TiK

Byli jste se podívat ?

[poll id=“5″]

Jedu si tunelem pod Vítkovem a najednou na konci – dvě temné postavy s rohatými čepicemi: městská policie.

A oni tam rovnou i kasirují nějakou oběť.Připravuji nějaký asertivní přístup a vypínám hudbu.

Usnadnili mi to.

Jedno z nich dělá půlkrok vpřed a ‚Dobrý den‘, bleskurychle analyzuji toto prohlášení – ale nic pro mě z toho neplyne. Slušně odpovídám ‚Dobrý den‘ a beze změny směru či rychlosti míjím policisty.

Dojíždím k zabraně, přelézám ji. Zahlédl jsem jednoho z policistů stojícího zmateně na půli cesty. Slezám ze zábrany a odjíždím.

Cestou ještě varuji protijedoucí, že v tunelu je lov.

pro veřejnost (brusle, kola, pěší) poradila média ?

• Otevření Pražského okruhu provázela ostuda, vstup do tunelů oproti očekávání zakázán
• Pražský okruh se otevřel pro chodce a cyklisty, ale organizátorům se akce nepovedla
• Lidé na slíbená místa nového Pražského okruhu nesměli
• Otevření nové části Pražského okruhu provázela ostuda
• Otevření nové části Pražského okruhu provází ostuda
• Otevření Pražského okruhu provázela ostuda, vstup do tunelů oproti očekávání zakázán
• ČT 24 – video reportáž

  mirror videa ČT24

• Lidé viděli jen část nového okruhu, do tunelu a na mosty se nedostali
• Otevření pražského okruhu? Naštvaní lidé hovoří o fiasku

A jak jsem to viděl já ?

• První díl
• Druhý díl

Konečně. Čas na brusle. Počasí. Chuť. Dobrý výběr mp3. Skoro ideální.

Hlavní plán byl projet si novou dálnici v Radotíně – Lahovicích, než ji oficiálně otevřou. Speciální doprava odjížděla z Smíchovského nádraží. Takže otázka: jak se tam dostat ?

Přes Letnou, Štvanici a centrum se mi nechtělo. Chotkovy sady mě nebaví. A pak stejně centrum je na houby. Plán B – nahoru na Vypich a ještě si sjet Motol. Jak jsem řekl, tak jsem udělal – a už se frčelo dolů.

Nahoře na mě pokřikovali nějací mladíci z auta (dole jsem je dojel, to už není na videu) a moc moc se divili. A zhruba v polovině kopce jsem mával na stříbrné auto, ať mě předjede. Nechtělo se mu (vlastně jí) a chvíli mě kryla zezadu. Nakonec zamávala a každý si jel po svém. Prima.

Z Motola po Plzeňské. Ježiš, jak dlouho už jsem to nejel…Až mě v polovině překvapily 3×3 schody. Kdysi jsem o nich věděl, teď jsem si dokonce zastavil a podíval se, cože mě pod nimi čeká. Ale jinak to bylo výborné – hudba se trefila, záplaty na chodníku lákaly ke skokům  – prostě super.

Dojel jsem na Smíchovské nádraží a hned autobus – směr dálnice.

• První díl – hrůza u Jesenice
• Druhý díl – Výborná projížďka mezi Lhovicemi a Barandovem
• Video z jízdy na inline bruslích po obchvatu

Z Jesenice do Lahovic ? Proč ne – ale jak ? Zkusmo přes Točnou a Dolní Břežany (místní parodii na skatepark jsem vynechal) směr Břežanské údolí. Zkusmo po levé straně silnici – tak, jak se má podle předpisů jezdit. Také jsem to málem odnesl, když proti mě jeli pumpičkáři, které předjíždělo auto. Samozřejmě si to namířili pro ně vpravo a já se musel vejít mezi ně a auto. Asi se blíží doba, kdy je prostě z kola budu strkat.

Zabočil jsem do Břežanského údolí – a to bylo velké zklamání. Na rozdíl od projížďky na inline bruslích po dálnici. Z Břežan přes Zbraslav (centrem, nějak jsem to netrefil, jak se mi původně zdálo. Ale jinudy to vlastně stejně nešlo). Zpět tou samou cestou – a v celé Zbraslavi jsem nenarazil na nějakou prodejnu s minerálkami. Ani Číňani, nic.

Zpět přes most a po cyklostezce směr Bráník, Vyšehrad…atd. Při podjezdu nové dálnice se skví cedule, oznamující vybudování vysute cyklostezky s rozpočtem 55 mio. Uch. Takových peněz…Vykašlat se na cyklostezku a rozšířit stávající úzkou cestu, která je velmi rušná, by mi přišlo jako dobrá nápad.

Dál to byla “jen” cesta po cyklostezce. Občas se v okolí něco mění (někde něco uklidili, někde se objevil skatepark, někdo ho rekonstruují).

O kousek dál jsou rozvěšení plakáty na nadcházející cyklojízdu a dál je cesta kolem benzinky a Žlutých lázní zdobena červenými, jakoby antukovými, pásy. Účel nejasný, ale jsou tam. Jupí.

Pod Vyšehradem je čerstvě rozkopáno, ceduli “cyklisto, veď kolo” ignorují úplně všichni. Ten jeden, který si myslel, že kvuli němu skočím do výkopu, už ji třeba příště ignorovat nebude.

Přes železniční most a kolem dnes posledního skateparku – na Smíchově. (Teď hledám článek, o kterém vím, že jsem ho psal a našel jsem jen to, že mi ty fotky kdysi někdo ukradl). Asi ho budu muset dopsat.

Zpět na Anděla, abych zjistil, že vlak do Řep nejede – tedy autobus. Vystupuji na Vypichu a přes Ladronku se vracím nad Strahov. Na sjezdu k Dlabačovu přichází další příjemné setkání: jedu z kopce, za mnou mikrobus s cizí SPZ. Uhýbám ke kraji a mávám na něj, ať jede – přidává, obloukem mě míjí. Z okýnek mává osazenstvo, vidím i vztyčený palec. Bus se zařazuje přede mne, dvakrát blikne všema směrovkama a je to. Celé v rychlosti kolem 40km/h. Nikdo nikoho nevytroubil, neohrozil ani se nenervoval. A kupodivu to i takhle jde.

Z Dlabačova kolem Hradu na Letnou. Na odbočce u Letohrádku mě brutálně vytroubí nějaké škoda120. Škoda, už jsem se chtěl radovat, že je víc řidičů fajn. A to už ukazuju rukou, že budu odbočovat. Ale co – chlapík si něco dokázal.

Na Letné už aní ani noha. Ani nezajíždím ke slalomu nebo lavičkám a točím to domů. Jsem úplně vyřízený. Odcvakávám si v mapě (gpsku jsem prodal, spíš mám v plánu tohle)a vychází mi rovnice (2 + 8 + 35 + 10 = 55km) A to, že něco bylo z kopce se nepočítá. Nejdelší úsek (35) byl z kopce do kopce a převážně po rovině.

Tak to mě snad nohy mohou trochu bolet, ne ?

ve světovém unikátu (kulaté u-rampy) se opravuje povrch. Zatím to odnesl i mini-centrál a trubka na grindy. Jsem moc zvědavý, jestli třeba přibudou nové překážky nebo se park nějak zútulní.

Jedu si tunelem pod Vítkovem a najednou na konci – dvě temné postavy s rohatými čepicemi: městská policie. A oni tam rovnou i kasirují nějakou oběť. Připravuji nějaký asertivní přístup a vypínám hudbu. Usnadnili mi to. jedno z nich dělá půlkrok vpřed a ‚Dobrý den‘, bleskurychle analyzuji toto prohlášení – ale nic pro mě z toho neplyne. Slušně odpovídám ‚Dobrý den‘ a beze změny směru či rychlosti míjím policisty. Dojíždím k zabraně, přelézám ji. Zahlédl jsem jednoho z policistů stojícího zmateně na půli cesty. Slezám ze zábrany a odjíždím. cestou ještě varuji protijedoucí, že v tunelu je lov.

Nečekán, nezván, kde se vzal, tu se vzal. Skatepark od Mystic Constructions. A zadání bylo jasné: kola. Na brusle je to snad ještě horší, než skatepark pro Manďáka.

Povrch je slušný, radiusy velké (opravdu VELKÉ), grindboxy jsou vysoké (opravdu VYSOKÉ).

Kdo si chce zalétat, tak si to asi užije. Kdo se chce jen tak povozit, bude na tom hůře. A doufám, že příští týden se sem dostanu na trochu delší poježdění – třeba mě to tu i začne bavit.

Jo, a asi si vezmu i chrániče.

• První část

Po líčení, jak to bylo “nahoře” na tunelem a cestou na Lahovickou křižovatku je tu značně subjektivní popis toho, co se dělo na dolní, původně naplánované jako uzavřené, části mostu a tunelů.

Hned za Zbraslaví jsem zaregistroval svýšený počet zaparkovaných aut – a ejhle, dovedly mě až k nájezdu na dálnici. Což při pohledu shora na celou křižovatku nemusí být až taková samozřejmost.

Jako první vyjíždím k výjezdu tunelu, na jehož opačné straně jsem před pár desítkami minut byl. Povídám si s ochrankou, jako předtím nikdo nic neví, ale dozvídám se neovou várku dohadů a drbů.

Mimochodem to “vyjíždím” není žádná metafora – je to pěkně do kopce a kamionům to nezávidím.

Obracím se a předemnou je celá estakáda. Cože, tam až mám vyjet ? (původně myšleno ústí tunelu na protějším kopci). Plynu s davem. Lidí je dost, ale na rozlehlé dálnici se to docela ztrácí. Brualři, kolaři, pěší.

Z kopce to jde, ale ve stoupání je to protivné. Vidím před sebou celou cestu, co mě čeká a stoupání je sice relativně malé, ale pořád. Maně si vzpomenu na Zvičinu.

Proti první části tu vládne anarchie – organizátorů je asi pět (a ti zuby nehty drží části, kam se opravdu nemůže), více je tam dělníků, na poslednéí chvíli finišujících stavbu. Občas projede vůz Policie – ale přesto je to vcelku v klidu. Jistě, pár bruslařů, co dostalo nápad, že si vezmou hůlky se našlo, stejně jako expertů, kdy sjezd tunelem zpět (dozvíte se za chvíli) byl nad jejich síly a byly nebezpeční všem v okolí – ale celkově to prostě tak nějak fungovalo. Dokonce mi to snad vrátí naději, že pokdu na Aegonu uvolní organizaci, také to půjde i v Praze.

Supím a dojíždím k tunelu. Sakra, zavřeno. Ale moment – z ve dlejšího tubusu přece proudí lidé. Hurá – a už to šlapu nahoru.

V tunelu to vypadá – jako v tunelu. Hodně lidí, vysoká prašnost, dohlednost pár deítek metrů.

Nevím, jak je tunel dlouhý  a tak mi vzdálenost odměřují jen šipky k nouzovým vůchodům. 130 metrů. 120 metrů. Nula. A znovu. V polovině mě to už upřímně nebaví. Proč jsem nejel z druhé strany ? ALe byl by to jen poloviční zážitek.

Hurá, konec. A červená páske přes cestu ? Cože ? Já chci dál ! Naštěstí je to jen svedení dopravy do druhého pruhu – cesta pokračuje dál a přes most stoupám nad Radotín.

A to je doopravdz konec. Parkoviště aut návštevníků a hned za ním už ostrý dálniční provoz z Barandovksého mostu.

Kochám se okolím, pouštím video a mířím zpět.

Video ze sjezdu na bruslich.

Dolů to jede pěkně. Není třeba se odrážet. Občas lehce zmatkují lidi, ale jinak jsem v tunelu nejrychlejší. A to se jen vezu…

Míjím výjezd z tunelu a ještě jednou, naposledy na bruslích, se kochám výhledem na celou dálnici předemnou. Bez aut.

Dojíždím na Zbraslavskou stranu a odpojuji se od korzujícho davu. Opět sám mířím pryč.

Co závěrem ?

První, organizovanaá číst, byla průšvih. Druhá,. vypadající více živelně byla výborná. Jsem rád, že jsem si to projel – a je jedno jestli to bylo legálně nebo ne.

aneb

inline na dálnici

Už přípravy vykazovaly jisté … zádrhele. A ne jen jeden.  Ale realita dne na bruslích na dálnici překonala, alespoň v první části, všechna očekávání.

Původní plán: otevřeno zhruba od Točné směr Jesenici (viz závody) a tunel na křižovatku Strakonická u Zbraslavi. Doprava ze Smíchova. tunel pro pěší prohlídku, dvě zastávky MHD. No, zasmáli jsme se.

Dojel jsem na Smíchovské nádraží – na bruslích, jak jinak. A rovnou jsem zahlédl autobus “Prohlídka okruhu”. Šup dovnitř. Ještě krátký boj s důchodcem, který mi tlakem na ledviny naznačoval, že to místo je prostě jeho a jelo se. Trochu mě zmátlo odbočení přes Most barikádníků a směr na Beránek. No co, asi pojedeme od Točné, napadlo mě.

Odbočka:

Memento Mori

V plánu bylo ježdění celý den a všude možně – ale jako připomínku vlastní zranitelnosti bylo možné vnímat nehodu kousek přes dálnicí. Relativně přehledné místo, ale auto v příkopě a havrani čekali na tělo, ležící v černém igelitu opodál.

Ale kdopak by se Smrtky bál, zatím jezdíme, tančíme a podobné věci jsou tak strašně, strašně vzdálené. Většinou, ale občas projde kolem, pláštěm se otře a kosou zachrastí. Ale to je spíš na jiný blog.

Konec odbočky.

Dojeli jsme k ústí tunelu (odtamtud byly odstartovány minulé závody) a organizovaně nás začali vykládat z autobusu. Všude plno dispečerů MHD, Městské policijééé a ochranky, jejichž IQ dosahovalo skoro až obvodu bicepsu.

Do toho rumraj – pódium, nějaké ty informační stánky, občerstvení a tak. A samozřejmě inline dráha. PLná lidí, kol a bruslařů. Jak jsem zmiňoval jinde, kola a brusle nejsou to úplně ideální na společnou jízdu a také to podle toho vypadalo.

A zahrazené tunely. Cožeto ? Naštvaný příslušník policie, kterým také nic moc neřekli. Vlastně prý nic. Místo prohlídky tunelu sypou autobusy netušící lidi někde úplně jinde, kde pro ně vlastně ani nic není. Bravo, tohle se povedlo. Mnoho lidí odjíždí prakticky tím samým autobusem, kterým přijeli.

Ochranka netuší, kdo tomu celému velí a netuší ani jméno nadřízeného. Nepřekvapivě.

A jak si to dala média ?

Cvakám několik fotek a říkám si, že tohle je o ničem. Do toho se z pódia line cosi jako beatbox – poslední kapka a jedu hledat jinou zábavu.

Podle neurčitých informací a náznaků se snad něco děje v Lahovicích – byli tam spatřeni lidé na mostě. Řeším, kudy se tam dostanu a jedu.

• Pokračování – Z Lahovic do Slivence a zpět.