Bruslím městem. Mým městem. Po trasách, kde znám každý obrubník. Vidím stopy kol z minulé jízdy a vím, proč jsem uprostřed cesty musel brzdit. Kdy jsem tu jel poprvé. Naposledy. Pamatuji si.
Občas, když mi záblesky slunce oslepí oči, vidím vedle sebe další bruslaře. Bruslaře, s kterými jsem projel snad všechny ulice v Praze. Slyším svist jejich bruslí, jejich smích i nadávky. Někde, občas. Prchavý dojem, že nebrázdím ulice sám. Ale o pár metrů dál se vidím v nablýskané výkladní skříni sám. Sám v davu chodců.
Snažím se vzpomenout, na kolik z bruslařů jsem už zapomněl. Co všechno jsem už zapomněl.
Byl jsem král a město bylo moje. A já jeho. Nikdy a nijak mu nedokážu splatit zážitky, které mi dopřálo ve svých ulicích. Neskutečně intenzivní i intimní vztah. Ne, neskončil, ale roky upadá. Vytrácí se. Měníme se. Oba.
Kde jsou dávní bruslaři? Někteří nepřežili svůj život, někteří odešli. Občas někdo zůstal. Už ne jako král. Jen jako někdo trpěný. Lapený v pasti dlažby, příkazů a zákazů. Nařízení. Vyhrazených míst. Svého života. Také se mění.
Moje město. Bývalo přátelštější, známější. Opuštěnější. Cesty, důvěrně známé z bruslí jsou najednou vydlážděné. Tam, kde bývala oprýskaná zeď, září skla obchodů. Kdysi prázdné ulice jsou zaplněny davy turistů. Náš vztah je pryč. Už nerozliším, kterým městem právě teď jedu. Pardubice ? Boleslav ? Praha…
Moje bývalé město.
Měníme se.
ale jobovka je to (ne)pěkná:
Kaplického knihovna na místě zbourané sochy diktátora Josifa Stalina? I takovou podobu by mohl získat vzkříšený návrh architekta Jana Kaplického na originální budovu Národní knihovny.
na bruslích.
Na webu www.cyklojizdy.cz je zveřejněná trasa podzimní projížďky: Magistrála na jih – Na Strži – V Podzámčí – Branická – Michelská – Magistrála na sever a návrat na Vinohrady.
A jen tak z hlavy- Magistrála pro brusle naprosto v pohodě, Na strži jezdim na Pankráci často, takže také v dobré, nevím, jak je to s povrchem v Branická / V podzámčí – ale netuším trasu – podle mapy je jedna doleva, druhá doprava – tak kam se pojede :). A Michelska se kdysi jezdila také, takže doufám, že asfalt zůstal.
Něco bude z kopce do kopce, ale tak z hlavy: 90% trasy je na bruslích úplně v pohodě. Takže se jede :)
a přes poledne se uklidil na Letnou. Opalovat, jezdit a tak. Plus: povedl se alleyoop miszou na vysoke zídce. Minus ? Nebylo.
Cestou se objevilo stádečko demonstrujících, kterých se podle TV sešlo na 40 tisíc. Potkával jsem spíš už jen malé skupinky, které se vracely z hlavní akce. A odhazovaly ideje spolu s transparenty…
Za poslední tři dny se blížím ke stovce kilometrů:
A hele – ono už to sto je :) Takže si gratuluju :)
A pro rejpaly – je to odcvakáno z mapy, takže je to spíše více, celé po městě a žádné honění na rovném a kvalitním asfaltu. A kola mám 80mm…aktuálně spíš 75 :)
Dnes to mělo být jen na Letné, ale zase se to nějak zvrhlo. Z Letné Stromovkou, přes Troju, Holešovice na Palmovku. Do tunelu (tentokrát bez policie) a z Hlaváku na Pankrác. Pak už “jen” přes centrum domů.
Co nového ?
Vcelku nic. Stromovka rozkopaná, v Tróji u kanálu spousta lidí na bruslích.
U Vítkovského tunelu bylo nádherné světlo – na focení. Z mobilu asi nic moc, ale bylo to nádherné.
Brzy se setmělo – když jsem v metru jel přes Vyšehrad, tak už na západní straně byla tma. Mám pocit, že mi někdo dluží léto…
Cestou zpět jsem neodolal a trochu točil – napřed hodně oblíbený )úsek přes Nuselský most:
a o chvíli později z IP Pavlova přes Václavské náměstí.
Jen tak na pohodu, žádné velké výkony. A vide je stejně hlavně pro mě. Točené na mobil. Tak co.
Na závěr ještě výstup na Letenský vrch (jak já ty schody nenávidím) a to bylo pro dnešek všechno.
Jsem rád, že alespoň něco z toho, co by šlo považovat ze babí léto mohu trávit jízdou na bruslích po městě.
Po včerejších 55 km jsem se dokonce ráno mohl i hýbat. Takže honem ven a zkusti to rozhýbat.
Na Letné nikdo, downhill do stromovky vypadal takhle
takže jsem jel druhou stranou.
Začíná nějak stavební ruch u Šlechtovy restaurace – nové lešení a v roho pokus o (snad) bufet či občerstvení.
Přes Trojskou lávku a kolem Vltavy na Palmovku. Tramvají na Krejcáek a do tunelu. Po krátkém extempore s policií v poklidu dojezd na Hlavák a Masaryčku.
Jel mi zrovna vlak, takže do Ruzyně. A po vedlejších ulicích souběžně s Evroskou na Kulaťák.
Jen Veleslavín je také rozkopaný.
Jak tak koukám, tak je to také kolem dvaceti km. Snad se zítra zvednu z postele.