Bruslení Opavou: 1500 lidí a nový rekord…(import z brusle.info/blog)
Bruslení Opavou: 1500 lidí a nový rekord
Bruslení Opavou: 1500 lidí a nový rekord
jestli mi rozumíš. Stačí si přečíst propagační materiály nejmenovaného závodu je je to:
S novými bruslemi vám pak nebude nic bránit v tom, abyste si užili rodinný festival in-line bruslení pro každého. Zažijete tu symbiózu vrcholového, výkonnostního i fitness sportu a pohodovou přátelskou show.
Bladenight Praha, květen 2009. Po všech ostatních městech se vyjelo i v Praze.
Z doslechu: po zkušenostech s minulými jízdami mnoho lidí nejelo – pokud je pro ně problém sjet miniaturní kopeček na dvouproudé silnici s kilometrem roviny na dobrzdění –dobře jim tak. Stejně to byla konkurenční akce.
Mimochodem – tady se ukazuje přístup k bruslím. Stále jsou chápány jako sportovní náčiní, které je třeba využívat na vyhrazených místech a ne jako velmi slušný dopravní prostředek, ve městě zcela rovnocenný kolu.
Ale zpět na Podolské nábřeží. Jak jsem tu minule psal, tak takhle jízda byla hodně podobná. První část neboli příjezd na start i závěr domů byl stejný. A co se dělo mezi tím ?
Oficiální jízda Prahou.
Jako loni organizovala Hepa –inline škola (no jo, přihodíme odkaz a uděláme reklamu). Start skoro od Žlutých lázní, trasa po Modřanské až ke Generála Šišky a zpět. Podle mapy něco kolem 13km.
Půl hodiny před startem sice na místě nebyla ani noha, ale už o chvíli později dorazili pořadatelé a Městská policie a záchranka. Chvíli to vypadalo, že na nás budou mít přesilovku, ale nakonec se sešlo odhadem sto lidí. Atmosféra byla tedy poměrně intimní – ale to v žádném případě není na škodu – právě naopak. Dalo se mluvit s kýmkoliv a kromě slečen od RedBullu, které odpovídaly většinou naučenými frázemi (obzvlášť, když jsem se je snažil dostat na další Freeletnou).
V devět nás přivítali a vyrazilo se. Ano, (bruslařská) akce, která začala včas. I takové věci se dějí. Na dvouproudé silnici jsme měli oficiálně jeden pruh a většinou se to i dodržovalo, přestože večer byl provoz minimální. Povrch je kvalitní a až na několik tramvajových kolejí (to je prokletí Prahy – jakákoliv silnice je rozdělena alespoň jednou odbočující tramvají).
Otočit se a zpět. Někdo si i stěžoval, že jsou na něj moc velké sjezdy, ale já si kromě roviny nevšiml ničeho. Ale občas šel někdo k zemi častěji než cestou tam. Dojeli jsme až k Podolské vodárně, otočka a konec u Žlutých lázní.
Příjemná komorní akce. O něco svižnější, než konkurenční města ale opět opakuju – to není na škodu. Ale na druhou stranu – sto bruslařů na milion a půl obyvatel je smutné číslo. Nezbývá než poděkovat všem organizátorům a doprovodu a těším se na příště.
PS. Nápad vylepšit si brusle svítícími tyčinkami jsem nakonec nerealizoval. Zapomněl jsem na státní svátek a obchod už měl zavřeno. A bylo to dobře- různý votuněných bruslí bylo mnoho a nevypadá to tak dobře, jak jsem si namlouval.
Po freestyle slalomu, který mě přestal bavit po dvou letech v kuse a agressivu (necelý rok)(roky před tím nepočítám) je letošní největší radostí jízda městem. Ulice, lidé, známé trasy a pilování maximálního efektu při průjezdu kolem fronty před kinem… třeba :)
Stejně jako zmiňovaný ideální soundtrack pro jízdu centrem Prahy. Cokoliv, kde nejsem omezen parkem, pravidly, okolím a je jen na mě, jak co využiju pro jízdu či trik. Lavičky, římsy či spáry v asfaltu – na všem se dá poslat zajímavý trik. I když to není o překonání sama sebe – hranice, jak jsem jezdil před pár (ehm) lety už je reálně nepřekonatelná. Takže spíš na pohodu – jednoduché triky, dobře vypadající a na jistotu. Jistota na bruslích ? Stane se …
A jak to vyšlo dneska ? Start na Letné a pak sjezd kolem Technického muzea – dnes tam bylo docela dost aut, takže sbohem hladký asfalte a drncal jsem se po chodnících.
Krátká mezihra na Zlatém kříži tentokrát ne po Národní ale zadem přes Karlák, kolem Faustova domu a výjezd na hlavní až na Výtoni. Cesta překvapivě v pohodě – velké dlažky, ale rozumně sjízdné a kompletně jsem se vyhnul zasekanému nábřeží.
Volným tempem pod Vyšehradem k “oficiálnímu” začátku stezky na Zbraslav. Tedy oficiální. Cyklostezka vede přes celou Prahu, ale až od Vyšehradu je minimum dlažby.
Na stezce bylo sice lidí dost, ale jet se dalo. Až do malého šíleného betonového skateparku. V plánu bylo ztrávit delší dobu, ale dvě děti na koloběžkách zcela nechápající pravidla jakéhokoliv soužití mě znechutili a tak jsem pokračoval. V aleji pod stromy se zamysleli nad vytížením a zrušili dělení asfalt/šotolina a udělali šitokou asfaltouvou cestu. Na ní předstíralo pár bruslařů rychlobruslení, ale stylem “ruce v kapsách” jsem jim stačil. Ne že bych se tak hnal – ale oni to tak přeháněli, že všechny hmity a kmity byla zcela kontraproduktivní.
U golfového hřiště jsem se pověsil za jednu slečnu – že se a/budu koukat na pěknou prdelku b/tak nějak v klídku pojedeme. No to jsem to vymyslel. Slečna začala slušně makat a moj ego samozřejmě způsobilo, že jsem musel držet tempo. No, šlo to. Místy. Chvílema se mi ani nechtělo zvracet a neslyšel jsem bubnování krve v uších. A neměl mžitky před očima. Z Bráníku na konec ke Zbraslavksému mostu jsme to prolétli za pár minut – aspoň takový mám dojem. Ve skutečnosti má agonie trvala celou věčnost. Nebo možná dvě.
Trénoval jsem lepší odraz a double push – nba krátkém rámu s agressivním profilem koleček. Ale trochu to jde.
A zhruba ve dvou třetinách se mi ji podařilo předjet a decentní náskok patnácti dvaceti metrů jsem udržel až na konec.
Dojeli jsme na konec a slečna to obratem vyjela nazpět. Já maskoval pokusy popadnout dech hledáním správného playlistu v mobilu na spáteční cestu. Slečnu jsem dojel až v Bráníku, kde nasedala do auta. Pche, to já tam dojel pěšky. A proto jsem na tom byl samozřejmě hůř.
Dojel jsem zpět na Dvorce a chtěl jsem změnit trasu: na Budějovickou. Stál tam autobus, takže jsem sušně zašel za řidičem:
“Vím že se to na bruslích nesmí, ale co kdybyste přimhouřil oči ?”
“Kdybyste se nezeptal, tak ne. Ale takhle ano”
Se slušností nejdál dojdeš a už jsem frčel do kopce motorizovaně.
Z Budějovické jsem pro pojel směr televize na Kafčích horách. Cestou je jedena pěkná nepoužívaná fontána – sice na jízdu nepoužitelná, ale pohled na ni je pěkný. Kolem Kafčích hor přes Pankrác na Vyšehrad.
Okolí Sjezdového paláce obehnané třemi kordony policie – prý něco s EU. Takže juchů a objet po mizerném povrchu. Pře Nuselský most a Legerovou na I. P. Pavlova a dolů na MUzeum.
Vcelku nové kola a ložiska překvapila – takže když jsem to rozjel po Václváků dolů, po silnici (a dlažbě) jsem dojel až do poloviny ke tramvaji. \slušné, obvykle to tak daleko nejde a je třeba se proplétat po chodnících.
Pak už jen přes Staromák a Pařížskou pod Letnou. A mnohoschody nahoru. Letná a posledních pár metrů domů.
Odklináno na mapě je to jedna cesta kolem 18km – takže nějaké ty okliky, zatáčky a můžeme to zaokrouhlit na 40. Celková čas kolem 3,5h. Včetně zastávek ve skateparku, občerstvení a podobných pitomostí jsem si zajel maraton.
Už vím, proč mě nohy tak bolí.
pro jízdu přeplněnou trasou Příkopy – Národní ?
Frankie goes to Hollywood a Relax. (Možno použít i k zabití malajského premiéra, ale pro super slalom mezi lidmi stačí též). Hudba i klipy staré dobré pekelné osmdesátky…
A pak že nešmajdaj…Šmajdaj do jednoho. Nové video přináší ta, co přinesla bruslení do haly //obzvlášť blijící smajlík.
A nejčerstvější zprávy o dění na Ladronce tradičně přináší brusle.info :)
PARK LADRONKA MÁ NOVÁ PRAVIDLA
V parku Ladronka, oblíbeném hlavně mezi bruslaři, platí nový provozní řád, který nakazuje nosit bruslícím dětem do 15 let povinně helmu.
„Samozřejmě doporučujeme helmu z bezpečnostních důvodů všem, na místě je možno si ji i půjčit. Vycházíme ze zahraničních zkušeností, kde se tak snížila úrazovost dětí a mládeže,“ řekl starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa.
Na dodržování řádu budou dohlížet hlídky městské policie na kolech i na koních, které budou moci vykázat neposlušné děti z parku.
Na rovinatém úseku parku je také zakázáno volné pobíhání psů, aby se nepletli pod nohy bruslařům.
viz www.praha6.cz
jsem si nadělil novou hlavičku stránek. A zároveň jsem lehce zapracoval na nepřeložených částech wordpressu.
je to otrava. A pokud se vítr točí a jízda je VŽDY proti větru, je to o ničem. Poztiva rozvoje techniky bruslení a zvyšování fyzičky nechám rychlobruslařům – to já nemusím.
Po tradiční Letné (pár grindů na lavičkách a tak) jsem se alespoň svezl z kopce. Tramvají do Veleslavína a vzhůru dolů Kladenskou. Pamatuji si ten kopec výrazně větší, ale jelo to tak akorát. Bohužel se tm připletl jeden motorista, který úplně nepochopil, že vlastní auto, ale ne silnici. Takže silnička, vlevo i vpravo parkují auta, uhnout není kam, oba jedeme tak 40 což je až až a v případě, že by někdo vstoupil do vozovky zpoza aut, jet s námi je jeho jedinou dlaší volbou.
No a v tu chvíli mě ten vůl za mnou skouší vytroubit. Nevím přesně co si myslel – možná že se rozplynu nebo tak něco. Tak něco nenastalo a těch pár desítek metrů než on odbočil na hlavní jsme jeli spolu a ovzduší houstlo neverbální komunikací.
Ano, vím že tam nemám co dělat. Pokud to jde, tak rád uhnu ke kraji a mávnu na toho za mnou, že o něm vím a ať jede. A on většinou v klidu předjede a někteří poděkují bliknutím. V klidu a pohodě. Mohlo jich být víc.
Nakonec jsem to ještě objel kolem nové Technické knihovny – luxusní povrch a pár laviček, ale dost lidí. Už tedy bez dalších triků dojezd domů. Vana plná horké vody, horké topení…prostě k jakémukoliv zdroji tepla.