Konkrétně grind plates. Už se hodně špatně shání a tak se snažím šetřit. Jak volbou voskovaných a hladkých ploch, tak obracením tam a zpět a hledáním ještě kousku umělé hmoty.
A dnes jsem přerazil jeden z posledních. Škoda, přeškoda.
Nejhorší je, že až mi dojdou ještě poslední čtyři (tak na léto, když budu opatrný), netuším kde a jestli vůbec seženu další.
Je čas.
Chtěl jsem počkat na příspěvek 2000, ale co už.
Objevilo se to tu v několika náznacích – tak to mohu prohlásit zcela veřejně. Odcházím z brusle.info/blog. Po šesti letech a tisícovce příspěvků. Je to zvláštní pocit, ale zároveň je to posun, který jsem už asi potřeboval.
Myšlenky na opuštění blogu se u mě objevovaly poměrně pravidelně, ale většinou zvítězila potřeba psát, třídit si myšlenky, psát si deník. Takže si teď vedu deníček jinde. Neřeším v něm světové problémy, neřeším pokřikující anonymy (poslední kopanec do PK84), píšu jen a jen pro sebe. Co a jak chci. Velmi uspokojivý pocit.
V první řadě musím poděkovat všem kteří sem psali zajímavé články, komentovali a podíleli se na běhu blogu. Několik z vás jsem poznal až díky blogu a jsem tomu nesmírně rád. Ale je tou loučení pouze virtuální – na bruslích či jinde na webu budu dál.
Rád bych poděkoval i smečce idiotů, kteří kopírovali mé články na všechny možné weby a zároveň pod nimi rozjížděli plamenné diskuze. Můžete bouchnout flašku – i když v tom hrajete zcela zanedbatelnou roli. A nebo prostě jen jděte ke všem čertům. Vážně.
Co zdejší blog ? Coby – je to jen na vás. Registrace je tu otevřená, systém je v nejlepší možné podobě, než mě přestalo bavit programovat ho. Akce, fotky, videa – je to jen a jen na vás. Vím že se tu najde dostatek autorů, kteří dokáží psát zajímavě o bruslení. Co ?
A je to. Teď čekáte odkaz na nový blog, že ? Obávám se, že vás zklamu. Nebude.
Tím se končí jedna kapitola zdejšího blogu. Další je před vámi – jako nepopsaný list. Doslova. Děkuji všem co sem přispívali a doufám, že budou pokračovat i do budoucna.
Konečně nepršelo a konečně se dalo jezdit. Jako součást testování koleček jsem projel Stromovku a oblíbenou trasu přes Holešovice.
Ve Stromovce se objevil jen jeden bezmozek, který se před náhlu změnou směru/rychlosti nepodívá dozadu. Stane se. Kola jedou ďábelsky (viz dále) a na kvalitním povrchu jsou opravdu rychlá. Rychlá, ale pořád se s nimi neho sžít – ten pocit jízdy “na hraně” pořád ne a ne najít. Jistota, že tuhle zatáčku projedu bez toho, že by se kola utrhla do smyku není.
Projel jsem přes Trojskou lávku a zatočil pod ní. Kdybych se podíval, všiml bych si vody dříve – takhle jsem ji profrčel k překvapení jak mému, tak okolojdoucích. Ale po nedávné koupeli je to sranda.
U kanálu jsem fotil: vody je dost a dost.
Přes Holešovice a tramvají zpět na Letnou. Konzultace a pak jsem se chtěl flákat po lavičkách a po jednom railu, který mě už nějakou dobu přitahuje, ale fronta skejťáků před ním je otravná.
Nakonec se objevil J, s kterým jsem sice byl původně dohodnut, ale pak jsme to pro skoro-déšť zrušili. Začali jsme jezdit kola po Letné. A pak ten vůl dostal nápad, že na rovném úseku (cca 700 metrů) budeme závodit.
Mě to trochu kazil grind plate, který při maximálním záběru drhnul o zem – brzdil a podkluzoval. Takže většinu času jsem tempo držel tak na 90 procent, ale dál to nešlo. Při maxinální rychlosti už to není ani tak o skluzu jako o běhu odrazu vzad – a když jedna brusle podkluzuje, tak se to nedá.
Konec okecávání – prohrál jsem.
Ani nevím, kde přesně jsme se na netu potkali, ale slovo dalo slovo a s JK jsme se dohodli, že přispěji radou praktického bruslaře k nově projektovaným inline stezkám.
Mluvilo se o barvení betonu, kvalitě povrchů a v neposlední řadě i šířce inline stezky. Stejně jako návaznost na stávající stezky.
Bylo to zajímavé povídání. Přes hodinu jsme probírali to i ono, stohy stavebních výkresů a pár snad konstruktivních připomínek. Podrobnosti zveřejňovat nebudu – nebo spíš ani nemohu, protože jsme nedomluvili podmínky o čem se může mluvit a o čem ještě ne. Což by měl vyřešit jeden mail.
Ale za sebe mohu říct: je na co se těšit.
Reklama:
hřiště na Letné se rozeběhla. Toto hřiště bylo poměrně významné pro inline bruslení v Praze. Byla tu jedna z prvních prodejen inline bruslí – Miami sports. Začínalo tu mnoho jezdců – jmenovitě Tomáš Rousek nebo já :) Vznikaly tu první improvizované překážky – funboxy či rail z fotbalové branky. Bohužel domek s úžasnou polohou pro bruslení časem zpustl a nakonec ho dorazil požár, který založili údajně bezdomovci poté, co v Národním technické muzeu ukradli králíky a chtěli si je upéct.
Hřiště bylo sice nějakou dobu neudržované, ale hojně využívané. A teď se bude opravovat. V plánu je několik hřišť a bůhví co ještě.
Zároveň to jsou poslední chvilky provizorního railu.
S firmou Linhart jsem v kontaktu – snad sdělí další podrobnosti o rekonstrukci.
Po včerejší průtrži mračen to bylo složitější. Brusle sice na sluníčky uschly, ale domů jsem zmizel při prvním náznaku bouřky. Která přišla tradičně v šest večer.
Na Letné bylo zajímavých pár jezer. Kromě nich už nic – nikdo nepřišel zmoknout…
via http://www.rollernews.com/blading-when-you-get-older_9693.html
I am not going to lie, this shit gets harder, both physically and mentally, as you get older.
I remember when I first started rolling I could take a slam like it was nothing and just keep on going. No morning after pain, no muscle pulls, and no stretching or Advil needed.
Fast forward almost a decade later, and it isn’t like that anymore. I am a bag of shit. My knees are bad, my legs are all scarred up and have nerve damage, and I am questioning my ability to reproduce from the numerous times I racked myself (which is good in some situations).
As I continue to grow older and rollerblade I have learned one valuable lesson, I can’t treat my body like it is still fifteen. […]
The physical pain and the mental second guessing isn’t as much as a problem as the responsibilities that come with being older and trying to rollerblade. […]
Sure it gets harder to blade as you get older, but it doesn’t mean you quit, you just learn to adapt. […]
http://canadianroll.wordpress.com/2009/06/30/thanks-for-quitting-asshole-just-more-rolling-for-me/
