TiK

že jsem mladý a naivní. Ale jak to vypadá, organizace něčeho pro bruslaře dopadne jako obvykle.

Tak jo, alespoň jednou v roce na bruslích na oficiální akci. A protože co jsem se na to v Praze vykašlal, zůstává už jen Modrá jízda.

Mimochodem – akce, na které se nic nemění už roky je buď mimořádně povedená, nebo už je to každému jedno.

Vypečený byl už úvod – postupně jsem nacházel start akce v rozpětí jedné hodiny – záleželo na zdroji oficiálním, facebookové stránce či “jedna paní povídala”. Nakonec jsem tedy přijel o tři čtvrtě hodiny dříve a stihl ulomit kus brusle. Ikeo, třes se – pojedu pro další prkýnka.

O tu třičtvrtě hodinu bylo na místě už několik bruslařů – mezi nimi kličkovaly hostesky a rozdávaly balíčky od sponzora (již několikátým rokem se divím, proč ne až po jízdě – asi je praktičtější při bruslení mávat kolem sebe igelitkou). O zábavu se starala tradičně Evropa dvě a moderátor trpěl tradičním slovním průjmem “je jedno co říkám, hlavně když pořád mluvím”. Své kydy občas proložil hitem, který před těmi deseti, dvaceti lety vládl top ten a byl skoro i celosvětový.

S nadcházející osmou hodinou bruslařů přibylo, ale stejně to byla jízda s jednou z nejslabších účastí, co jsem zažil. Nepřišel Martin Sáblík, byla zima a brusle už jsou za zenitem. Vyberte si.

White noise z reproduktoru jsem odstínil vcelku vhodně vybraným playlistem do uší a už se do pokročilého soumraku vyrazilo.

Přes most a tradičně doleva do Svornosti. Stal se zázrak a konečně to z kopečka pustili a doprovodná vozidla neblokovala bruslaře. Fofrem až na otočku na začátku Strakonické (konečně jsem viděl ty proslavené květináče) a zpět. První čekání až na nájezdu zpět na most – hele, takhle rychle se to ještě nejelo. Na jednu stranu bylo málo lidí, na druhou stranu jsem měl pocit, že se organizátoři, policie a vůbec všichni snaží mít jízd z krku co nejrychleji.

Zpět přes most a odbočka na Rašínovo nábřeží. Tam už se překvapení nedějí a auto v čele jízdy jede kopeček 10km/h a brzdí co to jde. Tak nějak se potuluju davem a obhlížím ostatní bruslaře. Cenu pro idiota jízdy bych udělil člověku, co na skupinovou jízdu městem dorazil na bruslí a s hůlkama. Bez diskuzí.

Dost lidí mělo helmu, co se tváří, že helma není. Nebo něco takového.

Celková úroveň je spíše lehce pokročilý začátěčník ale vzhledem k (ne)náročnosti trasy to není problém. Pod Železničím mostem směrem k Vyšehradskému tunelu si vzpomínjám, proč jsem radeji jezdil jinudy. Asfalt je fakt mizerný.

Otočka u Podolského bazénu a zpět na Palackého náměstí. Nebylo to objektivně špatné, ale subjektivně dorážím totálně zpruzený. Prostě takové normální inline komerční masová vyvoněná akcička pro širokou veřejnost s dobrou organizací a nulovým adrenalinem pod dozorem policie.

Tedy (už) nic pro mě.

S tímhle nemám nic společného, ale diskuze je jasná.

kdyby mě organizátoři z MeetFactory nenadzvedli už dopředu. Mail s reklamou ? Budiž. Pokud jsou to nějaké zajímavé závody nebo akce “jdem jezdit”, tak klidně reklamu udělám.

Ale pokud je to pokus o zcela regulérní promo, tak bez cenové nabídky letí rovnou do koše. A pokud se ještě ten samý člověk registruje na brusle.info  a do infa o sobě si vyplní info k akci, tak je to už na smazání rovnou.

A o co že jde ? Máte smůlu – reklama fakt zadarmo nebude.

nenasrat. Aspoň ať to není v nadpisu.

První velká letošní cyklojízda.

A hned začnu otázkou: proč. Ano, proč se to vlastně koná.

Dřív to byl protest proti nepřítomnosti cyklostezek v Praze. Teď se staví něco na každém rohu, občas dražší než dálnice. Dřív se ilegálně zastavil provoz všude, kudy se jelo. Teď se pod dohledem policie pečlivě čeká, až auta projedou (dobře, ne všude). Dřív se plamenně hovořilo o potřebách cyklistiky, o magistrátu, který na to kašle. Dnes se sluníčkově připomene, že se ve veřejném prostoru můžeme mít všichni dobře. Dřív se na Nuseláku užil volný prostor a všichni si tam blbnuli přes celou vozovku. Dnes tě organizátoři seřvou že jedeš před ně a Policie zastaví, co že si to dovoluješ nejet s davem. Dřív jelo pár desítek. Dnes několik tisíc.

A to je ten hlavní rozdíl. Masovka. Organizovaný, uhlazený vzdor. Přece nebudeme nikomu lézt na nervy, když nám na magistrátu občas hodí kost a bu bu bu, pokud budeme protestovat, tak nebudou ani ty.

Na Náměstí Jiřího z Poděbrad jsem dorazil brzy – půl hodiny před plánovaném zahájením. Kolem už na lavičkách posedávali cyklisté všech možných kol a oblečků. Před kostelem se sešla parta skejťáků – downhillistů. Bruslaře (včetně mě) jsem napočítal tři.

Davem se proplétali zástupci různých sdružení a sbírali podpisy pod své pinožení za cíli, které jsou snad důležité jen pro ně. Chyběli snad jen ještírci a čipová totalita. Kolem dokola obklopeno policií. Ano, pocit ohrožení v přítomnosti policie stále platí a občas mi ho někdo připomene.

Cvhíli hrála děsivá kletzmerová kapela (pravidlo “kletzmer dží tempo beze změny” také nepochopili) a vzhledem k davu je slyšeli jen ti nejbližší. Což jim nebránilo přednést svůj manifest, kde chtěli také podpisy také pod nějaké požadavky. Možná by nebylo od věci připomenout petice a nutnost podpisů pod nimi.)

Úsměvným bodem boje proti estabilishmentu a za ideály byly reflexní vestičky pořadatelů, zakoupené v řetězci Ikea. Free Poeople – Ikea Family.

Dalším expertem byl fotograf s aparátem ve vodotěsném obalu – jistě, pod vodu žádný problém, ale tady mu to spíše výrazně komplikovalo život.

Cyklisté sami byli kapitola sama pro sebe. Od elastických “závodníků” přes různé varianty zhulenců ku standardně vypadajícím lidem a objevilo se i několik vyloženě elegantně oblečených – kostýmek, klobouček, kolo.

Vlastně kola – modely byly různé a hrůzné. Pokud by policie udělal zátah a zkontrolovala povinné vybavení kola, z míráku by odjeli tak dva lidé. Hodně mě překvapilo rozšíření městských kol – na ceny se podívejte sami.

Doběhl proslov. Tentokrát žádné slavné osobnosti ani politici, ale jen napomenutí, abychom nevyhledávali konflikty s chudáky řidiči, kteří roní slzy, protože nemohou jet krokem v davu cyklistů a musí pár minut počkat. Takže oni mohou troubit a nadávat a my se máme usmívat. Ne to eskalovat a třeba mu auto převrátit a zapálit. Ne že by mě to napadlo.

Na bruslích se přesouvám k výjezdu z náměstí – nechce se mi šlapat do kopce uprostřed davu. Dlouho se nic neděje, ale nakonec se přeci jen rozhoupou ke startu a už se jede.

Zvolna, velmi zvolna se suneme k Náměstí míru. Dav není příliš nahuštěný a docela to jde. Brzdím (chtěl jsem napsat ze všech sil, ale to ještě přijde) abych nikoho nepřejel. Rychlost nepřesahuje rychlost chůze.

U I. P. Pavlova se tradičně čeká. A čeká. Policista smlouvá: ”Ještě jedna tramvaj a pojedeme”. Dav na to reaguje zvoněním zvonků. Stejně nic neprosadí a čeká se dál.

Po dlouhých minutách najíždíme na výpadovku a míříme na Nuselský most. (fotky budou, nemám). Ale pózuji pro fotografy a úspěšně se snažím být na konci nuseláku v čele. Uprostřed mostu ještě PČR zpacifikuje jednoho kolaře, že si dovolil jet před davem. A domlouvá mu poměrně intenzivně a dlouho. Když ho míjím, má jen nevěřícný úsměv na rtech.

Křižovatky netřeba špuntovat – zajišťuje to vcelku slušně PČR.

Dojíždíme na Budějovickou a jí to beru zadem zkratkou. Stejně jako několik cyklistů a čekáme na čelo jízdy. Předtím jsme napomenuti PČR “kudy že to jedeme”. A to jen tak stojíme na chodníku, fotíme a koukáme. Vzhůru dolů do Jeremenkovy. To je downhill, o kterém se tu už dlouho chystám napsat a stále se moc nedaří.

Stručně: dva pruhy, jeden jako odstavný, slušný povrch i sklon a v polovině radar na kontrolu rychlosti. Aktuální rekord dle gps něco přes 65km/h.

A to teď jedeme prakticky krokem. Průměr z kopce pod 15km/h a brzdím, až se kouří od kol. Cyklisti spokojení, longboardisté skřípou podrážkami i zuby. Ke konci na to kašlu  a protisměrem předjíždím lidského šneka a řadím se na hlavní silnici směrem k Barandovkému mostu.

Výřez ze výška/rychlost z Jeremekovy.

Zkratkou předjíždím celý dav a čekám na mostě, až mě dojedou.

Při pohledu na lidského hada opravuji odhady o počtech zúčastněných – na “hodně”.

Přejíždíme most a celá silnice je naše. Většina lidí toho využívá k nějakým pitomostem – jezdí se zleva doprava a všichni vypadají spokojeně.

Za mostem na odbočce k Meet Factory si kolaři užijí tak oblíbenou “critical mass”. Jedno zúžení, nadjezd nad koleje (žasnu, kolik lidí tlačí kolo do malého kopečku) a sjezd k cíli – Meet Factory. Tam vzniká nekontrolovaná tlačenice – prý někde vepředu je místo, ale to ti vzadu neví, tak zastaví. A k tomu přijedou ti více vzadu… Organizátora, vysvětlujícího, že “nezastavujte, vzadu je místo” všichni více-méně ignorují.

Auta jedou, cyklosté stojí. Ne, tomu nešlo odolat.

Končím, odpojuji se z davu a mířím pryč.

Závěrem ? Ani nevím. Na demonstraci moc uhlazené, na projížďku moc komplikované, na poznávání Prahy moc známá místa.  Málo bruslařů. Ale jako plus beru Barandovký most. V tomhle směru jsem ho ještě nejel.

toto je převzaty text. S organizací akce nemám nic společného

Pozor, inlinisté na dálnici. Podruhé a naposled!

Kdo by řekl, že se akce „dálnice“ bude opakovat. Ale je to skutečně tak! Proto neváhejte a přijďte na neopakovatelnou inline akci. Vítáni budou všichni, kdo mají ruce nohy a rádi jezdí na bruslích jen tak pro radost. Nejedná se o žádný profesionální pohár, ale velkou inline akci pro veřejnost, která se uskuteční 24. července od 8.00 do 22.00 hodin.

Místem konání se opět stane nenarušený nový povrch jižní části Pražského okruhu v úseku 513 mezi Vestcem a tunelem na Lahovický most. Ten v září bude otevřen motoristům, ale do té doby se tam ještě jednou setkají milovníci inlinů. K této možnosti přispěla sama společnost Skanska a.s., která chtěla tuto unikátní stavbu zpřístupnit veřejnosti díky předchozímu bezproblémovému závodu.

A jak bude červencové bruslení probíhat? Bude mít skvělý doprovodný program se spoustou zábavy, muziky a za účasti celebrit. „Nebude chybět také škola bruslení a brzdění a exhibice,“ dodává za pořadatelskou agenturu Sportgroup.cz. Martin Dvořák, který má s pořádáním inline či běžeckých závodů dlouholeté zkušenosti.

Přístup na Pražský okruh bude opět u ústí tunelu na Točné, kde bude celé zázemí této velkolepé akce. A tentokrát bude zázemí dokonce v obou směrech dálnice.

Pokud vás překvapil časový plán akce až do 22 hodin, nedivte se. Organizátoři totiž zajistili noční ježdění na deseti kilometrech za umělého osvětlení. „A za pomoci světla měsíce těsně před úplňkem,“ doplňuje s úsměvem Martin Dvořák. Jak pokračuje, závod, který zde vypukne, nebude součástí žádného poháru a bude skutečně jen pro veřejnost. Závod odstartuje ve 22 hodin, prezentace je plánovaná od 20 do 21:30 hodin a vyhlašování pak bude tradičně po kategoriích.

Akci si zapište do kalendáře velkým písmem, protože takto kvalitní a bezpečné bruslení se už u nás hned tak neobjeví. Navíc se bude jednat o jediný závod za umělého osvětlení!!!

Už máte dost rovných hlaďounkých stezek? Nechce se vám jezdit sem tam po autostrádě, kde jediným adrenalinem je otočka do protisměru, nebo spára zalepená měkkým asfaltem? Vemte brusle, či kolo a přijeďte 15. května do Dvora Králové nad Labem! Máme pro vás chuťovku, na kterou vaše nohy a plíce jen tak nezapomenou! Rozhodli jsme se totiž bruslaře „zničit“ brutálním výstupem na Zvičinu – nejkrásnější a nejvyšší horu Podkrkonoší.

Začneme opatrně, dá se říct jemňounce. Ve 13.30 bude časovka na 3,44 km po rovince na nové pohodlné cestě za královédvorským letištěm. Tato časovka je i pro vaše ratolesti a slabší části rodiny.
Ihned po vyhlášení nejlepších dětí se společnou jízdou vydáme přes město směrem k železničnímu přejezdu nad Lipnicí. Zde odstartujeme druhou časovku do vrchu směrem na Dehtov v délce 2,75 km a s převýšením 133m. Na stejné trase byla v 80 letech i jedna lehčí horská prémie cyklistického Závodu míru.
Do obrázku jsou do řezu i do mapy zakresleny jednotlivé úseky (měřil jsem na kole pomocí gps Garmin Edge 705). Chcete-li si trať virtuálně projet, klikněte zde.  Možná bude potřeba přepnout do metrického systému (v pravo nahoře).

Z Dehtova společně sjedeme z kopečka do obce Třebihošť, kde odstartujeme třetí měřený úsek a to výjezd na Zvičinu, nejvyšší horu Podkrkonoší. Délka je 3,98 km a nastoupáme 243 m! Celkově se nastoupá úctyhodných 376 m! Na kopci v Raisově chatě bude poslední a nejdůkladnější občerstvení (jinak bude občerstvení dostupné po celou cestu) a hlavně vyhlášení výsledků, kdy vyhlásíme KRÁLE A KRÁLOVNU ZVIČINY, kteří získají hlavní ceny v podobě soudků Královédvorského piva Tambor a další ceny. O většinu hodnotných cen se ale bude losovat ze všech účastníků akce, protože už jen vyjet na Zvičinu bude výkon hodný krále, či královny.
Jízdu budou doprovázet auta a autobus, který cestou posbírá všechny, kdo již nebudou moci a HLAVNĚ všechny bruslaře sveze ze Zvičiny zpět do Dvora Králové nad Labem. Nejodolnější a nejodvážnější jedinci mohou vystoupit v Horní Brusnici a zpět do Dvora Králové cca 14 km z mírného kopečka, ale po nepříliš kvalitním asfaltu, dojet na bruslích. Do autobusu je možné usadit i rodinné příslušníky jako doprovod. Autobus se cestou zpět na chvilku zastaví i na krásné přehradě Les Království (Tešnov), která se před pár týdny stala národní kulturní památkou.
Protože se jede hlavně do kopce, pojedeme za každého počasí! Děti mohou jet pouze za doprovodu rodičů. Přilba je povinná pro cyklisty i bruslaře, hůlky a chrániče doporučujeme. Jede se za plného provozu. Auta však jezdí jen ve středním měřeném úseku, kde je ale krásná široká silnice, která je v sobotu odpoledne málo frekventovaná. Řidiče budeme o probíhajícím závodu důrazně informovat. Akce je již 4 ročníkem tradičních královédvorských In-line jízd, které se vždy vyznačovali jistou „náročností“.
Cena: 50 Kč pro bruslící účastníky i cyklisty. E-mailové přihlášky i s informací, kolik lidí pojede jako doprovod v autobuse prosíme posílejte na náš e-mail: redakce@ladronka.cz. Je to důležité pro zajištění dostatečného množství autobusů, občerstvení a organizátorů. Chcete-li pomoci s organizací, budeme rádi.
Vytvořili jsme také speciální skupinu na facebooku! Přidejte se.

 

Těšíme se na Vaši návštěvu ve Dvoře Králové nad Labem
Jan Holan, Kateřina Sekyrková, Aleš Kubica

Léto pokročilo a přišel čas na další jízdu po Praze. Nečekal jsem od ní nic (opravuji, nic dobrého) a tak by se s trochou nadsázky dalo říct, že mě příjemně překvapila.

Na Palackého náměstí jsem dojel už s dvacítkou kilometrů v nohách a nejistotou, v kolik že je vlastně start. Ale stihl jsem to akorát. Pozdravil jsem ještě pár nových známých z FB a přivítal se s několika, které jsem neviděl už pár let.

Před roky jsme se setkávali ve skateparcích a všichni byli či jsou výborní jezdci. Tím byla dána neoficiální laťka jízdy.

Teď si dovolím malou odbočku.

Znám jízdy v Opavě, Mladé Boleslavi, Pardubicích. V Pardubicích a obzvlášť v Boleslavi to tak nějak funguje samospádem – jistě, policie vepředu a vzadu, dobrovolní organizátoři, ALE. Ale funguje to. Řekne se “jede se v pravém pruhu” a funguje to. Ale zároveň pokud to okolnosti vyžadují, zaberou se oba pruhy a prostě to tak chvilku jede, aby se bruslaři spontánně vrátí tam, kam mají. Nikdo to nedramatizuje a z mého pohledu to funguje k naprosté spokojenosti všech. Mimochodem – prakticky nulové uzávěry na křižovatkách a řidiče, kteří sami od sebe čekali, až bruslaři projedou, stále nechápu a beru to jako Boleslavský zázrak.

V Praze je to (na těchto jízdách) jinak. Pokud se vyjede z pruhu, poměrně záhy je tam pořadatel, který,přestože vypadá, že je mu to ukradené, znuděně prohlásí něco jako “nejezděte tady”  a jede dál. O chvíli později z pruhu vyjede zbytek lidí, a nikomu tu nevadí. Až do nějaké křižovatky, kdy se organizace probere a začne nahánět lidi zpět. Ideálně tak, že čelo nezrychlí a tak se v místě zúžení začnou hromadit lidé. Oooops.

Další osinou je hudba. Zaznamenal jsem reklamu na Evropu 2 a jinak párvteřinové pokusy, kdy hudba skončila dříve než začala. To jsem nějak nepochopil. Soundtrack jsem nahradil naraženými sluchátky a vlastní hudební produkcí.

A co tedy vlastně ? Jelo se přes Palackého most. Zatáčka do Zborovské a malý sjezd. Jel jsem vzadu a sledoval plahočení a pokusy lidí přede mnou. Náhlé změny směru, plužení, děs a běs.

Naše skupina si to tak nějak užívala – skoky, 360ky, hrátky s bruslemi a pohodová relaxační jízda. Plná odboček. Pokud se čekalo na dav, stihli jsme se vrátit na konec a kus si dát znova, během další přestávky krátké poježdění ve skateparku a následné připojení k davu bez toho, že bysme něco zmeškali. To samé u otočky v Podolí – počkali jsme na konec davu v protisměru a dali si kus cesty znovu.

Mimochodem – o kus dále nás sprudil člověk, bez jakéhokoliv označení (v tu chvíli jsem měl jednu nohu za dělící čárou), že máme být jen v jednom pruhu. Stylem “jděte do prdele, blbci!”. O chvíli později prohlásil, že je hlavní pořadatel. Ooops.

Konec na Palackého a jakési ohňová show na konec.

Co závěrem ?

Nevím jak to přesně definovat. je to spíše pocit než objektivní hodnocení. Ostatní jízdy včetně Hepy jsou o pohodovém bruslení. Jede ne dav, ale parta bruslařů se společným cílem a zájmem. Pořadatelé jsou kolegové a ne hlídači.

Jsem rád alespoň za nějaké akce v Praze, ale příští rok asi tuhle vynechám.

PS. To, že oficiální fotky na facebooku jsou hodně mizerné je už jen třešnička na dortu.

je věc, kdy (moje) dobré nápady někdo (jiný) posere. Konktrétně bruslení: každoročně (ano, letos bude čtvrtý ročník) pořádáme FreeLetnou – závody ve freestyle slalomu. To je ta dobrá část.

Byl jsem za R, jestli je letos budeme také pořádat. (Odbočka: záleží na úrovni zhnusení lidmi a stupněm aktuálního altruismu). Dohodli jsme se že “ teda po žních jo”.

Fajn. A druhý den se na blogu objevil zápisek od R že FreeLetná bude včetně data. A samozřejmě se neomylně trefil do jediného dne, o kterém za půl roku vím, že čas mít nebudu. A to jsme se dohodli, že se dohodneme – že zatím stačí vědět, že závody uspořádáme.

A jedeme dál.

Zmínil jsem se (já vůl, vždyť vím, že jde o R), že bych na FreeLetnou vzal malý gril a součástí závodů by bylo grilování. Podle mně slušnej nápad a těch pár korun aby se zaplatilo maso se rozpustí ve startovném.

Dobrý nápad musí být samozřejmě potrestán. R vyhlásil zkušební akci grilování. “Jen” týden dopředu s tím, že věci na grilování si každý přinese. Už vidím, jak se každý vláčí s naloženým masem – půlku dne v práci/na bruslích a večer ho dá na gril. Jo.

Očekávám slušnou neúčast a průserovou akci. A jako sekundární jev bude i to, že zájem o grilování na FreeLetné nebude (no jó, to už se dělalo a stálo to za psí štěk. Či za psí steak).

To, že zájem o závody je ještě menší o to, že K, který je fakt dobrý, pravděpodobně vyhraje. Což všichni vědí a chápu jejich stanovisko, že se na startovném nechtějí skládat pro výhru pro K. Stejně jako pár lidí skuhralo, že tričko pro vítěze a nějaké věcní pitominky jsou na nic. Zkusím promluvit s K, jestli by nechtěl do poroty – je to ošklivé, ale mám dojem, že bude dobré ho dostat ze startovní listiny.

Jistě – ale je to akce pro deset lidí s rozpočtem dva tisíce. Vzhledem k pololegálnosti bez sponzorů. A o nápadu zkusit to udělat jinde a jinak (atraktivnější místo, sponzoři) bych měl mluvit s R. Nebo dopadnu jako LK, která sice (i se mnou) udělala zimní závody v hale, ale teď ji pár lidí včetně R nemůže přijít na jméno – protože raději seděli na prdeli, nadávali a nic nedělali. Pokud tedy udělám závody sám, dostanu se do stejné pozice.

Že já mám chuť něco dělat pro lidi…