TiK

Po včerejšku je to jen regenerace. Pravda, byl pokus vyběhnout, ale po jednom kilometru jsem si dal lejké kolečko na strojí a další km doklusal domů.

Stačilo.

Už nějako dobu se snažím najíst morál na dvacítku. Když jsem se v lednu na jeden závod přihlásil.

Tak proč ne dneska ?

Oblíbená trasa směr Lahovice a zpět do centra. S tím, že jsem se snažil lehce zrychlit – což na plce pro mě znamená někam k šest na kilometr.

Nakonec se zadařilo (6:05), ale musím říct, že na konci jsem byl solidně mrtvej. A to tak, že jsem sebou prásknul na čisté rovině, protože se mi zamotaly nohy.

Jako zlatej bolestivej hřeb byla cesta domů. Z 22km jsem jel tramvaj/metro (jinak by to bylo ke třiceti a to fakt ne) a výstup z metra nebyl nic jednoduchého. Nápad od metra doklusat domů byla kravina na entou – nohy hezky zatuhly a nechtely se hýbat a nechtěly. Dovlekl jsem se domů a nebe nastalo až ve vaně s vodou.

Jo – a hroší výkony se zlepšovaly: půlka o šest minut a 10 mil, 15km a 20 se taky o cca 4 minuty posouvaly.

na rozklusání Jeremenkova dolů, po nábřeží a zpět trochu rychleji. Včetně Jeremenkovy, když mi ujel autobus.

Pod Vyšehradem mě s pohrdavým výrazem předběhl nějaký běžec a hodil po mě pohrdavý pohled. Na cestě zpět jsem ho dal zhruba dvojnásobnou rychlosti a asi tam stojí ještě teď a přemýšlí, co se to kolem něj prohnalo :)

že to byl jeden z těch hloupějších nápadů – ale v každém případě zařadit do běhu dvakrát Petřín je poměrně drsné. Pro mě a zatím.

Nahoru kolem Nemocnice Pod Petřínem to na mokrých kostkách docela klouzalo a s podkluzováním do kopce síly mizely docela rychle.

Z kopce zase protestovala záda, ještě to není úplně v pořádku.

Ale zase – i když jsem se neštval, zaostal jsem za osobákama na Petřín o deset vteřin. Doufám tedy, že doběhám konec měsice a pak zase trochu zrychlím.

to, co dnes padalo při výklusu Stromovkou a kolem Vltavy nebyl déšť.

Sněží.

Po delší odmlce zase desítka. A byla nějak podezřele dlouhá. I když ano, schody na Vyšehrad tomu moc nepomohly.

Nechtěl jsem na Stravě s nějakou desítkou otravovat – a ejhle, ono mi to ten arčývment luplo samo.

Jinak mžilo, byla mlha a na půlce běhu jsem nepotkal ani nohu. Skvělé.

Už jsem psal, že běhání se sluchátky ne-e. Což o to, aby držely v uších jsem jsem vychytal a Sennheiser MX 686G seděly jak přilepené. Jen mě štval ten ten kabel, který se věčně někde zachytával o cvičební stroje nebo mě při běhu obtáčel.

Udělal jsem si předčasného Ježíška s tím, že dám hudbě ještě šanci. Creative OUTLIER SPORTS byly ještě v limitu, co jsem za sluchátka byl ochotný dát.

První dojmy?

V uchu sedí dobře. Střední velikost špuntů se zdála velká, ale při prvním běhu se sluchátko dostalo zbytečně hluboko do ucha. Dodávají se ještě dvě velikosti, uvidíme.

Než se dostanu ke zvuku (nějak to hraje, měl jsem lepší i horší, za ty peníze jsem čekal víc – a to je vlastně všechno) – nemá to kabely. Jen jeden za krkem a celkové je to fantastické. Nikde nic nevisi, neplácá se. Prostě spáruju telefon a jdu. Zůstávají trochu obavy o nesymetricky umístěný mikrofon s baterii (nebo co je to za krabičku), ale teď v zimě, v šále a vysokém límci, se kabel někam schoval a v žádném případě netahal na stranu. Až budu v létě jen v tričku, možná to bude chtít nějaký klip za krk a chytim kabel tam – uvidíme.

Okolní zvuky tlumí slušně, když jim vyčtu, že až moc tak je to spíš můj problém a musím si pře běhu dávat pozor – ne chyba sluchátek.

První dojmy tedy fantastické a dávám běháná s hudbu šanci.

Objevil jsem ještě video z léta: cesta do Kralup, Říp a pár záběru z cesty zpět. Tak si připomenu trochu tepla a léta.

Bolej mě záda. Venku jsou 3C. Sneží. První letošní. Beru nevyzkoušené věci. A vybíhám po delší pauze.

Po prvních metrech mi zůstává blažený výraz na obličeji a lehce zryhluju.

Sice jen obíhám park u nás a končím na šesti kilometrech, ale rychlost není tragická a jde mi to dobře. Lehce zvolnit a desítka bude jako obvykle.

Ale to nic nemění na tom, že to byla čirá radost.

je už dlouho. Cesta na Cukrák byla průjezdná, tak co. A z něj do Všenor ? No, raději pojedu po silnici, v lese budou možná ještě stromy.

No, a pak je tu video. Ještě zhruba stejná část ho chybí – došla mi baterka.

Ale pak už jsem jen zmoknul, chytil první letošní sníh a dojel domů.