TiK

je věc, kdy (moje) dobré nápady někdo (jiný) posere. Konktrétně bruslení: každoročně (ano, letos bude čtvrtý ročník) pořádáme FreeLetnou – závody ve freestyle slalomu. To je ta dobrá část.

Byl jsem za R, jestli je letos budeme také pořádat. (Odbočka: záleží na úrovni zhnusení lidmi a stupněm aktuálního altruismu). Dohodli jsme se že “ teda po žních jo”.

Fajn. A druhý den se na blogu objevil zápisek od R že FreeLetná bude včetně data. A samozřejmě se neomylně trefil do jediného dne, o kterém za půl roku vím, že čas mít nebudu. A to jsme se dohodli, že se dohodneme – že zatím stačí vědět, že závody uspořádáme.

A jedeme dál.

Zmínil jsem se (já vůl, vždyť vím, že jde o R), že bych na FreeLetnou vzal malý gril a součástí závodů by bylo grilování. Podle mně slušnej nápad a těch pár korun aby se zaplatilo maso se rozpustí ve startovném.

Dobrý nápad musí být samozřejmě potrestán. R vyhlásil zkušební akci grilování. “Jen” týden dopředu s tím, že věci na grilování si každý přinese. Už vidím, jak se každý vláčí s naloženým masem – půlku dne v práci/na bruslích a večer ho dá na gril. Jo.

Očekávám slušnou neúčast a průserovou akci. A jako sekundární jev bude i to, že zájem o grilování na FreeLetné nebude (no jó, to už se dělalo a stálo to za psí štěk. Či za psí steak).

To, že zájem o závody je ještě menší o to, že K, který je fakt dobrý, pravděpodobně vyhraje. Což všichni vědí a chápu jejich stanovisko, že se na startovném nechtějí skládat pro výhru pro K. Stejně jako pár lidí skuhralo, že tričko pro vítěze a nějaké věcní pitominky jsou na nic. Zkusím promluvit s K, jestli by nechtěl do poroty – je to ošklivé, ale mám dojem, že bude dobré ho dostat ze startovní listiny.

Jistě – ale je to akce pro deset lidí s rozpočtem dva tisíce. Vzhledem k pololegálnosti bez sponzorů. A o nápadu zkusit to udělat jinde a jinak (atraktivnější místo, sponzoři) bych měl mluvit s R. Nebo dopadnu jako LK, která sice (i se mnou) udělala zimní závody v hale, ale teď ji pár lidí včetně R nemůže přijít na jméno – protože raději seděli na prdeli, nadávali a nic nedělali. Pokud tedy udělám závody sám, dostanu se do stejné pozice.

Že já mám chuť něco dělat pro lidi…

Nějak mi to celé leze na nervy. Každý bruslí jen to své a aby někdo překročil svůj stín a zkusil něco nového, to ne.

Jezdím-li slalom, přijedu mhd s bruslemi na zádech. Dojdu ke slalomu, nandám brusle a jezdím. Na konci brusle sundám, dám je do batohu a mhd jedu domů.

Jezdím-li agressiv nebo fitness, je to to samé. Dojedu na místo výkonu, tam výkon provedu a odjedu domů.

Je tedy jasné, že brusle jsou vnímány jako sportovní náčiní a ne dopravní prostředek, ve městě zcela rovnocenný třeba kolu. Srovnám-li Prahu třeba s Pardubicemi, tak v nich jezdí od pohledu daleko více lidí – skrze centrum, očividně na cestě odněkud někam.

Jistě, lze namítnout, že Praha je k bruslařům extrémně nepřející. Jistě, ale i tak se na bruslích po Praze dá jezdit. Chce to nějakou zkušenost, ale nalezení tras problém není a cesta ze Zbraslavi do centra lze zrealizovat za necelou hodinku volné jízdy.

Problém jsou lidé.

A mizivá účast na oficiálních vyjížďkách ukazuje, že se to asi hned tak nezmění.

či přesněji řečeno v hospodě. Mám dojem, že tam tráví více času, než na bruslích. jejich volba. Nebudu si stěžovat, že není s kým jezdit: to je realita. Ale ne kvůli alkoholovému opojení, ale protože mě ani letos slalom nezačal bavit. Takže všichni, co ho pečlivě trénují jsou (už zase) o notný kus předemnou.

Takže vlastně ani nevadí, že na brusle vyrážím až k večeru a s většinou se  míjím. Jen si tak brouzdám Letnou či městem a až na občasný záchvěv “tady by se super jelo v partě” je to vcelku fajn.

Na Letné dnes někdo zapomněl velký kus vosku – hned jsem si ho přivlastnil a vyplácal na většinu zídek, které už moc nejeli. Zlatí sklerotičtí skejťáci. Mohli by to tam nechávat častěji.

A hned jsem zídky vyzkoušel. Nového nic, ale pilovaní TS a podobných kravin. Pak se objevil mě neznámý agresivkář a chvíli jsme jezdili na spodní zídce. Tu nemám moc rád – buď jezdím z kopce ale na switch nebo normálně, ale do kopce včetně rozjezdu. Blééé.

Takže jsem si udělal kolečko po Praze. Z Letné dolů a přes Vltavskou do Holešovic. U NKU (dříve Tuzex) mě už dlouho láká jedno zábradlí. Ale potřeboval bych buď výjimečně vydařený den nebo někoho, kdo mě bude lehce hecovat. A stejně je na dopadu dlažba a tudíž další možnost si tu hubu finálně rozbít. Aspoň že na parkovišti je zvýšený pruh dlažby, přes který se dá docela dobře skákat. Mimochodem –na Vltavské jsem přemýšlel že tam v plné rychlosti pošlu polet přes jednoho ožralého bezdomovce. Nakonec jsem se mu jen vyhnul. :)

Pak jsem to vzal podle nábřeží skrze novostavby. Ono to má nějaký zupa-dupa-cool developerský název, ale to stejně nikoho nezajímá. Napřed dřevěné schody (škoda, vosk zůstal na Letné) a betonový obrubník. Pár pokusů a ochranka.

Ale hned o kousek dál vjezd do podzemních garáží. S takovým malým obrubníčkem uprostřed. Nevím, čím to natřeli, ale stačí na to naskočit a většina grindů se začne sama rozjíždět. Možná jen lehoučce vosku a bude to dokonalé – než mě odtamtud začnou vyhazovat. Pak to bude slabší.

A kousek dál schody na pár poletů (pět schodů plus květináč pod nimi). Plus pár obrubníků a sem tam nějaký betonový zátaras. Celkově to tam není špatné – nic na dlouho ježdění, ale nasázet tam pár triků při streetu a jet dál je tak akorát.

Pak přes most Barikádníků a podle Vltavy po již poměrně profláklé cyklostezce do Tróji. Přes most do Stromovky, kolečko po hlavní cestě a pak na tramvaj na Strossmayerovo náměstí.

Ale ještě se mi nechtělo domů.

Cestu jsem si prodloužil přes Štvanici, Příkopy, Staromák, Pařížskou, vyšlapat schody na Letnou a tam už jen pár drobností ve svitu měsíce.

Ano ? A jste si jisti ? Vždy se najde někdo, kdo to ví ještě lépe. A pokud možno stojí na bruslích pár dní a má všechno vyčteno z knih. A přesto radostně upozorňuje na chyby, vysvětluje a ještě nechápe, proč se mu někteří (v lepším případě) smějí.

Ne, tentokrát to není šéf BSO Rabbit, ale LK.

Její vědecké tréninkové metody tentokrát naživo v přímém přenosu. Šmajdání pseudo-rychlobruslařů zahrnuto též.

• Začátek
• Druhý díl
• Třetí

Jen nevím, nakolik se na tom podepsal vědecký přístup (studený odchov telat ?) a nakolik střih.

se dostavila. Poslední dva dny sice na pár minut vyjedu, ale není v tom radost. Možná to souvisí s mizerným počasím, ale jezdím od ničeho k ničemu. Svěřoval jsem se P. na Letné:  “Zaprvé se mi nechce, zadruhé mi to nejde”. P kontroval: “Nechce se mi, nejde mi to a na rozdíl od tebe to ani nezkouším”. Vítězství Pyrhy.

Na bruslích publikoval R. vcelku zajímavou úvahu o tom, jestli jsou k něčemu univerzální návody “Jak ve třech snadných krocích bruslit/lyžovat/skládat origami/ulovit žraloka”.

Na to je stručná odpověď. Nejsou.

Přesto či právě proto to mají současní "mladí bruslaři strašně jednoduché: na youtube najdou co a jak a pak už mohou jen napodobovat. My jsme si tu v devadesátých letech museli vymýšlet co a jak. A proto budou ti mladí lepší: mají jasně dané začátky a nemusí se zdržovat procházením slepých uliček.

Vím, že nikdy nebudou mít zážitky jako já. Vím, že se jim už nikdy nevyrovnám.

Sakra.

No, takže asi dobrá zpráva: FreeLetná letos bude. Tak někdy po žních.

Skluz a odraz, alfa a omega in-line bruslení. Tipy pro pokročilé.

Aneb učíme se slalom s rychlobruslaři

Či spíše pátrám v paměti, jak jsem to tenkrát dělal a jestli to tentokrát nebude bolet. Zároveň jsem zjistil, na jakých tricích jsem si zlikvidoval koleno – ano, topsides.

Napřed jsem si chvíli hrál s topside wheelborrow, ts x-grind a pak konečně ts torque – pro velká kola v bruslích je třeba to tam nacpat, ale dá se. Dvoumetrový grind tam po chvilce zkoušení. Ts pornstart a ts sunnywalk už méně. Jednak začalo bolet koleno a jednak jsem byl spokojen s málem a nechtěl jsem to hrotit. Příště.

Dál ještě pár ts blbinek a zjišťuju, že některé hrany, které bývaly akorát jsou výzvou. A že moc přemýšlím, že to bude bolet když to nedám a nebo pak druhý den – takže určitou výšku zídek ignoruju. A štve mě to.

Jinak na Letné vcelku normální sestava – K s A fotili, K dřela na slalomu (docela se lepší) a nakonec přijel O – bez kelímků tam předstíral slalom mezi namalovanými tečkami.

Býval bych vydržel déle, ale časový harmonogram tomu nechtěl. A mimochodem – měl bych vyrazit na nějaký street či do skateparku. Začínám na Letné lenivět a vývoj žádný.

PS. Kyvadlo se polámalo, kdopak nám ho opraví…

Málo času a dost věcí na zařízení – takže jen na Letnou. Tam byla K. po návratu z Morávky – instruktorského kurzu.

Malá odbočka: na Morávce se školí, jak školit jízdu na inline bruslích. Bleeee…ale asi je to byznys. No, také jsem přispěl a byl jsem jedním z prvních absolventů. Ale i když si o kurzech samých nemyslím nic dobrého, lidi tam jsou super.

Ale zpět ke K. Radost z nové kartičky “instruktor inline bruslení”, metodická kniha (ručně psané poznámky included) s sebou na Letné a hned pokus učit nějaké děcko na bruslích. Buď mega altruismus nebo ztráta soudnosti. Co to bude v reálu ukáže čas.

Pak jsem jel za R. do půjčovny. Trocha vyprávění o letošní Morávce – tentokrát z pohledu člověka, který byl se mnou na prvním kurzu a pak se vcelku pravidelně vrací v roli instruktora. Něco jsem se dozvěděl, něco ne. Ale bylo mi “slíbeno” další hlídání v půjčovně. Takže nějaká ta koruna k dobru plus celý víkend zabitý mezi čtyřiceti smradlavými páry bruslí. Něco za něco…

Na jízdu mi zbylo pár minut – tak půl hodiny. Nic nového, jen tam nasázet pár triků na jistotu a pryč. Večer volala kultura.

A už bych vyrazil do nějakého skateparku.

Z pražských cyklo/inline stezek: