Další z historických plácků.
Je/ byl oblíbený spíše skejťáky – pro bruslaře je moc nízký a nenabízí přílišnou variabilitu.
K jízdě je vlastně jen mramorová plocha a schůdek vysoký maximálně 20 cm a o kus větší zídka – buhužel zarostlá jehličňany.
Občas se tam pár skjťáků objeví – hrany jsou stále navoskovány. Je příjemné zastavit se tam na pět minut cestou odněkud někam, ale na delší ježdění to není.
reportáž a rozsáhlá fotogalerie se chystá !
tak se to “vylepší” tak, aby to už nešlo použít.
Asi hodně bruslařů znalo na Ladronce krátký hliněný výjezd od silnice k cyklostezce. A ejhle – vylepšili ho. Tak, že pro přístup na bruslích už není použitelný ani náhodou.
po poledni na bruslích jsem jel ještě večer. Na chvíli.
Na slalomu byl jen O, tak jsme prohodil pár slov a já se jel tlouct na lavičky. Za nějakou dobu jsme se sešli zpět a hodnotili místní pracanty – byl jich milion a výsledek práce se nějak nedostavil.
Vypadalo to, že výsledkem snažený by měly být nové rozvody elktřina do lamp – ale jak chtějí zabránit tomu, aby nějací blbbi lampy rozbili, to už se neví. Ale dráty tam jsou.
A nakonec ?
První letošní zahrádka. A pivo.
ale fandili jsme jim dlouho.
ti by nás tu zhasli jak svíčku. Freestyle Battle.
Není nic lepšího, než si po probuzení sjet Jeremenkovu. Měl jsem dojem, že mi to nejede (staré kola, vítr), ale GPSka tvrdila lehce přes 40km/h. Což je tam maximálka. A jak jsem zjistil až dole, tak mě sledoval vůz PČR – bez jakékoliv reakce jel za mnou.
Dole odbočka a podle vody do Bráníku. Batoh na zádech, tudíž jsem se vlekl jako …smrad. Nebo tak něco.
V prvním malém skateparku jsem vyzkoušel restaurované brusle na railu. Na brusli je méně místa, ale … jde to. Je potřeba si dávat víc pozor.
Po nějaké době jsem se přesunul o kus dál. Byl jsem moc překvapený, kolik bruslařů se po stezce prohánělo – místo tvorby hodnot.
Cestou zpět už mě to nějak nebavilo. Velký těžký batoh bránil blbnutí si během jízdy a tam mě to ukrutně nebavilo. Dojel jsem do Podskalí a zabalil to.
Už jsem ho tu zmiňoval a ve výsledku tio přivolalo bandu pologramotných opic, které se mi snažily vysvětlit, že tomu nerozumím. Ne že by mi na nich záleželo.
Ale zpět k tématu – měl jsem čas, brusle a počasí – tak proč se nejet projet do skateparku ?
První problém – dostat se tam. Mám na mysli hliněný val od cesty k parku. Na bruslích docela sranda. Možná ještě větší při pokusu použít schody z pražců.
Ale nějak jsem se tam vyškrábal.
První dojem ? Park je velký. VELKÝ. Hodně. To co je (krom Štvanice) skoro vertikální rampa, tady je jen jako rozjezd na skok.
A znovu – to není park primárně pro brusle. Je to pro kola. Nebo tak.
A další dojmy ?
Takž co ? Nelíbí se mi tam. Není v tom nic racionálního, ale prostě se mi tam nejezdí dobře. Vlastně jsem se daleko lépe cítil v nejhorším skateparku v Praze.
potřebuješ nové kolečko ? Stav se v Globusu. Ložiska jsou v ceně.
Ne že bych s tím souhlasil.
až se ucho utrhne.
Tedy ne ne ucho – ale frame. Neboli rám. U předního kola praskal už dlouho, ale dnešek byl smrtelný.
Napřed, po jednom odjezdu z grindu mi brusla zaplavala. A koukám, šroub od kola trčí z poloviny ven. Sakra, šel jsem hledat druhý konec šroubu. Po chvíli jsem ho našel – ale moc radosti mi nepřinesl. Přeražený.
Zkusil jsem přemluvit bohy k přízni a vyrazil domů. Street z kopečka na brusli, která může kdykoliv upadnout nebyl nic moc.
Ale definitvní rána přišla až doma . Posledních pár metrů se to viklalo hodně – a takhle to dopadlo, když jsem se podíval. Rám pryč.
Naštěstí mám ještě jeden pár rámů v menším rozkladu – takže jsem ho vyklepal a dal na brusli. A jako bonus mě napadlo přidat mezi první a druhé kolo grindplate. Ne kvůli jízdě mezi koly, ale aby byl to první na tření a tlumil nárazy. Zatím to vypadá jako dobrý nápad a rám drží.
Nové brusle jsou více-méně objednané a čaká se, až se objeví v ČR.