Nejen děti mají k dispozici zhruba kilometrový okruh pro jízdu na kolečkových bruslích. "Součástí jsou dvě nové lávky přes potok Teplička, odpočívadla a dětské minihřiště. Tento sport je velmi populární a my se snažíme zejména rodinám s dětmi vytvořit podmínky pro rekreaci," uvedl Blažek.
Bezva. Celý kilometr….
Letos první indoor bruslení. Ta samá hala, kde byly třeba závody nebo se pořádají veletrhy. Letňany.
A na to, že bylo první bruslení, se sešla pěkná řádka lidí. Bohužel až moc. Slalomů bylo postaveno asi sedm a kolem se proháněli nějací – pro mě cizí – lidé, kteří si přišli zabruslit jen tak. Tudíž se pletli skoro všude, obzvlášť, když si hráli na rychlobruslaře a v plné rychlosti kroužili kolem slalomů, na které nebylo místo ani na rozjezd, ani na dojezd.
Časem to ale zabalili a tak jsem si i našel místo na pár skoků – i když loňský papírový pytel, který se mnou prožil půlku zimy a přes který jsem skákal, samozřejmě nebyl.
A mimochodem: ředitel PVA Letňany p. Čehýl mě obratem poznal – a to jsme tam loni pořádali opravdu jen ty jedny závody.
Pozitiva
Negativa
Nakonec jsem si zajezdil dobře i přes počáteční nasranost a i společenská část bruslení se vydařila. Možná víc než to jezdění.
Ale pokud nebude hůř, tak tu zimu takhle přežiju.
Co se dá dělat, podzim je tu a s ním i tma už v polovině odpoledne. A to se zítra mění čas. Neboli když jsem v šest přišel domů a měl jsem ohromnou chuť jít se ještě projet, bylo šero. A o půl hodiny později už byla tma jako v pytli. A pro jistotu i mokro. Super.
Chvíli to vypadalo na nic, ale pak se to najednou zvrtlo a začali tam padat triky. Triky na mokrých lavičkách, na hraně přijatelného rizika, v plné rychlosti. Hodně adrenalinu, hodně pádů, hodně nadšení. Hodina ogrindovánvání všeho, co neuteklo a bylo navoskované, hodina naprosto úžasného adrenalinového zážitku. Potmě, jen za slabého svitu lamp. Světlo znamená trik, tma znamená jízdu na jistotu.
Za hodinu jsem měl tričko promočené skrz na skrz a přes zablácenou Hradčanskou domů.
A takhle vypadaly zmáčené hrany. Hezky to od bruslí cákalo.
Podzimní bruslení s Preissnitz v uších bylo depresívní až moc. Změna na The Doors moc zlepšení nepřinesla. Via Twitter
Velmi příjemné podzimní poježdění. Jak už naznačil tweet, bylo to ježdění spíše na pohodu a lehkou podzimní nostalgii.
Letna. Brusle. Bolest. Extáze. Dneska je mi tu moc dobře.
Jak popsat ten neurčitý pocit z bruslení, kdy se všechno daří, ale i ta radost je taková lehce zakalená. A celé je to moc příjemné. Takhle jsem to spontánně popsal do mailu. Což se mi obratem vrátilo
Ale to málokdo pochopí. A teď k psaní zápisku jsem si opět Priessnitz pustil. Skoro tu u počítače cítím tlející listí a cáry mlhy. Opar nad Prahou.
V téhle náladě je zbytečné popisovat co se podařilo a nepodařilo. Prázdný technický popis je k ničemu, když to bylo náladové ježdění. Dokonce lepší den, než většina mého oblíbeného léta. Podzim… asi zahodím deprese a letos si ho užiju. Na bruslích.
PS. Technická: Většinu času jsem nechal na pilování 360ky. V poslední době jsem dopadal na pravou nohu lehce zvrtnutou – což bolelo a zároveň ukazovala na nějakou chybu v provedení. Stačilo se trochu soustředit a hned je to lepší.
Opět nepršelo (zázrak) a tak byla další vyjížďka. Na Letné jsem popovídal s K a pak projel pár zídek.
Byla nějaká divná zima nebo nálada nebo něco – moc mě to netáhlo. Jistě, nasázet pár triků na jistotu a jet dál. Ale žádná chuť něco překonávat nebo nedejbože zkoušet něco nového.
Na spodní zídce ležel čerstvý exkrement, takže tam se jezdit nedalo vůbec.
Nakonec jsem se jel projet . Přes Letnou a dolů do Stromovky. Starší video ze sjezdu je zde.
Na začátku jsem potkal rychlobruslaře. Elastik, rychlé brusle…stál tam a smutně koukal z kopce. No, nedalo mi to – vrazil jsem ruce do kapes, skočil přes kanál a rovně zmizel dolů. Jen jsem ho zahlédl, jak širokými pomalými obloučky zkouší, jestli se dostane dolů. I po dojezdu, obrátce u Výstaviště a co je vidět ještě od Planetária – na sjezdu jsem ho neviděl.
Pak už jsem se jen prozevloval přes Trojskou lávku podle Vltavy a přes Barikádníků zpět na Vltavskou a tramvají nahoru. Ještě chvíle na Letné a domů.
Fotka ze dalšího letenského západu slunce.
Mimochodem – Vltava má v Praze sníženou hladinu – takže už plánuji focení na zítra.
“Failure is not an option – it is a lifestyle”
Dnes jsem se potkal s D, která organizuje inline jízdy, motá se kolem inline školy a vůbec pro bruslaře něco dělá. Hodinu a půl dlouhý rozhovor byl poměrně zajímavý – hlavně pro mě, když se mohu dozvědět informace “z byznysu” co stojí za bruslením.
Trochu to připomínalo nejkratší bruslařský vtip: “Sejde se deset bruslařů a nikoho nepomlouvají”.
Na nějaké konkrétní závěry je brzy – ale myslím, že šanci na spolupráci a tím i nějaký posun v akcích/službách pro bruslaře by nastat mohl. Uvidíme na jaře.
Dobré zprávy: nepršelo a bylo vcelku teplo. O něco horší bylo, že jsem na bruslích už pár dní nestál a zároveň jsem projel soulplates až na šroub – takže to lehce drhlo a jiskřilo.
Jen tak pro zábavu jsem něco točil na mobil – viz video někde kolem.
Jako špatný nápad se ukázalo pilovaní pornstaru na vyšší zídce v rychlosti. Dost to bolelo a pár úspěšných pokusů bylo vykoupeno mnoha pády. Kůže na koleni však zcela překvapivě zůstala na svém místě.
Dvě hodiny stačily na to, abych domů lezl po čtyřech úplně mrtvý…
Web 2.0 reflektuje, že se z konzumentů informace stávají producenti. Například blogy: Napíšete článek, čtenář přijde, přečte si sdělení a přidá komentář. Já provozuju web 2.1: Tam čtenář přijde, přečte si sdělení, přidá komentář, a já ho smažu.
© Misantrop
