jako jdu se krátce vyklusat a pak je z toho poatnáctka. Alespoň pomalu – přes Nuselák do centra – musím říct, že vánočně vyzdobený Václavák vypadá skvělě a proklusat ho je fakt zážitek.
A když už centrum, Vánoce a historie, tak ještě Karlův most. A pak už v klidu po nábřeží až k Jeremenkově, kde jsem se podíval, za jak dlouho mi jede autobus a pak si ji eště vyklusal, protože trčet tam čtvrt hodiny by po běhu zavánělo zápalem plic.
To jsem fantazíroval, jak by se běželo na 2h+ smyčku Girls od Beastie Boys a do toho vzpomínal, na skejtovou U-rampu v Luxoru u Sakiho, kde na tuhle hodbu probíhala nezřízená skate/brusle session.
Taková ta, jak si na ni vzpomenete ještě po letech
nebolo přes Prahu během pro kolo a na kole (ze servisu) zpět.
Dvě zjištění:
Dohodli jsme se s V, že se proběhneme společně. On se dává dohromady po operaci, já po půlce.
A navic – má tendence vystřelit (na své poměry) rychle, takže záhy odpadne a musí zvolnit do chůze. Takže pro mě ideálná dělat mu balvan na krku a bezdit ho ze všech sil až k 7:30 na km.
První jsem úplně neodhadl délku na sraz – myslel jsem dva, dva a půl, byly to čtyři.
Pak tramvají na Malostranskou a přes centrum do Podolí. V klidu, pomalu, ať se dá povídat. Jen ten nedostatek odpočinku – nohy mě bolely a na těch necelých devíti jsem toho měl tak akorát. Až jsem zíral, jak moc špatné to bylo.
Nicméně V jsem udržel a celé to odběhl.
Po včerejšku je to jen regenerace. Pravda, byl pokus vyběhnout, ale po jednom kilometru jsem si dal lejké kolečko na strojí a další km doklusal domů.
Stačilo.
Už nějako dobu se snažím najíst morál na dvacítku. Když jsem se v lednu na jeden závod přihlásil.
Tak proč ne dneska ?
Oblíbená trasa směr Lahovice a zpět do centra. S tím, že jsem se snažil lehce zrychlit – což na plce pro mě znamená někam k šest na kilometr.
Nakonec se zadařilo (6:05), ale musím říct, že na konci jsem byl solidně mrtvej. A to tak, že jsem sebou prásknul na čisté rovině, protože se mi zamotaly nohy.
Jako zlatej bolestivej hřeb byla cesta domů. Z 22km jsem jel tramvaj/metro (jinak by to bylo ke třiceti a to fakt ne) a výstup z metra nebyl nic jednoduchého. Nápad od metra doklusat domů byla kravina na entou – nohy hezky zatuhly a nechtely se hýbat a nechtěly. Dovlekl jsem se domů a nebe nastalo až ve vaně s vodou.
Jo – a hroší výkony se zlepšovaly: půlka o šest minut a 10 mil, 15km a 20 se taky o cca 4 minuty posouvaly.
na rozklusání Jeremenkova dolů, po nábřeží a zpět trochu rychleji. Včetně Jeremenkovy, když mi ujel autobus.
Pod Vyšehradem mě s pohrdavým výrazem předběhl nějaký běžec a hodil po mě pohrdavý pohled. Na cestě zpět jsem ho dal zhruba dvojnásobnou rychlosti a asi tam stojí ještě teď a přemýšlí, co se to kolem něj prohnalo :)
že to byl jeden z těch hloupějších nápadů – ale v každém případě zařadit do běhu dvakrát Petřín je poměrně drsné. Pro mě a zatím.
Nahoru kolem Nemocnice Pod Petřínem to na mokrých kostkách docela klouzalo a s podkluzováním do kopce síly mizely docela rychle.
Z kopce zase protestovala záda, ještě to není úplně v pořádku.
Ale zase – i když jsem se neštval, zaostal jsem za osobákama na Petřín o deset vteřin. Doufám tedy, že doběhám konec měsice a pak zase trochu zrychlím.
to, co dnes padalo při výklusu Stromovkou a kolem Vltavy nebyl déšť.
Sněží.
Po delší odmlce zase desítka. A byla nějak podezřele dlouhá. I když ano, schody na Vyšehrad tomu moc nepomohly.
Nechtěl jsem na Stravě s nějakou desítkou otravovat – a ejhle, ono mi to ten arčývment luplo samo.
Jinak mžilo, byla mlha a na půlce běhu jsem nepotkal ani nohu. Skvělé.