TiK

Nedá se to jinak říct. Po zběsilé opravě s postavením staro-nových bruslí (jen jsem je oprášil a přidal nová kola a starší ložiska) jsem chtěl natěšeně vyrazit jak na jízdu po dálnici, tak večer na Hepu.

Dálnici jsem vypustil – už jsem tam byl a závodní úsek podle mapky nebyl o moc delší. Nicméně na inlajn.cz je o závodu a akci čtení dost.

Takže s dostatečným předstihem před Hepou obout brusle, vyjet…a po sto metrech prasklý rám. Totálně.

Dokulhal jsem domů na jedné brusli, podnikl několik poměrně zoufalých pokusů o nápravu a vylovil ze skříně Frontmany… opravené, ale úplně jsem jin nevěřil. Což se naštěstí ukázalo liché a zbytek večera mě spolehlivě odvozili.

Chtěl jsem ještě osadit nová kolečka, ale to už nebylo v časových možnostech – pokud jsem se chtěl ještě projet.

Vytržené uchycení boty v patě. Super. Snad to trochu zachrání kus plechu do podrážky.
Jinak návrat je starým soul slide.
Pak jsem ještě objevil současné frontman v jednom obchodě v Polsku. Už jsem jim psal jestli jako doopravdy bruslí mají (zkušenosti z českých e-shopu se nezapřou) a buď mi je pošlou nebo si z dovolené z Krkonoš udělám výlet :)
V každém případě mě čekají nové brusle. Což není dobrá zpráva, i když to tak může vypadat.

Medardova krápě – čtyřicet dní kape. Super. Tak jako dneska mě to už dlouho nespláchlo. Při návratu z bruslí jsem vypadal, jako bych vylezl z rybnika.

A to jsem se zpočátku díval na duhu…

Někteří nevěřili, ale je to pravda. Tóča v růžovém elastiku

Jistě většina uzná, že bruslit s hudbou je fajn. Ať už  techno nebo relaxujete u jazzu, je to fajn.

Dnes jsem narazil na problém. Sluchátka Sennheiser CX 300-II mají spoustu výhod: poměr cena/výkon je slušná, pokud se zarazí do uší, uspokojivě odruší okolní svět (realitu, chcete-li) a v žádném případě netlačí.

Ale mají velkou nevýhodu – na bruslích se potím a sluchátka přestávají držet a kabel je vytahuje. Což nepotěší při skoku či na schodech – najednou je z jedné strany hlavy ticho a kolem poletuje malé cosi, co má potenciál trefit mě rovnou do oka.

Pokud mám tričko, docela to jde. Ale bez něj polovinu času doháním sluchadla a vracím je do uši. A je jedno, jestli kabel nechám přes záda nebo přes břicho.

Až dneska jsem dostal geniální nápad: kabel přes záda a protáhnout gumičkou, co mi drží vlasy. Naprostý úspěch. Doporučují čtyři ze čtyř Tiků.

A co vy ? Co a jak posloucháte ? A jak vám vaše sluchátka drží ?

velmi stručně. Počasí dobré, hudba také, trasy vybrané také dobře. Ale nějak mi to prostě nesedlo.

Škoda.

Ale zítra s trochou štěstí Pardubice

Nikoliv Tolkien, ale cesta přes Prahu tam a zpět. A když přes Prahu, tak kompletně.

Start na Letné (stejně jsem se potřeboval s R dohodnout o tom, kde mi nechá klíče na sobotu do půjčovny). Kostelní dolů. Docela hustý provoz – asi následek všech možných i nemožných uzavírek kolem Letné.

Přes Štvanici, Hybernskou a přes Příkopy. Nuda, nuda, šeď, šeď. Turisti, kostky… nic, čím by mě to dneska donutilo přestat vnímat hudbu do sluchátek.

Zadem přes Karlák. Jen na Slupi mě dvě auta pěkně vzala mezi sebe a moc možností jsem neměl. Na Výtoni výjezd pod Vyšehradem směr Podolí. Na stezce bylo hodně lidí. Hodně jich využívá dopravu  do stanice Podolské vodárna, kde se na lavičce přezují a vyrazí směr Zbraslav.

Dojel jsem jenom k Bránickému pivovaru a protože jsem od V něco potřeboval, vyrazil jsem do největšího kopce, který tam je. Zvičina to nebyla, ale o to více zase bylo dopravy. Nechutné, hnusné, nezábavné.

Když jsem vyřídil, co jsem potřeboval, napadlo mě, že když už jsem v těhle končinách, zkusím se podívat do Vestce na stavbu nové dálnice, kde se údajně bruslí.

Projel jsem celou Novodvorskou a jen ten kdo tam byl docení, co to je za peklo. Pak nastoupil čas na GPS – a stejně jsem uhnul na druhou stranu :).

Projel jsem pár vesnic po silnici a byl jsem rád, když se přede mnou objevila dálnice.

A o tom píšu v jiném článku – bruslení na dálnici kolem Vestce.

Zpět jsem se vracel jinou cestou – orientačním bodem byla věž hydrometeorologického ústavu v Komořanech. Lákal mě totiž sjezd ulicí Generála Šišky, který jsem už nejel několik let. Natož s GPS. Ani jsem to moc nehnal, ale podle GPSky to byl vcelku fofr – 57km/h ve stoje. Příště hezky do vajíčka a ta šedesátka padne jako nic. A dole na křižovatce zelená na semaforech – prostě sen.

Dál je to už rutina. Najet na Bránickou cyklostezku a zpět kolem rozvodněné Vltavy. Nával byl jen u Žlutých lázní, kam mladí dynamičtí lidé houfně nabíhali, aby sena nějaké party odlišovali jeden stejný jako druhý. Bohužel je doma nenaučili levou a pravou ruku a tak se tam motali jak…no, motali se.

Po nábřeží k Národnímu (hele, u Mánesa je to zase rozkopané) a tramvají na Ladronku.

Pár fotek z pomalu hotové stavby a dolů streetem. Na Dlabačově bylo nějak těsno mezi auty a a na písku.

A pak už jen přes Evropskou domů.

Podtrženo sečteno – na té kratší cestě mi GPSka ukázala 19 km průměrem 15km/h. Podle odcvakání na mapách to zpět bylo kratší (ne, GPSku jsem neměl puštěnou – baterie v mobilu už nic moc). Takže minimálně 40km a Ladronka k tomu. Plus nějaké to pojíždění kolem – účet za dnešek vidím na hezkých 50km na bruslíc za necelých pět hodin.

No, nohy mě na to bolí.

Jak všichni víme, jsme chodci. Aehm. Takže chodníky a po silnicích bez chodníků vlevo.

Ale svět na to připravený není. Ani náhodou.

Testoval jsem to spíše nerad na pár okreskách mezi Vestcem, Písnicí a Prahou.

Pokud jsem jel vpravo, ti vzadu troubili jak vzteklí. Jak by ne – ač jsem se snažil drže u kraje, ten metr a půl jsem zabral a předjet mě bylo těžší než cyklistu. Možná v tom svou roli hrálo to, že věděli, že nevidím dozadu.

Pokud jsem jel vlevo, bylo to peklo. Řidiči nejevili ani snahu kousek uhnout při objíždění bruslaře a nechávali mi jen naprosté minimum, kdy jsem měl nohy za sebou a bok vytočený, aby tam vešlo zpětné zrcátko bez toho, aby mě udeřilo. Zřejmě očekávali, že když je vidím, uhnu.

Po pár stovkách metrů jsem se rozhodl pro vpravo – ať si troubí, hlavně že mě objedou s rezervou.

Proti předpisům, nealtruistické, ale z pohledu bezpečnosti (pro mě) výrazně lepší. Ale kdyby to šlo jakkoliv jinak, utekl bych někam, kde je buď chodník nebo daleko, daleko menší provoz.

a na Bránické cyklostezce je to k vodě sakra blízko.

Stavba nového okruhu se blíží do finále. Až k tunelu je vyasfaltováno, sází se stromy.

Povrch je velmi slušný, na jednom místě přerušen (zatím) nájezdem pro těžkou techniku.

A pokud jste si mysleli, že budete moci jezdit po všech cestách – tak ne. Většina spojek je mlatová (třeba včetně přístupu od stanice autobusu/tramvaje #fail)

A zcela jsem nepochopil spojky cyklostezka/chodci. Jen a jen střerk a něco, co vypadá jako příčný práh. Uch.

A jednu symbolickou na závěr. Pes bez vodítka na cyklostezce. Nebo to na Ladronce někdo někdy viděl jinak ?

Po novém asfaltu se jede dobře a ve směru po směru hodinových ručiček bude zatáčka s pozvolným a táhlým klesáním, kde to pojede moc pěkně.