TiK

Pozor, změna.

Díky (svým způsobem nedík) Jirkovi za další uvedení do reality. Podle letáčku, které jsem přehlédl se jede stejná trať jako na závodech. (inline na dálnici)

Takže nic nového a vcelku ani nic zajímavého. Plán na sjezd té neotevřené části zůstává. Uvidíme, jak to dopadne.

In – line na Pražském okruhu

2010-09-15 11:36
18.9.2010, od 9 do 17hod

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA PRAŽSKÉM OKRUHU
Z důvodu ochrany Vaší bezpečnosti Vás prosíme o dodržování následujících pravidel:
1/ Nevstupujte do zakázaných zón! Nepřelézejte a nepřeskakujte přes svodidla! Nevstupujte na sjezd z komunikace!
2/ Do areálu nevnášejte nebezpečné předměty, jako jsou zbraně, skleněné láhve, drogy a výbušniny.
3/ Do areálu nevjíždějte motorovými vozidly, není doporučen ani vstup se psy a jinými domácími zvířaty!
4/ Po areálu se pohybujte pouze pěšky, na vyhrazených místech také na in-line bruslích nebo koloběžce.

Návštěvníky, kteří nebudou dodržovat výše uvedená pravidla, budeme nuceni vykázat mimo areál. Stejně budeme postupovat i vůči osobám podnapilým či nějakým jiným způsobem ohrožujícím bezpečnost ostatních účastníků akce.
Děkujeme za pochopení a přejeme Vám příjemnou zábavu

Doprava
09.00 –17.30 Kyvadlová doprava ze stanice metra B Smíchovské nádraží a zpět
První autobus od metra B Smíchovské nádraží vyjíždí v 08.45 h,poslední autobus z křižovatky Strakonická u Zbraslavi odjíždí v 17.30 h. Zastávky budou označeny motivy OPD.

Celodenní program
09.00 – 17.00 Doprovodný program pro rodiny s dětmi
09.00 – 17.00 Pohodová in-line vyjížďka na 5km trase v jednom směru
09.00 – 17.00 Prodejní stánky s občerstvením
09.00 – 17.00 Prezentace OPD, MD a ŘSD

Program jednotlivých akcí
09.00 Zahájení akce moderátorem, reprodukovaná hudba
10.30 – 10.40 Hakis exhibice
10.40 – 10.45 Soutěž pro děti s hakisakem
10.45 – 10.55 BMX flatland exhibice
10.55 – 11.00 T. Verner vás zve na in-line vyjížďku
11.00 (max. 1,5 hod.) Start 1. organizované vyjížďky
12.30 – 13.00 Autogramiáda a focení s T. Vernerem
13.30 – 14.00 Odpolední program – exhibice žongléra a soutěž pro děti
14.00 (max. 1,5 hod.) Start 2. organizované vyjížďky
15.30 – 15.45 Freestyle fotbal exhibice + beatbox
15.45 – 15.50 Soutěž pro děti s hakisakem
15.50 – 16.00 BMX flatland exhibice
16.00 Uzavření půjčovny
16.30 Zakončení akce moderátorem, reprodukovaná hudba

Když jsem si během poslední návštěvy v Pardubicích stěžoval, že se Pardubice Plaza nedá najít, měl jsem pravdu. Protože z kusých informací jsem ji hledal úplně jinde :)

Už je ale otevřena a těším se na příští (a letos poslední) Pardubicenabruslích.

ale koneckonců – lze očekávat nějaké kladné hodnocení ?

Bruslení ve vlastní režii město moc nezvládlo a cyklostezku také ne

Mladá Boleslav – Město se rozhodlo uspořádat samo, ve vlastní režii, bruslení Mladou Boleslaví, které se zúčastnil i známý adrenalinový sportovec Petr Manďák. Ten pro redakci Ventil celou akci zhodnotil.

"Na trase se objevilo kolem 250 lidí. A co pořadatelé nechtěli se stalo hned na začátku. Po 2,5 km byl had bruslařů a cyklistů natažen v délce 2 km, a to se akce účastnilo o čtvrtinu zájemců míň, než bývá zvykem. Jinak byla jízda poklidná s novou příjemnou trasou," sdělil Petr Manďák.

via http://www.mujventil.cz/reportaze/brusleni-ve-vlastni-rezii/

Blíží se letošní podzimní cyklojízda. Nebo nátlaková akce menšiny proti většině či tak nějak nenávistně. Akce, která rozbouří jinak poklidné vody i abclinuxu.cz, o dfens-cz.com nemá cenu psát – tam je to téma na delší vyprávění.

• Akce "Neprojedou"
• Co je smyslem cyklojízdy

Ale co  – chystám se. I když zabrousím do archivu, kde jsem o cyklojízdách psal, potažmo na jeden z podařenějších textů Skoro jsem byl ekologickým aktivistou, yeah!, musím se ptát, jestli se chci zúčastnit.

Ano, chci.

Tentokrát, stejně jako poprvé, na bruslích.

V neděli se konala jízda na inline bruslích Mladou Boleslaví. A protože jsem tam už kdysi byl, lákalo mě to znovu. Tentokrát o to veselejší, že bez auta. Krátký pohled do gůglmaps, kde je tak asi nádraží a jedem.

Hlavák jsem, stejně jako skoro pokaždé v poslední době, proběhl na trase metro – pokladny- odjíždějící vlak. Ale stihl jsem to a motoráček, který pamatoval Adinu Mandlovou jako nesmělé děvče poprvé před kamerou se odkolébal směr Mladá Boleslav. S tím, že cestou proběhlo podrobné seznámení se všemi zastávkami, mezemi a úhory, co jich podle trati bylo.

Mladá Boleslav, hlavní nádraží. Pod tímhle honosným názvem se ukrývají tři až čtyři koleje kus za městem. Mapa nelhala, oči mě nešálily, bylo to daleko. Brusle na nohy, pohled do mapy (šmarjá, ať v mobilu baterii stačí) a jede se. Jako obvykle cestování zcela po čuchu – stačí znát směr, ono to nějak dopadne.

Dopadlo to tak, že skončily domy a vjel jsem rovnou do lesa. Něco je špatně. Konzultace s mapou – a ejhle, už jsem to přejel. Kus zpět a do pořádného krpálu nahoru.

Bylo by fajn jet ho dolů – ale je to jednosměrka, nepřehledná a dole křižovatka s hlavní. To by mě ani chrániče, ba dokonce ani helmička nezachránila…tak nic.

Po výjezdu na kopec (a třech vydýcháních cestou) se rozhlížím po krajině – a hurá, jsem poměrně blízko místa, kde by mohl být skatepark. Alespoň podle informací z netu. Ano, i takovým věcem občas věřím. Dojíždím na adresu skateparku  – a on tam roste obytný panelák. Navazuji první opatrné kontakty s domorodci a i bez výměny zrcátek a korálků se dozvídám, že “tam někam k lesu”. A to že pěkně děkuju.

Zkouším smlouvat s místními komunikacemi: když povedete přibližně tam, kam chci, pojedu po vás. Smlouvání selhává, sundávám brusle a jdu po krásné písčité cestičce do lesa.

A ejhle – je tam. Je to pocestný ! Nacházím skatepark a o pár minut později si laju, že jsem ho vůbec hledat. Podrobnosti, proč je tam moc na nic jsou o kousek dál.

Bomba. Zpovzdálí sleduji dvě silnice zpět do města. Jedna hlavní výpadovka, o kousek nad ní vedlejší silnice nízké třídy. Celkem bez problémů ji trefuji a vracím se do centra. Nebo jinak – do větší koncentrace zástavby.

Cestou chci doplnit cukry a vodu – jedu k Penny market. Nechci dělat problémy, tak pozorně sleduju nálepky na dveřích: zákaz psů a kouření. Fajn, jedu dál a vybírám zboží. Najednou se ke mně přitočí typ, v jehož přítomnosti většina lidí kontroluje, jestli ještě má peněženku v kapse: “Víš, že se ve všech super…eeee…hypermaketech nesmí bruslit ?”.  Místo “Cotoku*vaje?” či souhlasem dle výrokové logiky “ano” přeformulovávám odpověď do o něco přijatelnější podoby. “A ty seš co ?”. Když už jsme si potykali, tak proč, ne.

“Ochranka”, dí a loví po kapse něco, co mohlo být průkazka na mhd stejně tak, jako šerifská hvězda (Tesco, 49Kč). “Pokud je s něčím problém, volej policii, jinak mě neobtěžuj” končím konverzaci.

Problém byla pouze jedna pokladna na cca patnáct lidí – ochrankář (???) mě už jen sledoval z povzdálí a něco si mručel. Zvažuji možnost zavolat policii na individuum, které mě obtěžuje, pak ale vítězí chuť sednout si na sluníčko a nacpat se.

S plným břichem dojíždím do areálu sportovního klubu – a líbí se mi tam. Trasa na brusle sice není moc různorodá, ale prostě se mi tam líbí.

Program inline jízdy, inzerovaný od pěti, začíná krátce po páté příjezdem organizátorů. Odkládám se do trávy s knížkou.

Po nějaké době se to trochu zahustí a inline projížďka Mladou Boleslaví začíná.

V půli cesty jezdím v u-rampě, fotím a připadám si jak na Auto*matu.

A je konec. Možná na hřišti proběhlo nějaké ukončení či tak něco, ale já už plánoval vlak – půl hodiny mělo stačit. A stačilo by, kdybych věděl, kudy. Mobil skomíral na poslední čárce energie a proto jsem raději mapy šetřil.

Dokonce jsem absolvoval i jeden skoro downhill. Pár stovek metrů, ale jelo to pěkně. (Pro místní – Laurinova ulice. Vždyť jsem říkal, že skoro  downhill. Co jste čekali ?). Dojíždím na silnici, kterou jsem v poledne jel od nádraží a uvědomuju si, že to mám ještě poměrně daleko. Batoh na zádech (pokus o nalezení úložných schránek na nádraží selhal – nějak je tam zapomněli osadit) a zrychluju.

Nakonec mám náskok před vlakem skoro deset minut – které mi zpestřuji místní děvčata, veselá až na půdu, hlasitá ještě víc a používající milé oslovení “ty krávo”. Plýtvám na ně svým šarmem a sarkasmem.

Vlak překvapil – poprvé na nádraží, kdy jsem si přečetl, že končí ve Vršovicích. Tam ale zastávce nikdo nevěnoval pozornost a dojeli jsme až na Hlavák. Přestože na boku vlaku bylo opravdu “Praha – Vršovice”.

A to je vše. Mohu si odškrtnout další trasu a příjemné bruslařské odpoledne.

Po odstřelu Manďáka se bruslení přeci jen konalo.

Start v areálu AC Mladá Boleslav, cesta městem, v polovině pauza a občerstvení a zpět.

Některé zdroje uváděly start akce na pátou hodinu – ale to jsem tam přijel současně s pořadateli. Hm. Objevily se nafukovací brány, začalo se čepovat zdarma místní nealkoholické pivo a zvolna se začali scházet jezdci. A objevilo se docela dost pumpičkářů (čti cyklistů (a takhle to nevypadalo)) – ať jako organizátoři, tak i jako účastníci.

Musím ale uznat, že je to snad první inline akce, která začala na minutu přesně. V šest už byly zopakovány pokyny a stádečko se zařadilo za mediální auto a vzhůru do ulic.

A že pumpičkářů bylo ! Hlavní nevýhoda koexistenci bruslařů a cyklistů se tak nějak nabízí sama: bruslař se rozmachuje do široka a pumpičkář (i s pomocí buzi-oblečku) špatně jede pomalu – neboli rychlostí vyjížďky bruslaře. Společná cesta zkopce nebo do kopce, pokud dav trochu zhoustne, začíná být zábavná. taková reality show Survivor – Mladá Boleslav.

Letošní podzimní cyklojízdy se účastním na bruslích – už se těším, kolik pumpičkářů naštvu…

Mimochodem – Manďák se také účastnil, zubil se kolem dokola hlavy a pilně fotil.

Zvolna, velmi zvolna jsme křižovali okolní ulice. Místy to spíš nejelo než jelo a setkání s dokopcem i skopcem bylo pro pár bruslařů premiérové.

Nějak jsme se doškobrtali do poloviny (spíše dvou třetin) a bylo občerstvení. A minirampa.

Po odpočinku jsme se stočilo ke startu poslední jízdy, kterou jsem v Boleslavi jel. A odtamtud zvolna zpět na hřiště. Možná proběhl ještě jeden oválek, do sportovního areálu už jsem nezajížděl.

Tak jaké ?

Takové průměrné. Jsem rád že jsem jel. Kladů i záporů bylo dostatek; příště bude s čím porovnávat. Protože kdyby už nic jiného, tak mě neodradili.

Alespoň to organizované.

Během jízdy jsem objevil dva docela příjemné ovály.

Ten první je v areálu ohromného sportovního komplexu.

Nabízí nepravidelně zatáčející okruh, oddělenou cestu pro chodce, výhledy na sportoviště kolem dokola a a občerstvení. Asfalt je slušný, k dispozici je místo na odpočinek i převlečení. Líbí.

Předpokládám ale, že v době konání větších sportovních akcí nebude bruslení možné.

V areálu druhého stojí u U-rampa.

Kolem vede ovál z asfaltu, uprostřed hřiště na hokej. Proti prvnímu je vidět starší datum vzniku. Ovál je pravidelný, rozumně široký.

Fotky jsou z akce, normálně tam bude lidí asi méně :)

Náhodou objevená během jízdy Mladou Boleslaví ve sportovním areálu bůhvíčeho.

Výškou spíše mini-rampa, sklonem velké účko. Trochu to drncá na svaru a rádius se tam trochu více láme. Ale jinak docela slušné poježdění, kde mě omezovaly spíše moje nohy, než rampa.

Za celodenní výlet to nestojí, ale jako zpestření jízdy je to dobré.

Ježišmarjácotoje ?!

Dostupnost – nic moc. Uprostřed ničeho (na fotomapě ještě není). Dostat z Mladé Boleslavi je možné buď po

• výpadovce
• vedlejší silnici
• prašnou polní cestou

Tam jsem šlapal v botách prachem, zpět po vedlejší silnici – nic moc ani jedno. Plus záliba důíždit chodníky zámkovou dlažbou a je to komplet.

Takže dostupnost – mizerná.

Park:

funbox, spine, u-rampa, funbox, radiusy a bangy kolem. To ještě jde, ne ? Povrch kompletně v plechu, asfalt slušný.

Ale. (čekali jste to, že ?)

Netuším, pro koho ten park je. u-rampa je slušná. trochu prudší na svou velikost, ale jde to. Ale ten zbytek. Malý funbox… je pro srandu. Má na výšku tak půl metru a chybí cokoliv na vrcholu na grindování.

Velký funbox je …velký. I když to z těch fotek nevypadá, je vysoký ke dvou metrům. A pekelně “kope” nahoru. Kdo rád létá, má šanci. Rozjet se na něj dá jen z bangu od minirampy – takže v podstatě jen jednou maximální rychlostí. Nepřítomnost railu nahoře hodnotím jen a jen kladně – už takhle je to úzké.

A to je vlastně jediný způsob jízdy – z rampy se rozjet na funbox, nechat se hodit nahoru a na druhé straně zastavit na vrcholu rádiusu. Z něj sjet a  buď přes spine nebo minifunbox zpět na druhou stranu. A tvářit se u toho, že to až tak moc nesere.

V protější straně od rampy se sice na rádiusech dají dělat nějaké transfery, ale zase na ně není možné se rozjet mimo funboxy.

Kromě toho ležely na zemi ještě dva grindboxy – jeden otočený nesjízdně druhý tak, že jakékoliv ježdění na něm blokuje nájezdy na funboxy.

Mezi nájezdy a funboxy jsou maximálně metry prostoru – málo, málo málo. Celý park je strašně stísněný.

O jeho kvalitách svědčí i nápis sprejem a i to, že odpoledne v krásném počasí se v něm proháněly jen nějaké děti na kole, které jely s rodiči na projížďku a do parku šly “na pět minut”.

To už se mi jezdilo daleko lépe i v nejhorším pražském skateparku.  (Hele, to je námět na hezký flame – nejhorší pražský skatepark je řádově lepší než to nejlepší v Boleslavi :)

Cyklostezka v bývalém železničním tunelu pod Vítkovem brzy přivítá první cyklisty. Ještě v červenci nebyl nikdo schopen říct, kdy se průjezd bude moci využít. Přestože stavba stále ještě není v majetku hlavního města, měla by se pro veřejnost zpřístupnit během pár týdnů.

via idnes.cz

viz také zde na blogu