ale vyjel jsem. Nakonec jsem to dvě hodiny točil po Letné – lavičky, lavičky a lavičky. Holeň už neboli, tudíž topside v různých variantách a sem tam nějaký inside.
Bohužel stále moc skejťáků – čekat na místo pro trik se mi fakt nechce.
Stromovkou (okruh stále ještě není průjezdný celý). Potkal jsem Honzu (??), který před pár letí i jako čerstvý důchodce na Letné balil slečny (dokud nedorazila jeho zákonitá a nezatrhla mu to). Užívá se důchod kdesi na statku za Prahou a stále vypadá tak na pětapadesát. A ve Stromovce kouká po ženských.
Přes most a do Tróji. Chvilka zablbnutí na památníku a přilehlé zídce a pokračuji přes Holešovice. Nějak se mi místní zídky začínají ojíždět – bude to chtít něco nového. Plus chvilka přemýšlení o aranžované fotce. Možná se to stihne letos zorganizovat…
Plus malý závod s výletní lodí ze Zoo.
Dále přes Palmovku, Křižíkovou, na Národní na tramvaj. A směr Pankrác.
Lehké kroužení v okolí Pankráce, hledání zídek, laviček – prostě čehokoliv, kde se dá jezdit. Nic moc. Street na Vyšehrad a přes centrum zpět na Národní. Část z něj po ucpané Legerově mezi auty – pěkné.
Z Národní tramvají na Bílou horu a zpět přes přeplněnou Ladronku na Letnou. tam mě sice ještě J. zkoušel vytáhnout na letenskou projížďku, ale dal jsem přednost nacpat si břicho. Po +-třiceti kilometrech už jsem snad měl nárok.
Hudební doprovod pro dnešek: Tichá dohoda a Skyline
Konec.
mělo zcela společenský rozměr.
Dojet tam, pokecat a dojet zpět. Nic víc, nic méně.
Hepa jízda, které přesně sedla po podvečerní nálady a výběru soundtracku pro tento večer (Scooter a věci z jejích prvních alb). Přesně do rytmu jet, skákat a vracet triky. Plynout s davem brusalřů a přitom si díky hudbě do úší stále zachovat jistou míru individuality. Vynikající pocit. Faster, harder, Scooter. Vzpominky, ale bez nostalgie. Staré se propojilo se současným a stále to pro mě funguje.
Po ukončení té oficiální cesty mě čekala ještě cesta zpět z Modřan na Letnou. Jízda naplno, na hranici možností bruslí, mých. Dokonalý pocit splynutí s bruslemi, s nočním městem. Já, sebevědomý, sebejistý, král a střed vesmíru. Ostatní jako nepodstatné statické překážky v cestě. Ano, pro tohle stojí stále jezdit na bruslích. Ignorovat věk a dospělé problémy. Tohle je všechno.
Přesto že po vyplavení adrenalinu tahle cesta předložila tělu vysoký účet. I to k tomu patří.
Na Letné malý relax s chillout hudbou: schiller-desire_with_xavier_naidoo.mp3 sedla k náladě a korunovala večer.
Dojezd domů už byl pak čistě mechanickou záležitostí.
Nikoliv divadelní festival, ale příjemný večer. Po nic moc akci pohodové ježdění, z větší části pod umělým osvětlením (hle, skejˇ%táci ještě nestihli letos zlikvidovat lampy).
Žádné úlety a extrémní triky, ale poctivé pilování na efekt a styl. Pády nějaké byly, ale v míře rozumné a bez větší bolesti.
Sakra, musím dát dohromady nějakou skoro závěrečnou jízdu Prahou na ukončení sezóny
R zase vymyslel utajenou akci: těsně přid otevřením Veletržní pro dopravu si jit sjet. K čertu šly plány na mega slalom nebo nějakou akci ve více lidech.
Zavolal jenom mě a to ještě jako obvykle plný tajemství. Hm.
Jízda ? Nuda, nuda, šeď, šeď. Povrch nic moc, kopec krátký, ale vcelku prudký. Pár skoků přes přechod. Dole ruská ruleta a zařazení se v plné rychlosti mezi auta. R jako obvykle chytil auto v zákazu vjezdu a dorazil později.
Na závěr R odmítl tramvaj a tak jsme si to šlápli nahoru.
Dovolená (lehký výpadek psaní) jsou minulostí.
I když není čas (skoro na nic), na brusle jsem musel. Aspoň na chvíli.
Na Letnou na lavičky. Triky mi po skoro čtrnácti dnech bez bruslí problémy nedělaly, spíše trochu zmizela ta naprostá jistota na bruslích – včetně jízdy na rovné silnici.
Z triků jsem vrátil všechno – tedy kromě topside soul. Holeň je čerstvě srostlá, chránič nemám a nechtělo se mi to pokoušet. Ale TS acid tam padl krásně.
Na Letné také jezdily dva bruslaři – oba agressiv brusle, ale vcelku začátečníci. Snažili se o soulové věci a ten lepší dával “jen” backside frontside – čímž mě zajel, protože na krátkých rámech a 80mm kolečkách tam prostě tyhle věci nejdou na lavičce nacpat. Maximálně unity, položené a odjeté po botě namísto lišt.
Dál mě nalákal aspoň malý street – který se postupem času rozrostl. Dolů na Štvanici a přes město. Osmnáctkou na Pankrác a přes fontánu a Kavčí hory ke Sjezdovému paláci. Tam něco málo zídek. Ano, legendární old-school místo. A zcela překvapivě ani PČR nezareagovala a nebyl jsem odejit.
Přes centrum kolem Národního shromáždění/Svobodné Evropy. Betonové zátarasy jsou minulostí a jestli si dobře pamatuju, pár zídek na grindy tam bylo. Vyzkouším příště…
Opět z Národní na Ladronku a známou cestou přes Dlabačov a Pohořelec zpět na Letnou. Za tmy. O půl deváté. Sakra.
Hodně jsem si to užil – nejel jsem rychle, ale právě díky relativně pomalé jízdě nebyl problém vybírat zídky na triky a plynule je v jízdě realizovat. Takže super.
Letna. Večer.
Co potřebuje cyklista??
Bruslař?
Léto pokročilo a přišel čas na další jízdu po Praze. Nečekal jsem od ní nic (opravuji, nic dobrého) a tak by se s trochou nadsázky dalo říct, že mě příjemně překvapila.
Na Palackého náměstí jsem dojel už s dvacítkou kilometrů v nohách a nejistotou, v kolik že je vlastně start. Ale stihl jsem to akorát. Pozdravil jsem ještě pár nových známých z FB a přivítal se s několika, které jsem neviděl už pár let.
Před roky jsme se setkávali ve skateparcích a všichni byli či jsou výborní jezdci. Tím byla dána neoficiální laťka jízdy.
Teď si dovolím malou odbočku.
Znám jízdy v Opavě, Mladé Boleslavi, Pardubicích. V Pardubicích a obzvlášť v Boleslavi to tak nějak funguje samospádem – jistě, policie vepředu a vzadu, dobrovolní organizátoři, ALE. Ale funguje to. Řekne se “jede se v pravém pruhu” a funguje to. Ale zároveň pokud to okolnosti vyžadují, zaberou se oba pruhy a prostě to tak chvilku jede, aby se bruslaři spontánně vrátí tam, kam mají. Nikdo to nedramatizuje a z mého pohledu to funguje k naprosté spokojenosti všech. Mimochodem – prakticky nulové uzávěry na křižovatkách a řidiče, kteří sami od sebe čekali, až bruslaři projedou, stále nechápu a beru to jako Boleslavský zázrak.
V Praze je to (na těchto jízdách) jinak. Pokud se vyjede z pruhu, poměrně záhy je tam pořadatel, který,přestože vypadá, že je mu to ukradené, znuděně prohlásí něco jako “nejezděte tady” a jede dál. O chvíli později z pruhu vyjede zbytek lidí, a nikomu tu nevadí. Až do nějaké křižovatky, kdy se organizace probere a začne nahánět lidi zpět. Ideálně tak, že čelo nezrychlí a tak se v místě zúžení začnou hromadit lidé. Oooops.
Další osinou je hudba. Zaznamenal jsem reklamu na Evropu 2 a jinak párvteřinové pokusy, kdy hudba skončila dříve než začala. To jsem nějak nepochopil. Soundtrack jsem nahradil naraženými sluchátky a vlastní hudební produkcí.
A co tedy vlastně ? Jelo se přes Palackého most. Zatáčka do Zborovské a malý sjezd. Jel jsem vzadu a sledoval plahočení a pokusy lidí přede mnou. Náhlé změny směru, plužení, děs a běs.
Naše skupina si to tak nějak užívala – skoky, 360ky, hrátky s bruslemi a pohodová relaxační jízda. Plná odboček. Pokud se čekalo na dav, stihli jsme se vrátit na konec a kus si dát znova, během další přestávky krátké poježdění ve skateparku a následné připojení k davu bez toho, že bysme něco zmeškali. To samé u otočky v Podolí – počkali jsme na konec davu v protisměru a dali si kus cesty znovu.
Mimochodem – o kus dále nás sprudil člověk, bez jakéhokoliv označení (v tu chvíli jsem měl jednu nohu za dělící čárou), že máme být jen v jednom pruhu. Stylem “jděte do prdele, blbci!”. O chvíli později prohlásil, že je hlavní pořadatel. Ooops.
Konec na Palackého a jakési ohňová show na konec.
Co závěrem ?
Nevím jak to přesně definovat. je to spíše pocit než objektivní hodnocení. Ostatní jízdy včetně Hepy jsou o pohodovém bruslení. Jede ne dav, ale parta bruslařů se společným cílem a zájmem. Pořadatelé jsou kolegové a ne hlídači.
Jsem rád alespoň za nějaké akce v Praze, ale příští rok asi tuhle vynechám.
PS. To, že oficiální fotky na facebooku jsou hodně mizerné je už jen třešnička na dortu.