doporučení, že jsem ještě mladej a ať si ještě nenechám dělat umělé. (Můj ortoped mi to slibuje tak do deseti let…).

Dostal jsem apartní obvaz a byl jsem odlifrován, ať se co nejrychleji hlásím u svého ortopeda.

Takže to není akutní úraz, ale setrvalý stav. Plus i minus. Zatím se tu tak nějak belhám (překvapivě po rovině horší, než do a ze schodů) a bude odpočinek.

Zatímco jsem si užíval tohle, byla žena s malým na jiné pohotovosti: ORL a malému píchali ucho… To jen kdyby se někdo ptal, jak málo stačilo na zrušení hor.

A teď usilovně přemýšlím, čím týrat tělo (protože má tendence bez pohybu kynout) bez kolen a nohou… Moc mě toho nenapadá – plavání (kralu, znak, nohy tahat) a jinak horní půlka – kliky, železo. Což mě ukrutně nebaví a třeba na snesitelný kettlebelt jsou i ty nohy docela potřeba…

Vzhůru du budoucnosti hledím s pochybnostmi, ale v zásadě optimisticky (neboli nemusím na urgentní operaci, ehm)

Ó kolena, kolena-[import z mamil.cz]

po včerejšku úplně na nic. Bolí to při každém kroku (pravda, proti minulým předoperačním stavům ty kroky můžu dělat), na dotyk v jednom místě taky víc než dostatečně.

Byl jsem rád, že po celonočním (a denním) odpočinku jsem došel po malého do školky tam a zpět, cca 2km.

Teď čekám, až přijde žena, beru auto a jedu se podívat na pohotovost – asi rentgen, že se nic neulomilo či neutrhlo a s trochou štěstí něco na uklidnění a kortikoidy.

Aby to bylo ještě veselejší, tak pozítří je odjezd na zaplacené hory, kam pokud nepojedu, nepojede nikdo, protože řídím.

Takže si asi (budu muset) udělat výlet, kdy si zařídím do Rakouska, tam se zespoda budu dívat na kopce a pak pojedu domů.

K posrání…

A je to v háji-[import z mamil.cz]

Při běhání se po zhruba dvou kilometrech ozvalo koleno. A to tak, že jsem okamžitě přestal, chvíli počkal a pak se moooc pomalu odkulhal domů.

S ohledem na současný zdravotní stav-[import z mamil.cz]

A to co mě kde pobolívá, pobolívalo nebo není úplně fajn, tak bych to s horama na lyže příští týden viděl asi takhle:

  1. třetí operace kolene
  2. přetržená achilovku

A budu moc rád, když se mi nesplní ani jedno.

Sláva nazdar výletu, -[import z mamil.cz]

jsem jak zmoklá myš. Cesta do parku v pohodě (jako na noc a 6C), první kolo na strojích taky, dobře, trochu jsem ho flákal, protože jsem se těšil na běh, první kilometrové kolo taky – no a pak začalo pršet. Lejt, abych byl přesný. Dal jsem ještě dvě kola (to byl plán, přidat mezi cvičení tři kola po kilometru) s vypětím sil, pokus vrátit se na stroje, realistické zhodnocení počasí a výklus domů.

Tedy – cestou mám takové podloubí – a je to dobré na zrychlování. Řekněme každé tři sloupy přidat a takhle až do konce. Nebo do bezvědomí. Na konci docela fofr (na mě) a pak přechod do výklusu mi přijde, jako bych se zastavil. Na gps to tak vidět není (je to pod střechou a mezi paneláky), ale na tepovce jo.

Domů, do horké vany – příjemná změna po tom studeném dešti…