TiK

Musím říct, že se mi fakt nechtělo, ale tréningový plán je tréningový plán. Jasně, je to rozepsané na prosincovou pětku, což uběhnu prakticky kdykolic, ale aspoň mám zdání řádu.

A běželo se špatně. Doma dvakrát na záchodě a po kilometru už jsem hledal vhodné křoví. Což v Podolí zase není až tak cool možnost.

Pak po nábřeží pod Vyšehrad, schody vyjít nahoru a přes šance zpět pořád do kopce.

Nebylo to vlastně ani tak pomalé, dole na nábřeží do i odsýpalo, ale nějak celkově to nebyla zábava. Vlastně nevím, co to bylo, ale doufám, že se mi běhání nezoškliví.

Ono se mi také podařilo lehce přibrat, tři týdny nic a rozbíhám se na časech o 30 vteřin an kilometr rychlejších, než obvykle.

Ale dneska to prostě bylo divné.

Zítra mě čeká desítka.

Nové boty. U těch několika dalších párů co mám neřeším kilometrický náběh, protože se mnohem dřív rozpadnou jinde a jinak. Takže  musím doplňovat.

Cena byla příznivá a druhá, důležitější hledisko splňovaly také – mám široukou nohu a vysoký nárt. Třeba i Nike mi nesedí bota o dvě čísla na dílku větší…

Zpět k Adidasu. Vzhled jakž takž, zpracování made in bůhvíkde – tedy kategorie „zatím dobrý“.

Ale nejhorší / nejlepší na nich je, že jsou nijaké. Jo, tlumí, ale ne moc, s odrazem taky bůvíjak nepomohou, na noze sedí aby se neřeklo… Nemastné neslané.  Přitom objektivně jim vlastně nemám co vytknout.

Skoro o všech ostatní botách dovedu něco říct (tvrdé, táhne do nich, jsou jak bačkory) – ale tyhle prostě nic.

Pěkná dojmologie, co ? Ale vím, že příští pár bude něco jiného

Pár koleček v parku, tentokrát se sluchátky. Zima a tma mají výhodu, že lehce zrychluju. Což potěší, když se mi daří se zase vyžírat.

po nemocné pauze. Prvních pět bylo rychlejších, druhých hodně rekreačních. Tedy jak se to vezme, V si tam na Stravě dal pár osobních rekordů :)

V sedm hodin je už nutná čelovka a dlouhé kalhoty s větrovkou se také neztratí.

A vlastně zjišťuji, že ovál mě baví skoro víc než příroda. Nebo přesněji asfalt, to bude přesnější

po pár bězích na oválu nevím, jestli mě to v přírodě baví. A jsem z toho lehce zmatený – vždyť je to přece o tolik zajímavější a tak ?

Dobře, potkal jsem dva pitbuly a mohly se mě samou láskou ulízat – to na oválu nemám. Fotil jsem z mobilu noční Podolí – to na oválu také nemám (a co to dělalo s časy je jasné).

A taky jsem měl čas se srovnatelnou námahou skoro o minutu pomalejší.

Asi ano, asi je to lepší. Ale napřed si dopřeju ten luxus znechutit si tartan.

Bohužel, jako mockrát – někdo přinesl rýmičku a tím pádem sport spončil. Alespoň jsem potajmu máchal kettlebellem (jo, steplotou fakt super nápad), ale teď už dvakrát se podařilo vyrazit na ovál. Jednou trojka na rozklusání, dneska pětka. A (na mě) ne až tak v tragickém čase.

Vlastně mi ovál úžasně vyhovuje. Může být tma a lampy z okolích ulic mi dávají dostatečné světlo, nejsou tam kořeny a vlastně můžu myslet na příslovečného bobra a ne na to, kam běžím.

Hodinky pravidelně odpípnou vzdálenost, intervaly se běhají samy – tu zatáčka, tu rovinky, jedno kolo dvěstě metrů… Takže vlastně spokojenost.

Ostatně v plánu není ani nabíhání bůhvíjakých objemů, to bude mít čas po Novém roce – teď bych chtěl na (sranda) závodech 12. prosince dát pětku poprvé po pětadvacet. Takže teď rychlost a vzdálenosti do deseti kilometrů.

I když – ono pak na výsledném čase taky až tak nezáleží, že jo.

Kdo se stačí kochat, nezávodí.

Ale keňan Kipchoge na maratonu v Berlíně stáhl z předchozího minutu a něco.

Ta depresivní část ?

Můj nejrychlejší sprint je kolem 3:10 na kilometr a vzdržím ho pár stovek metrů. A Kipchoge dal maraton za 2:53 na kilometr.

Jestli to chápu ? Ani omylem…

Po ranním plavání dokolečka dokola jsem vlastně plánoval odpočinek. Ale odpoledne na pláži mi to nedalo a dal jsem si pár metrů po kraji příboje.

Tyvole!

Nakonec to byl kilemetr a byl to jeden z nejnáročnějších kilometrů celkově. Už chápu, že tohle párkrát za den a do roka je ze mě sprinter.

Plus mi to vadí na některé bolavé klouby – podélná náklon není, po pár metrech, nic úchvatného.

Dopoledne motorová myš v kulatém bazénu a večer promenáda u moře. Betonová. Jeden běh přes kilemtr a půl, v plánu pětka, takže to docela odsýpalo. Tedy – na jednom konci majáček, na druhém příboj, občas nějaký mrak – fotilo se hodně a běh trpěl.

Na téhle trase je jeden segment (a podle jmen tu běhají jen Češi), ale o čelné příčky jsem nebojoval.

Z pětky bylo nakonec něco přes šest a na to, že to byla jedna trasa tam a zpět, to příjemně uteklo. Ale proč by ne, kdzž mi na cestu mávala i mořská pana…