TiK

Co dělat v osm, bohužel už potmě, na Smíchově ? Skočit do metra a odjet na Zličín. A dát si to zpět domů. Ze Zličína směr Řepy – jede to pěkně, na novém kruháku bylo volno, ale v rychlosti jsem se tam vešel jen tak tak. Chtělo to lépe si najet a větší průměr asfaltové silnice. Jo – a na mapě ještě není namalovaný. Na tomhle úseku maximálka 35. Slabé, velmi slabé.

Přes Řepy s rukama v kapsách až na Bílou horu a Ladronku. Areál jsem přefičel a zle vyděsil kolegu bruslaře, který tak úplně nečekal, že ho někdo po tmě předjede a ještě tak rychle.

Za Ladronkou z kopce a uhnout mezi stadiony – překvapilo auto stojící v bráně, ale nějak jsme se tam vešli. Přes ohromné parkoviště na hlavní s k Dlabačovu. 38km/h. O něco málo lepší, ale stejně to pořádně nejelo. Což mi připomíná, že sem chci dát fotku koleček po několika stech kilometrech – zatím překvapivě dobré.

Z Dlabačova klasicky Myslbekova – Parléřova – Keplerova. Prvních 40 – 41,5km/h. A rychlá modlidba nějakému bohovi ať na odbočce do Parlérovy není mokro. Nebylo.

Pak už jen ke Střešovické vozovně a dolů Pevnostní – podruhé 41 km/h. Na evropskou mi nevyšly semafory, takže dojezd po chodníku.

Toť vše. Příjemné, rychlé a nenáročné.

street letošního roku. A hned si musím postěžovat – zklamala technika. GPS  + sports tracker prakticky nenahrál trasu. Ale popořádku

Přes Letnou na Masaryčku a tramvají na Žižkov. Takhle v neděli večer do práce. Juch. Odtamtud sjezd na Olšanské náměstí (krátké, prudké a příjemné) a posun MHD k Telecomu.

Odtamtud už vyšlápnout na Želivského a hurá do Strašnic. Už mi kola opravdu nejedou, protože na Vinohradské mezi Želivského a Strašnickou, místo abych nebíral rychlost, jsem ještě musel šlapat. Přímo na Strašnické prokličkovat mezi tramvajemi a jede se dál.

Po hlavni v Olšinách a dál Vršovickou. Tam mě výpadek GPS mrzí nejvíc. Sešlo se totiž nekolik příznivých okolností: byla mi zima, je tam nově namalovaný pruh pro cyklisty. A to uší přišla dobrá hudba (Where Is My Mind (feat. Emily Browning) ze Sucker Punch).

Takže jsem si zazávodil s tramvají. Mezi stanicemi mě předjela, na stanici jsem ji dojel. A znovu. Nakonec se naše cesty rozešly. Spíš rozjely.
Tradičně Nuslemi a přes Výtoň do centra. Skrze Národní divadlo pod Letnou.

Včetně slalomu mezi chodci v centru.

Pak už jen vyšplhat schody na Letnou a pro dnešek padla. Jen to rozčarování z trasy – fakt jsem byl na data zvědavý.

Ale 500 padlo !

Sotva jsem se vykašlal zbavil FreeLetňanny, tak vidím, jak na mě dopadá organizace pražských Bladenights.

A zní to neskonale zábavněji.

Večer jsem byl v kině – takže otázka, jak se do něj dostat je zodpovězena jednoduše: na bruslích. Kino na Andělu, trasa jasná – autobusem (když už mám stejně boty s sebou) někam na Ladronku či Strahov a z kopce dolů.

Nakonec jel prní autobus na Strahov – u stadionu ven, brusle na nohy a vzhůru dolů. Ale SAKRA – vichr. Co vichr – matka všech větrů se tam objevila. Jel jsem “Nový Strahov” a celou první polovinu jsem se odrážel. Odrážel. Tam, co se normálně brzdi nebo jede samospádem, tak jsem dřel jako blázen. Hnus.

V poslední zatáčce začínala kolona aut, takže na trávu a to, že jsem neměl zelené zuby, je více méně náhoda.

Na Plzeňské už jen tak v klidu po chodníku (i takové věci se mi dějí) a v naprostém klidu, o dvacet minut dříve, na Smíchov.

Cesta zpět byla tradiční – přes nejbližší most k Tančícímu domu (odněkud zleva pouštěli čínské lampiony – moc pěkně se na to dívalo), po nábřeží kolem Národního (teď je tam v rámci nějakého umění trávník a několik prolejzaček) a Perlovkou a Pařížskou na Letnou. Tam jsem si ještě chvíli zablbnul ve světle lampy na lavičce a konec.

KDY: 28.08.2010

KDE:PAROVIŠTĚ U BOTELU RACEK – PODOLSKÉ NÁBŘEŽÍ NAPROTI PLAVECKÉMU STADIONU PODOLÍ

SRAZ: 20.00 hod
START: 20.30 hod

• Trasa dlouhá 12km – rovný povrch
• Doporučujeme helmu a chrániče Pro děti do 18 let povinná!
• Po celou dobu akce je zajištěna asistence POLICIE ČR a zdravotnické služby
• Jízdu řídí tým instruktorů inl-ine bruslení
• Na místě možno sjednat kurz in-line bruslení

Plakát – velký

Začánám na IP Pavlova, zadem kolem Muzea a Václavské dolů. Rychlost velmi rekreační, točeno foťákem v mobilu.

Převzatá tisková zpráva z http://bladenightspraha.blogspot.com/

Ahoj je mi ctí Vám oznámit, že BladeNights v Praze se odthrhli od přízviska HEPA a s toutou firmou již nemáme nic společného.
Další Bladenights, která je plánována bude opět vytvářena lidmi, kteří bruslí a lidmi pro které není bruslení kšeft a business.
Bladenights jsou od nynějška FREE.

Co se mění?

• PRO BRUSLAŘE NIC – stále zůstává v akci a pohotovosti Facebook – Freeskating.cz ; Noční jízdy v Praze atd.
• Informace navíc budou zprostředkovány prostřednictvím plakátů či letáků.
• Stále zůstává asistence záchranné služby a Policie
• Celou jízdu budou opět řídit ti zkušení bruslaři, kteří vědí co jsou kostky a koleje a tempo jízdy bude svižné a bez problémů.
• Celá trasa se nemění.
• A nemění se ani místo srazu.

Všichni jste zváni a přijďte podpořit zdravý životní styl a radost z pohybu… Bude to stát za to

Poznámka: Teď ještě přeorganizovat Aegon a bude to fajn :)

Odpoledne

jsem se mihnul na Letné. A protože se mi to stává často, opět jsem volal sanitku. Jeden francouz upadl (pěšky) ze schodů a měl starosti, jestli a kam dojde. Nakonec jsme se nějak dohodli, sanitka přijela a naložili ho. ¨Pak už jsem neměl moc času, takže další třičtvrtě hodina byla velmi hektická a plná všech možných triků v co největší rychlosti. I přes tropické počasí se infarkt nedostavil.

Doma jsem ještě dal dohromady druhé brusle – na sobotní závod na dálnici – tentokrát legálně. Docela si zahrávám s myšlenkou, že se zaregistruju a od deseti si zazávodím. Věřím, že atmosféra dálnice, osvětlení a bruslařů bude velmi zajímavá. Možná až magická.

A druhé brusle řeší včerejší dilema.

A právě jsem dokončil registraci. Chtějí moc informací, skoro i číslo bot. Obávám se, že jediné korektní je přezdívka – ostatní je “založeno na reálných událostech”.

Večer

Od Stromovky přes Palmovku a Strašnice  na Zbraslav a přes Pankrác zpět. A to jsem jistě na něco zapomněl.

Bodově:

• V tunelu pod Vítkovem, resp. na jeho konci, číhala hlídka MP. Než se zvedli z trávy, byl jsem pryč.
• Kolem půlnoci na trávníku v Legerově si nějaká rodina zaparkovala auto na na tom půlmetru trávy co tam je a užívala si tam pikniku.
• Na nuseláku jsem doufal ve vítr do zad. Celou dobu vanul proti mě – a ještě na obzoru počasí přidalo pár blesků.
• GPSka měla vybité baterie.
• U Hradčanské jsem potkal kolegu bruslaře. Užíval si street, ale bohužel mě nezaregistroval – takže spříště nemám s kým jet. Zase.
• Odvykl jsem si sledovat noční ulice. Nápad na článek.
• Užil jsem si to a těším se na další noc. Ideálně hned zítra.

se půjdu projet. Skoro mi to vyšlo. Sekl jsem se jen o dvě :)

Původně jsem se šel jen protáhnout na Letnou, ale ulice mě lákají čím dál více a intenzivněji. I když z Letné bych si odnesl poznatek “Vždy se podívej, jestli sekjťáci nenavoskovali něco, co minule nebylo”. Pád na špičku brusle a obě ruce do kliku nebyl nic úchvatného, ale nos jsem zachránil od střetu se zemí.

Stromovkou dolů a okruhem přes Trojskou lávku standardně směr Holešovice. A zadem směr Palmovka. Výborné bylo tady na kruháku sledovat bandu lidí na kolech. Velocipédy po dědovi, ale s nefalšovanou radostí jezdili po kruháku dokola. Většina jedním směrem, ale pravidlo to nebylo. A měli z toho ohromnou radost. Líbí se mi takové reality-hacky :)

Pokračoval jsem přes most, ale tentokrát jsem jel zadem na Palmovku. Plán byl vyjet tramvají na Krejcárek a tunelem do centra. Úplně to nevyšlo. Tramvaj měla jet za dlouho a tak jsem vyrazil pěšky. Obvykle je tam autoprovoz silný, ale když je potřeba nějaký náklaďák, který zastaví na světlech, aby mě dopravil na kopec, tak je ulice jako vymetená… Jednak je to do kopce a jednak je tam (ulice Pod plynojemem) spousta písku po zimě nebo kdy to tak silničáři mohli rozhazovat. A když jsem se vydrápal do kopce, tunel byl zhasnutý. Jak jsem minule psal, vidět v něm není na krok a představa zaparkovaného stroje kdesi ve tmě uprostřed mě nenaplnila přílišným optimismem. Takže další kopec směr Ohrada.

Tam jsem poprvé zalitoval, že GPSka zůstala ležet doma. Koněvova má překvapivě dobrý asfalt (a na jednom místě vyjeté koleje) a autobus, který jsem předjel hned na začátku mě v žádném případě nedohonil. Jen na konci jsem pouštěl pár aut před sebe – stejně jsem dole měl červenou…

Odtamtud zadem na Poříčí a zpět Hybernskou přes centrum na Národni, kde jsem si chtěl odpočinout a i když už byla tma, rozhodnout se, kudy kam dál. Domů se mi ještě nechtělo.

První jela tramvaj číslo devět a tak bylo jasno – Řepy. Poklidná jízda celou dobu až na Ladronku, kde už pomalu dodělávají okruh. Tak trochu netypicky směr Petřiny a sjezd kolem Vojenské nemocnice. Tam jsem podruhé litovat nepřítomnosti GPSky – protože jak normálně nadávám při 40km/h že to nejede, tak tady jsem měl pocit, že je to na mě nějak moc úplně nejvíc rychlé. Ale radaj je daleko a už zasvítil jen “OK”.

Střešovice,  zadem k Diplomatu a konec.

Nakonec jsem jezdil po městě skoro tři hodiny. Příjemné, velmi příjemné. Takhle se mají trávit ty nejdelší večery v roce…