TiK

byl spíš záminkou po včerejšku vlézt do výřivky.

Hlavně když v Tróji není lávka a jen oklika na další most znamena 4km navíc.

Ale běželo se dobře. Tak do 22 kilometru. Odtamtud to bylo už na houby a plánovaných třicet nepadlo ze dvou důvodů:

• už jsem nemohl a nebavilo mě to
• pamatoval jsem si, že chvíli po celé mi jede vlak zpět.

Možná bych to na těch třice dotáhl, ale jsem rád, že to dopadlo takhle. Mohu se hýbat, nic mě zvlášť nebolí a tak.

Mám ale deprese z běhu – sice daleko, ale pomalu, moc pomalu. Sice na segmentech mám osobáky (rychleji než předtím), ale půlmaraton o půl hodiny za osobákem je tragédie (jako jo, šetřil jsem se, ale stejně).

Vypadá to, že běhám pomalu a daleko, ale taky blízko a taky pomalu. Prostě že postup stojí za houby. A že s tím budu muset něco dělat. Zařadit rychlé tréningy a delší trasy zkusit ve vyšší rychlosti (což je tak o půl minuty na kilometr).

A v nejbližší době (po zotavení) si zkusit půlmaraton na čas.

grilovaného masa, nechat to odležet do jedenácti v noci a pak si odklusat pětku ve Stromovce ?

Hotovo…

Dnes jsem měl v plánu osobák na kilometr. A když se něco plánuje, tak něco nevyjde, žejo.

Mám vybraný krásný úsek, lehoučce z kopce, radost pohledět. Ale když už jsem byl na začátku, hlava i nohy říkaly, že to bude špatné.

Zkusil jsem to rozběhnout, nikoliv na maximum – a bum: pár stovek metrů a konec. Výrazně jsem zvolnil a přešel do indiánského běhu – chvíli rychle, chvíli pomaleji. Na hodinkách jsem si kontrolovat tempo a vůbec to vypadalo tragicky.

Výsledek ?

Za osobákem na kilometr jsem zaostal o šest vteřin. Co ? S tím zpomalovaním a tak ? Sakra, jak jsem to vlastně běžel ? Nechápu.

A jako bonus z toho vypadl osobák na jednu míli -což jsem neplánoval a tak nějak ani nevím, jak jsem k tomu přišel.

Ve výsledku tedy bude chcít zaměřit tréning nejen na vzdálenost, ale i na rychlost. Intervaly, zrychlování… Nebo to, co běhám teď, zrychlit. Ono o půl minuty na kilometr bude na delší vzdálenosti slušná výzva.

Po Milešovce to chtělo, překvapivě, dva odpočinkové dny. To jsem nečekal.

Ale dnes už v plném provozu – odpoledne plavání a večer jsem vměstnal běh mezi dva deště. Čekal jsem, že zmoknu, tudíž jsem jen kroužil po letenském oválu a co okruh, to zrychlení.

Čísla jsem moc nesledoval, ale potěšilo mě, že cestou domů 6:30 je pomalé a 10km včetně rozklusání a doběhu je +- hodina.

Kde se vzalo, tu se vzalo, já pod Milešovkou.

Stručně: je to fakt drsnej kopec. Fakt.

Petřín běhám vcelku na pohodu, ale tohle jsem nečekal. Dva a půl kiláku stoupání, kde není šance vydychnout, stále do kopce. A nahoře se profil ještě zvedá. Tedy, segment je jen kilometr a něco, ale já běžel už z Milešova. Vlastně jako Petřín, jen jednou tolik do kopce.

Cesta samotná je v pohodě – lesní cestička, občas kámen, nic náročného. Horko. Teklo ze mě neskutečně. Kopec.

To všechno dohromady je děsivé.

Milešovku jsem dal, ale bylo to na hraně. Běh dva a půl kilometru a měl jsem vystaráno na celý zbytek dne.

A poznámka pro příště: k přístřešku dojít a rozběhnout se až na segmentu. Půjde to lépe.

Druhá poznámka: patří mi pěkné 69 místo v žebříčku a na prvního ztrácím přes osm minut. První má maraton za dvě dvacet…

Vlastně ani ne osobáky, jen nejrychleší v několika segmentech. Stěžoval jsem si, že na Rohanském nábřeží je to pořád pomalu.

Tak jsem zabral.

Výsledkem jsou mé nejrychlejší časy asi ve dvanácti segmentech.

Nic, co by ohrozilo hroší tabulky, ale stejně potěšilo.

jede se na ne do Měchenic, ale na Slapy. Takový ten rodinný život, pláž, stavění hradů se synem a tak.

Skoro se nenašel čas na dvě čtyřstovky od bójky k bójce…

Ale jinak je to na té pláži slušné peklo.

Ano, v podvečer jsme grilovali, masa jsem si naložil… takže první vítězství bylo, že jsem vůbec vyběhl.

Druhé byla pětka těsně pod šest na kilometr. Jednak mám pocit, že se stále jen plahočím a tohle je rychlé a jednak, že večeře zůstala uvnitř…

Na zlepšení sprintu podle kolejí jsem pomyslel – a rovnou zavrhl jako děsnou pitomost.

Nočně večerní patnáctka. Hele, všimi jste si, že v děvět večer je už tma jako v pytli ? Sbohem léto, ahoj podzime. A i když to zatím nevypadá, už je ve vzduchu, mrcha.

Stromovka, Rohanské – jak to sleduju, je to pro mě podobně zakleté jako Stromovka samotná.

Na hromadu lepších časů by mi tam stačilo 5:30 na kilometr, ale tradičně se vleču o minutu apůl pomaleji. Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína… Jo, takhle to tam vypadá a nemám motivaci tam zrychlovat.

Takovou blbost, jako je výběh Nerudovkou na Hrad, to jo a s nadšením. Ale zrychlit na rovině, to zas ne.

Mimochodem ve Stravě někdo vytvořil segment „Nahoře je Starbucks“, který začíná Malostranskou mosteckou věží a končí právě u Hradu. Cel8 Nerudovka a tak. Teď o něm vím, budu se překonávat.

Vlastně když se dívám do statistik ve Stravě, tak kopce mi vždy šly – neboli ti všichni, kteří mi utíkají v časech na rovině, mi v kopci, řekněme na Petřín, utíkají výrazně méně.