TiK

Hnusně. Sice ne zima, ale poměrně lezavo. Asi takhle:

a na houby. I když jsem se dostal na brusle po delší době, ukrutně mě to nebavilo. Asi budu muset zajet do jiných končin (aktuálně mě láká Prosek a okolí).

a tak jsem po čtrnácti dnech konečně utekl na chvíli na Letnou. A vozil jsem se. Vlastně nic složitého, spíše (zase) jednoduché souly na jistotu a styl. A docela se dařilo.

Docela radost mám z skoro-wall ridu. Stoosmdesátka na šikmou (skoro kolmou) plochu, pár centimetrů jet, další stoosmdesátka pryč. Jednoduché, efektní… a jen co mozek dovolil, šlo to skoro samo.

Další v plánu je topside sunny day a vůbec trochu dořešit topsidy.

Což mi připomíná, že v http://www.inlinespecial.cz/ čtyři tisíce za reklamaci k použití na nové brusle.  Stejně uvažuju o botě K2 a nějaké frames na agressiv… Ale stejně uvažuje o K2 The Don. Takže zase nevím, co. Resp. vím, co by mi vyhovovalo, ale nic takového se aktuálně snad ani navyrábí.

Na Jiřího z Poděbrad před kostelem.

Kulaté schody pár lidí skočilo, ale přes zídku vedle nich (necelý metr nahoru, něco přes dva dolů dával pokud vím jenom Tomáš Rousek – legenda inline scény. Viz jeho brusle :) na kterých loni vyjel na Letnou).

Já jsem dával ty kulaté schody a pak další o kousek dál – fakie 360 z 11 schodů s nic moc rozjezdem řadím k tomu (nej)lepšímu, co jsem tenkrát jezdil. Tedy tenkrát – bavíme se maximálně roce 1995, spíš méně.

Po delší době jsem, ehm, šel přes Letnou. Jezdilo tam jen pár lidí – a kde se vzala, tu se vzala, známá tvář. Tedy známá: kdysi jsme se asi vídávali víc. Teď proběhlo jen pokývnutí hlavou a urputné přemýšlení, kde jsme se to viděli a kdo jsme.

Lehce prošedivělý, sázel tam old-school triky: zahlídl jsem no-comply a impossible. Plus indy bez olie ze schodu a takové drobné pitomosti.

A co je na tom nejhorší ?

Ne spadané listí. Ne tma v sedm večer.

Ale že naším příchodem na Letnou se průměrný věk místních riderů minimálně zdvojnásobil.

Sobotní cyklojízdu jsem nedal. Pršelo. Ale pumpičkářů tam bylo kolem tisíce. Což mi nezabránilo se nastydnout. Místo bruslí postel a čaj.

Stejně prší.

A toho deště si užívali i třeba v Pardubicích

Bruslím městem. Mým městem. Po trasách, kde znám každý obrubník. Vidím stopy kol z minulé jízdy a vím, proč jsem uprostřed cesty musel brzdit. Kdy jsem tu jel poprvé. Naposledy. Pamatuji si.

Občas, když mi záblesky slunce oslepí oči, vidím vedle sebe další bruslaře. Bruslaře, s kterými jsem projel snad všechny ulice v Praze. Slyším svist jejich bruslí, jejich smích i nadávky. Někde, občas. Prchavý dojem, že nebrázdím ulice sám. Ale o pár metrů dál se vidím v nablýskané výkladní skříni sám. Sám v davu chodců.

Snažím se vzpomenout, na kolik z bruslařů jsem už zapomněl. Co všechno jsem už zapomněl.

Byl jsem král a město bylo moje. A já jeho. Nikdy a nijak mu nedokážu splatit zážitky, které mi dopřálo ve svých ulicích. Neskutečně intenzivní i intimní vztah. Ne, neskončil, ale roky upadá. Vytrácí se. Měníme se. Oba.

Kde jsou dávní bruslaři? Někteří nepřežili svůj život, někteří odešli. Občas někdo zůstal. Už ne jako král. Jen jako někdo trpěný. Lapený v pasti dlažby, příkazů a zákazů. Nařízení. Vyhrazených míst. Svého života. Také se mění.

Moje město. Bývalo přátelštější, známější. Opuštěnější. Cesty, důvěrně známé z bruslí jsou najednou vydlážděné. Tam, kde bývala oprýskaná zeď, září skla obchodů. Kdysi prázdné ulice jsou zaplněny davy turistů. Náš vztah je pryč. Už nerozliším, kterým městem právě teď jedu. Pardubice ? Boleslav ? Praha…

Moje bývalé město.

Měníme se.

a přes poledne se uklidil na Letnou. Opalovat, jezdit a tak. Plus: povedl se alleyoop miszou na vysoke zídce. Minus ? Nebylo.

Cestou se objevilo stádečko demonstrujících, kterých se podle TV sešlo na 40 tisíc. Potkával jsem   spíš už jen malé skupinky, které se vracely z hlavní akce. A odhazovaly ideje spolu s transparenty…

Za poslední tři dny se blížím ke stovce kilometrů:

• sobota, Lahovice – 55
• neděle, relaxace – 20
• pondělí – další pokus o relaxaci – něco kolem 25

A hele – ono už to sto je :) Takže si gratuluju :)

A pro rejpaly – je to odcvakáno z mapy, takže je to spíše více, celé po městě a žádné honění na rovném a kvalitním asfaltu. A kola  mám 80mm…aktuálně spíš 75 :)

Po včerejších 55 km jsem se dokonce ráno mohl i hýbat. Takže honem ven a zkusti to rozhýbat.

Na Letné nikdo, downhill do stromovky vypadal takhle

takže jsem jel druhou stranou.

Začíná nějak stavební ruch u Šlechtovy restaurace – nové lešení a v roho pokus o (snad) bufet či občerstvení.

Přes Trojskou lávku a kolem Vltavy na Palmovku. Tramvají na Krejcáek a do tunelu. Po krátkém extempore s policií v poklidu dojezd na Hlavák a Masaryčku.

Jel mi zrovna vlak, takže do Ruzyně. A po vedlejších ulicích souběžně s Evroskou na Kulaťák.

Jen Veleslavín je také rozkopaný.

Jak tak koukám, tak je to také kolem dvaceti km. Snad se zítra zvednu z postele.