TiK

Jako důsledek výletu a jednoho staršího článku jsem vyjel prozkoumat stavbu dálnice.

Jak se tam dostat ?

Těžko. Já to zkoumal z Písnice – stačí jednou neodbočit a pak pořád rovně. Dálnici nelze minout. Mimochodem, na bruslích je cesta peklo…

Při troše štěstí se dají minout všechny zákazy vstupu a podobné psychologické zbraně, které stejně odradí jen ty nejotrlejší.

Posledních pár metrů bylo po prašné cestě, později jsem objevil i další sjezdy, kde není třeba udělat krok z asfaltu. Pak už jen přelézt svodidla a je to.

Kousek přede mnou šel starší pár – taktéž s bruslemi. Potěšilo, že jsem aspoň přibližně správně a nebudu tam sám. Z chlapíka se později vyklubal velmi slušný diskutér. Ještě drzejší než já….

Ale skoro ve stejné chvíli, kdy se naše brusle dotkly asfaltu už u nás stále dodávka – místní ostraha. Zjev takový, jako se na ostrahu patří – dva zuby, 30kg i s pendrekem a vězeňský “modrák” přes celé předloktí. A s nabídkou, že nás klidně srazí autem, abychom pochopili.

Zkoušel to různě, ale nakonec mu došlo, že pokud něco, tak jen policie a že ho opravdu nikdo vážně brát nemůže. A překvapivě jsem se nehádal já, ale právě ten postarší pán.

Takže před tím, než ochrankář ztratil nervy a ukončil to ohromným vodopádem vulgárností, nám doporučil, že máme dálnici opustit nejbližším sjezdem. Takže to bylo jasné – jeli jsme hledat nejbližší sjezd. A že jsme ho nemohli najít.

Stočili jsme se mimoúrovňovou křižovatkou směrem k Jesenici. Na konci jsme zjistili, že to není sjezd – končilo to více-méně v poli. Takže jsme jeli hledat další sjezd :)

Zpět na hlavní tah a protože vlevo se rýsovala budka ostrahy i se zaparkovanou bílou dodávkou, jeli jsme doprava. Ochrankář to po chvíli nevydržel a z projíždějící dodávky na nás zahulákal, že volá policii. Hmm.

V klidu jsme jeli dál. Po pár desítkách metrů skončil asfalt a začal broušený beton. Nejluxusnější povrch, na kterém jsem kdy jel. Sice žere kolečka, ale skoro nulový valivý odpor, lehounce z kopce, tři proudy pro tři lidi… Takhle by se daly ujet desítky kilometrů bez větší únavy. Ale asi s nudou…

Subjektivně jsme ujeli tak tři kilometry tam a zpět po vynikajícím betonu. (Jistě, pozor na spáry, ale to není problém ohlídat).

Dojeli jsme až do míst, kde byl vidět portál tunelu směr Lahovice. Mužská část hlasovala pro tunel, ženský část si prosadila, že to otočíme.

Když jsme dojeli na do míst, kde jsme na dálnici vlezli, objevila se Městská policie. Vcelku lidsky nám oználili, že je sere, když je ochranka pořád někam tahá a že oni jedou tam (mávnutí přes rameno) a že my si máme najít výjezd z dálnice (mávnutí dopředu) a s tím odjeli.

Velmi v klidu, velmi neurčitě.

Spolubruslaři to už zatočili k autu, já jsem vyrazil ještě dál. Ale bylo to do kopce a protože už jsem měl v nohách 20km přes Prahu a to samé mě čekalo zpět, zvolna jsem to otočil směr Jesenice.

U jejích hranic byl ještě jeden Security. A pes. Krásný malý vořech, kompletně bílý. A když se ke mně měl a já ho začal drbat, ochrankář totálně roztál a pár minut jsme klábosili. A já pilně drbal psa.

Jediná důležitá informace byla, že je v plánu přitvrdit ochranu. Aj.

Co na závěr ?

Vynikající povrch na betonu, asfalt je poměrně hrubý, mizerná dostupnost a lehce nepříčetná ochranka. Nechci a nebudu tu rozebírat legalitu bruslení – to ať si každý vyřeší sám.

V pátek v podvečer kromě ochranky ze stavebníků ani noha. Zato několik bruslařů, pár cyklistů… Zájem by byl.

PS. projetí tunelů je stále v plánu – když na oficiální akci ŘSD přestalo reagovat…

Zen – dokonalé spojení těla mysli. A jak to vypadá v praxi bruslaře ?

To, že brusle na písku dostaly smyk si uvědomíte až o několik metrů dále, kdy to tělo samo zkorigovalo. A nechalo mysl přitom bloumat po okolí a řešit celosvětové problémy.

a pak že neexistují

není ani tak skvělé, ani tak nemožné, jak se traduje.

Co je potřeba ?

• brusle
• déšť

To je v zásadě vše.

Napřed rizika.

Klouže to.

Samotný mokrý asfalt není nic tragického. Pokud se přidá prach/bahno/listí, je to ztracené. Nedá se pořádně ani odrazit, ani rychle změnit směr, natož zastavit.

Je třeba hodně myslet dopředu a všechny změny rychlosti i směru plánovat hodně dopředu. A pak je vykonat velmi pomalu a plynule. Ano, hlavně plynule – čím plynulejší změny, tím menší pravděpodobnost, že to uklouzne. I když to samozřejmě není stoprocentní.

Ložiska.

Samotná voda nemá až tak destruktivní účinky. Pokud jsou ložiska namazaná a dobře zakrytovaná, rozhodně chvíli vydrží. Ale písek a další bordel, který se naplaví s vodou a v ložisku zůstane je na vině, že po pár jízdách v dešti se bude buď mohutně čistit, nebo rovnou měnit za nové.

Rýmička.

Není co dodat.

Údržba.

Nudná, pracná. U slušných ložisek propláchnout WD40 a nechat, jinak kdo se s tím chce rozebírat a čistit, jeho věc. Poměr ceny nových ložisek k bordelu a času, který je potřebný pro čištění je na vás. A pokud ty louže byly hodně hluboké, tak nechat botu uschnout i zevnitř na topení.

Klady ?

Občas spíše nutnost – déšť všude kolem, domů do sucha daleko. A protože ideální podmínky neexistují, je dost pravděpodobné, že to ložiska odnesou tak jako tak. Proč si to tedy neužít ?

Projíždět louže, slajdovat, brzdit všemi možnými způsoby, které na suchém asfaltu příliš ničí kola… představivosti se meze nekladou.

Jednou za čas to za nová ložiska stojí.

A proč o tom píšu ? Za poslední dva dny jsem byl dvakrát ne Letné a dvakrát jsem se domů vracel v dešti…

PS. Tohle už je moc :)

je to ten co byl shozen z Letné (Stalina), nebo je to skejťák, který si to hodil úplně jiným způsobem ?