Rozhovor s Prague City Roller Derby – čas cca 40:00
Video o tomto (pra)starém sportu z USA. Stručně: dvě bandy holek krouží na quad bruslích po oválu a padají a předjíždějí se. Prý kontaktní sport. Podle vidí vcelku ano
Bohužel podle promo videa to spíše vypadá, že jsou holky rády, že na bruslích stojí. Ale už 2. března v hale Slavie budou závody. Beru foťák a jdu.
I když to vypadá, že se skejťákům spíš směji, tak ua tohle respekt :)
btw: Waxing a waterfall
Jak to nemá být moderní, když točí takhle krásné, našláplé a zábavné videa ?
http://www.navratdoreality.cz/?p=view&id=15965
Rozhodně mě tohle bavilo víc, než většina inline videí z poslední doby.
Nicméně dva jiné pohledy na věc
Opravdu ? Myslím že ano – a uvedu pro to několik důvodů.
Odbočka pro neznalé: bruslím už přes dvacet let, byl jsem u jedněch z prvních inline bruslí v ČR, jezdil jsem s prvními lidmi v Praze. Prošel jsem od streetu přes u-rampu ke slalomu. Zažil jsem několik generací bruslařů a sledoval jejich první kroky. A odchody z bruslí, kdy přednost dostaly jiné zájmy. Myslel jsem si, že já jsem jiný, že pro mě bruslení zůstane napořád. Nestalo se.
Bruslení se stalo nemoderním. Přežitým. Neperspektivním.
Kolik mladých spratků dětí jezdí na bruslích ? Málokdo. Idolem jsou koloběžky. Na bruslích jezdí tak spíše má generace. Neboli jejich rodiče. A je snad cool něco, co podnikají pětatřicetiletí geronti ? Že ani náhodou je samozřejmé.
Je to vidět ve většině odvětví – u agresivního (rampy, zábradlí a tak) bruslení jsou sice závody každý rok, ale čím dále připomínají schůzky maturantů ročník 95. Všichni se znají, málokdy zavítá někdo nový a spíše panuje obava, kdo tentokrát nepřijde.
Spolu s image (podle videí většinou drsný hip-hop-gangsta styl, který byl undeground tak před dvaceti lety, teď je showbiz), která ani současnou mládež příliš neoslovuje. V neposlední řadě nutnost opravdu trénovat a pády ze zábradlí bolí až až – moc práce na machrování před holkama. A i když slzy k emo image ladí, tohle není ten případ.
Na ulici tedy ne, co tedy zkusit rychlobruslení ? Situace je o něco lepší. Rychlobruslařských klubů je několik a vychovávají si jejich naděje od mala. Jen je otázkou, zda je to bruslení. Ono je vcelku jedno, na čem si zasoutěžíte a v čem budete první. Jestli na bruslích, během přes les nebo cojávím na kole. Brusle jsou prostředek, nikoliv cíl. Cílem se stávají peníze z dotací ministerstva a snaha zvýhodnit ten náš klub. Tudíž se všech několik desítek rychlobruslařů vzájemně nenávidí. Ještě bych zmínil nutnost elastického obleku a závodních okruhů, které končí syndromem levé zatáčky – bruslař umí zatáčet jen vlevo. Vpravo ti nikdy nepotřeboval.
Minoritními zábavami typu freestyle slalomu ani nemá cenu se zabývat – minimum lidí je jezdí, ještě méně je zná. Do nočních ulic už nikdo nevyráží.
Zůstává tedy snad jen fitness jízda – takové to, co se provozuje s kočárkem na cyklostezce v neděli odpoledne. Dobře, tam je bruslařů plno. Uvadající rodiče, vzpomínající na mládí. Při sportu bez budoucnosti. Nevadí, příští rok to bude něco jiného a třeba i lepšího.
Můžete argumentovat, že zrovna vy ne. Že u vás se jezdí to a to. Že je vás hodně. Tak schválně – kdy se objevila poslední nová tvář ? A jak dlouho jí to vydrželo ? Aha…
Nechápejte mě špatně. Je v tom hodně stesku, nostalgie. Zápalu těch prvních. Ale je to přirozený vývoj a nedá se s tím nic dělat. I když mi to (svým způsobem) láme srdce, je čas. I já se od bruslí pohnul jinam.
I když – uvidíme na jaře. Třeba se na Letné ještě potkáme.
Opravdu chcete, aby Vaše dítě vypadalo takhle ?
Tak ho dejte na inline bruslení!
Možná, možná. Od zvířecího útulku u Zámcích bude možné projet po pravém břehu Vltavy dál, možná až do Klecan (to je hned přes vodu do Roztok). Buduje se cyklostezka a buduje se kvapně – podle neověřených zpráv se čekalo s čerpáním evropských fondů tak dlouho, že v prosinci již měly být vráceny, pokud se nezačne stavět.
Takže se začalo.
Jistě, v tomto úseku je každá změna dobrá a jízda na kole tam nebyla příjemná. Diplomaticky řečeno. Jinak to stálo za … a dobře si pamatuju, jak jsem nebyl schopen anglicky vysvětlit, kde že vede trasa do Děčína. A že to, na čem stojíme je ono.
Takže jak to vypadá ?
Asfaltový koberec, obroubený, zvlněný. Do první povodně tam bude zcela jistě. Alespoň to nejsou panely, jak šířily první panické zprávy. A jako obvykle to vypadá na průser. Podívejte se na cyklistu. Jednoho. A na šířku cesty. Aha…
Dva cyklisté budou mít prostor na minutí jen tak tak, při frekventovanosti této stezky tedy pojedou dvě fronty – jedna tam a jedna zpět. Do toho pár matek s kočárky, psů tam bývá také dost a třeba ještě nějaký nezbedný bruslař – a o zábavu je postaráno. Až vám z toho potekou slzy.
Pro návaznost na brusle bude od Zámků ještě potřeba překonat pár desítek metrů štěrku. Asi.
