TiK

Když jsem přišel domů, začalo pršet. Nezbylo než počkat, jestli se to nezlepší – ale moc se nepodařilo.

Mezi loužemi jsem dokličkoval na Letnou. Pod stromy úplně mokro, jinak to šlo. Hrany od vosku plné vody.

Chvíli jsem se jen tak vozil, občas tam poslal nějaký jednoduchý trik, občas prohodil pár slov s několika starými známými (skejťáky), kteří se tam potulovali také.

Více než zewlování mě (jako fotografa) zaujalo úžasné světlo – tmavé mraky, zlaté sluneční světlo, probleskující dírami v mracích. Nádhera. Jako obvykle, když nemám velký foťák.

A cestou tam a zpět jsem alespoň mohl obdivovat, jak Praha nenávidí bruslaře.

Příjemné projížďka po Praze.

• A jen když jsem se vracel přes Hradčanskou – už mají vyasfaltováno a dá se dojet přes Letnou až na Hradčanskou.
• Měli asfalt čerstvě natřený nějakou sra hmotou, která se lepila na kola. A na tuto vrstvu se lepilo všechno ostatní. Humus.
• Jako bonus na konci poměrně velká díra plná štěrku. Ve tmě, ve stínu. Ale představa, že se na té natřené silnici vyválím mě udržela na nohou.
• Netěšilo mě, že jsem jel s batohem. Nějak pak jezdím daleko víc na jistotu, brzdím, šoupu kola… prostě mi zavazadlo překáží. Hodně. Ale jiné řešení nemám, pokud potřebné propriety nenacpu do kapes.
• A protože se mi v počítači disk odebral asi definitivně do věčných lovišť, jedu zítra do Alzy. Snad ne tak rychle, jako minule. Zpět s diskem v kapce. Je možné, že to ale nakonec vyjde jinak.

Krom toho sháním UFS rámy, do kterých se dají dát i 80mm+ kola. A koneckonců i boty – FrontMany jsou na konci životnosti a nic lepšího jsem zatím neobjevil.

Za okny bylo slunce, ale Letné měla vody dost – drží se, mrcha, tam, kde je navoskováno. Lavičky, hrany…prostě místa, kde se dá jezdit.

Smůla.

V kalužích to chvíli jde (doskoky jsou dost nepříjemné, klouže to), ale tolik zábavy to nepřináší.

Chvíli jsem spíš zevloval a pak se uklidil domů. Mimochodem – po mokrých silnicích a cestách.

neboli dokud jsou nová kola velká a neojetá. Přes Prahu na Zbraslav, zpět do Dvorců, busem nahoru a přes Pankrác zpět. Nějak jsem si trasu Pankrác – Vyšehrad – IP Pavlova – Muzeum – Můstek oblíbil.

Na Pankráci kutají ohromnou díru do země na místě budoucích mrakodrapů.

Z Vyšehradu byl dnes pěkný západ slunce.

Na začátku Václaváku mě auto pěkně zahradilo cestu a snad poprvé v životě jsem frčel Václavák zezhora dolů po chodníku po pravé straně. No, zajímavé.

Chvíle motání se po Letné (umělé osvětlení to jistilo) a domů.

aneb jeden z mnoha adeptů na nejnudnější nadpis příspěvku. Co se dá dělat ?

Ale jinak vcelku standard. Přes Letnou; na Spartě se hrál nějaký fotbal a tudíž i pod policejním dohledem. Radka jsem si zinkasoval za včerejšek a vrhnul se na lavičky.

Momentálně řeším dilema s výměnou koleček (pozor, tohle je blog o bruslích – tohle opravdu není můj největší životní problém). Možnosti jsou dvě:

Nová labedy 80mm/85A

• pojede to rychle, bude to mizerné na lavičkách

Staré labedy, původně to samé, aktuálně zadní kola kolem 65mm.

• Výborné na lavičkách, i kvůli popraskaným středům to moc nejede.

Tak, a teď babo raď – chci jezdit rychle a nechci se omezovat na grindech. Ale asi vyhraje i lenost a nechám to ještě chvíli tak, jak to je.

A ježdění ?

Pár grindů na soul, hraní si s acidem, sem tam nějaký polet. A jeden pád na klíče v kapse. Chvíli jsem kulhal, modřina se dostaví možná zítra. Dokonc se objevil kolega bruslař, ale ten brusle využíval jen jako prostředek k filmování skejťačky skejťáka – kdo to má od sebe během emo módy poznat.

No a zpět přes Spartu domů. Tentokrát mi kolečko neupadlo  tak to bylo v klidu a pohodě.

Ale zítra mě čeká (pokud se tak rozhodnu) street přes polovinu Prahy – výchozím bodem je Šeberov, mezistanice na Vinohradech a cíl Letná. Ale momentálně je mnoho důvodů pro i proti tomuto druhu dopravy. Ale GPSku si raději nabiju.

nebo se o to alespoň pokouším. Odpoledne na bruslích. Na Letné.

Měl jsem jenom kraťasy a bylo to stejně k nepřežití. Horko seshora od slunce, zezdola se to odráželo od rozpáleného mramoru. Vydržel jsem to hodinu a bylo to až až.

Zůstal jsem na Letné – takže lavičky, lavička a lavička. Soul v různých variacích, nějaké inside a topside. V rychlostech minimálních, ale točil jsem to bez přestávky.

Když už jsem měl dost, domů do sprchy. A protože mě to tam nebavilo, večer na půl osmou jsem šel znovu.

Teplo bylo o něco snesitelnější, na druhou stranu vylezli ven všichni, kterým přes den bylo horko. A protože se blíží i Mystik, Letná praskala ve švech.

Pár míst jsem si našel a nakonec po přemlouvání psychiky jsem tam několikrát poslal (letošní první) unity – ve slušné rychlosti a přes celou lavici. Takže radost.

Opět se tam potulovali tuc-tuc děti. Snažím se přesvědčit telefonu, že mi dá video, které jsem tam natočil. Ne že byste o něco přišli, pokud to nevyjde.

Bylo to krátké. Bylo tam horko. Brusle drží. Triky se vcelku daří. Upadnout na mramor rozpálený sluncem není dobré. Sledovat rodinu, co na tom v životě nestála, ale má dojem, že jsou rychlobruslaři způsobuje skoro fyzickou nevolnost. Spotřeba tekutin: litr a půl za hodinu. Stále není možné se na Letnou rozumně dostat (stavba tunelu Blanka). Letenské večery jsou super. A letní streety (v nejbližší budoucnosti) také.

aneb rozhovor přes mail se mnou na www.ladronka.cz

Petr Knopp:"Bruslení zůstávám věrný."

15.07.2008 – Zdeněk Pokorný

Po rozhovorech s dvěma mladými rychlobruslaři otočíme tentokrát o 180 stupňů. Našim respondentem je dvaatřicetiletý Petr Knopp z Prahy, většina z vás jej bude spíše znát pod přezdívkou TIK. Je znám svým odporem k závodění, jeho možná kontroverzní, určitě však zajímavé názory si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.   

Tak začneme hned otázkou na tělo, za jaký jezdíš tým?

Ještě to tak! Společnost lidí, kteří rádi tráví svůj čas na bruslích při rozličných zábavách ať už mezi kelímky, na kopci či na zábradlí se rozhodně týmem nazvat nedá. A tak mi to vyhovuje více.

Od kolika let se bruslení věnuješ?

Má neoblíbená otázka. Protože začnu odpočítávat, kdy jsem začal s kolečkovými sporty (skejt, rok 89), odpočítám brusle (asi o tři roky později) a vyjdou mi strašně vysoká čísla (teď aktuálně 16 let od prvního střetnutí s bruslemi). Těch šestnáct let sice bylo prostřídáno i horským kolem, kulečníkem či skejtem, ale bruslení zůstávám věrný. Ale posun tam je: od agresivního bruslení směrem ke klidnějšímu freestyle slalomu. Tedy – jak kdy…

Jakou značku bruslařského vybavení používáš?

Made in China. Bez výjimky. Ale ze západních značek, které si nechávají vyrábět zboží v Číně nedám dopustit na K2 a kola Labeda.

Jaký je tvůj největší bruslařský úspěch?

Že se stále ještě dokážu postavit na nohy po pádu. Že se na ně dokážu postavit každé ráno.
Ale to asi není přesně odpověď na otázku. A protože přeci jde o to poměřit se s ostatními  a ukázat ceny a měřitelné úspěchy, tak aspoň jeden příklad: před pár lety jsem jel nějaké závody v Mostě.  Jen místo finálové jízdy jsem se jel s místními projet na downhill. A na Freeletné (závody ve freestyle slalomu, freeletna.brusle.info) se podílím organizačně.
Takže opravdu žádně medaile a poháry k oprašování ve skříni.

Zvládáš kromě bruslí ještě nějaké další koníčky?

Kolo, focení, drak, počítače a provozování několika stránek nejen o bruslení. 
Co ti bruslení dává a bere?
Zde bych odpověděl úvahou již publikovanou na brusle.info:
Jen tak na bruslích
Ano. Budu se opakovat jako každé jaro a psát o tom, jak je fajn konečně vyjet na brusle, hřát se na sluníčku a vůbec nemuset spěchat abych nezmrzl jako přes celou zimu.
A jak se tak projíždím Prahou, zjišťuji, že zatímco jsem býval na bruslích její součástí, teď si připadám jako cizinec. Město a cesty, které bývaly důvěrně známé a projeté desítkami bruslí mizí nebo se pokrývají dlažbou. Na zídkách a zábradlích kde jsem dříve zanechal spoustu umělé hmoty z bruslí, vosku a kůže teď hlídkuje soukromá ochranka, které bruslaře nekompromisně vykazuje pryč.
Město mění svou tvář.
Vidím svůj pokřivený obraz v odrazech moderních mramorových a skleněných bank. Svůj osamocený obraz. Protože na ulici o kolegu bruslaře nezavadím.
Stačí ale zajít na více či méně vyhrazené místo, kde je bruslařů plno. Bruslařů ? Doma zabalit brusle, dojít na stezku, odkroužit si pár koleček, sbalit a domů ? O tom je teď bruslení ?
Asi ano. Ale stále doufám, že jsem součástí, jedním z bruslařů. I přesto, že mi ti mladší zdatně vykají.

Jak často trénuješ?

Na bruslích jsem skoro každý den. Ale termín “tréning” bych nepoužíval.

Máš představu, kolik jsi najel v životě km na bruslích?

Co takhle: 16 let * 365 dní krát 10km za den (průměr) = 58400 km. V reálu tak možná o deset- patnáct tisíc méně. Nebo také úplně jiné číslo…

Co bruslařská zranění?

Tělo sroste, ale kalhoty se musí zašívat. Poděkování Lence, že stále zašívá.

Máš nějaké veselé příhody z bruslení?

Zkuste provozovat webové stránky o bruslích a jistě se najde pár komentářových blbců, kteří se o ty veselé historky budou starat průběžně.

Odpověď už asi předem tušíme, ale přeci. Existuje nějaký tvůj oblíbený závod?

FreeLetná (freeletna.brusle.info), Pardubice na bruslích a Opavské noční bruslení. Což až na freeletnou nejsou závody ale srazy a pohodové projížďky.

Do kolika let hodláš bruslit?

Když jsem se ve dvaceti smál, že bolavé klouby ve třiceti jsou daleko, byla to sranda. O deset let později to tak vtipné není. Ale doufám, že to ještě chvíli vydrží.

Chtěl bys nám ještě něco říct?

Formulace otázek (tým, oblíbené závody, úspěchy či tréning) profiluje bruslaře jako natrénovaného tvora ženoucího se týmovou taktikou za přeludem zlatého poháru.
To nejsem a doufám, že nikdy nebudu.
Ale ať už bruslíte jakkoliv, tak vám přeji, ať vám to vydrží co nejdéle.

Děkuji za rozhovor a přeji minimálně dalších 100 000 najetých km!