TiK

Po vánočních zdravotních problémech se nepříjemně přibližil první závod a já zvolna propadám panice.

Takže jsem se byl otestovat – půlmaraton, převýšení o cca 150m menší než mě čeká… a měl jsem toho dost.

Tramvají do Bráníku a pak už poklusem na Zbraslav a Břežanské údolí. To znám, jak nutné a otravné může být na kole po asfaltu čtyři kilometry pořád lehce do kopce. Ale pěšky to docela odsýpalo.

Obvykle na kole jezdím Dolní Břežany – Písnice po polní cestě, ale dnes bych se tam utopil v bahně. Zpět na silnici a Břežany – Točná – Písnice pěkne po asfaltu.

Zase bylo krásné jarní počasí a cestou jsem i fotil.

Pak už jen zabočit do Modřanské rokle a zpět k vodě. Tam už to bylo devatenáct v klidu po rovině jsem to dotáhl na 22. A jako měl jsem toho fakt dost, i když čas nic moc. Jako jo, těch pět kilometrů stálého stoupání tomu moc nepomohlo, ale na závodě mě čeká cca šest po rovině, tak 600 výškových na 4 km a zpět, takže to bude drsné :)

Původní plány, že poběžím přes dvacet, dokud to bude komfotní, vzaly za své a když jsem si splnil povinnost, zapadl jsem do tramvaje.

Mám týden do závodu – takže hlavně nepodlehnout a nezkusit dohnat, co se dá. Zničit se odjed plně mrtvý by bylo ještě horší.

Zůstávám tedy u rozumného tréningu a uvidíme v pátek večer.

Jo, zároveň splněny Strava úkoly: 10km a půmaraton.

Běh jen v parku, ale zase intervalově: první km klus, pak kařdý další km o 30-40s/km rychlejší a na závěr jeden vyklusat.

Krátké, časově nenáročné, vyčerpávající

po týdení pauze zase něco delšího. A do kopce. Původně to mělo být do centra a zpět, ale když se mi běželo tak dobře, přidal jsem Petřín nahoru a přes Letnou na Vltavskou.

Dobré do bylo.

No, během, jak jinak. Během za ohňostrojem. Jen přes údolí, z Pankráce na Děvín. Jasně, s čelovkou, po týdnu co jsem neběhal a ležel jako Lazar v posteli. Ano, jako kardio je to poměrně drsné – celý kopec je lahůdkový včetně schodového sestupu a výstupu na Děvín.

Ale stálo to za to: dvě třetiny viditelného obzoru rozsvěcovaly ohňostroje ještě před půlnocí, barevný půlnoční rej stál za to. Jo, někde je tu video.

O půlnoci jsem si připil energy gelem a šup zpět. Odhad byl dvakrát pět, realita dvakrát sedm.

Ale: poslední běh skončil pět minut před půlnocí roku starého, první letošní patnáct minut po jeho začátku.

Skoro mi to přijde normální.

že tam není všechno… Ale jinak pěkné

ani ťuk.

Místo toho žaludeční problémy a takové… A docela s hrůzou sleduji závody za 14 dní – půlka a ještě s kopcem veprostřed… Uvidím, co další dny, ale uvažuju, že to nedám.

• Teplá softshelka
• Větrovka
• Boty od Asicu
• Gely od Nutrendu
• Zateplené běhací kalhoty

nevstala panna, ale já v V. Protože mě uvrtal do Štedrodenního kondičního běhu, který měl tu nevýhodu, že začínal před osmou v Krčáku. Yummy.

Po sedmé jsme vybíhali, v naprosté tmě a s čelovkami, od Labutě. Záhy se rozednilo a začali jsme potkávat i další podobně postižené v běžeckém.

U Altánu jsme byli brzy, takže ještě lehoučkým výklusem kus tam a zpět.

Před osmou se sešlo, dle pořadatelů, přes 250 běžců a po krátkém přivátání a oznámění rekreačního tempa 6/km (což je na V docela dost) jsme vyrazili. A jak jsem se pak díval do GPS, tempo docela odpovídalo.

Okruh Krčákem byl pěkný – ale nevýhoda: mám naběháno a tudíž ho znám. Ne jako vlastní boty, ale znám.

Mimochodem – opět se mi potvrdilo, že do kopců jsem na tom slušně. V jednom místě bylo stoupání ostřejší a většina kolem přešla do chůze. Mě to ani nestálo za to spomalit a zdatně jsem tam předběhl, koho šlo. A nahoře jsem počkal na V…

Ten měl na pár místech dost co dělat.

Na konci běhu, zpět u Altánu, byl zpěv koled. Díky bohu za texty, málokdo si pamatuje víc než první sloku. A ano, bylo netaktické se napřed udýchat a pak pět, ale asi se to tak nebere.

A pak už jen zklusat zpět k Labuti a je to. Z kondičních 5km bylo celkem skoro 12.

Štastné a veselé!

Věděl jsem, co mě čeká druhý den ráno…

Když se mi minule tak pěkně pod Vítkovem běželo, proč tam nepoškádlit rekord na 1km ? Rovinka za větrem, pro lenochy lehounce z kopce… to by šlo ?

Ale ja k tam ?

Dolů na nábřeží, do centra, pěkně nejdrsnějším krpálem na Vítkov a pak na Krejcárek. Bez ledu, otočit a zpět. Konec na Hlaváku plánovaný dopředu, ne „až už mě to nebude bavit“.

S kilometrem byl trochu problém – vyběhnete z tunelu, chvíli cesta vede takovou muldou a pak se to teprve trochu otevře. Takže GPS – v tunelu kde nic tu nic, pak se mi telefon nechtělo vyndavat, zda už se signál chytil a z toho plynulo, že jsem nevěděl, kde te n kilometr končí. Zbývalo tedy zdrhat jak o život, kam to jen půjde.

Jasně, podařilo se a do hroších výkonů jsem přidal (vlastně ubral) pár vteřin.