TiK

Sáblíková podruhé na stupních vítězů

25.11.2006 12:55 – M o s k v a – Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková se podruhé v kariéře dostala ve Světovém poháru na stupně vítězů. V Moskvě na trati 5000 metrů obsadila třetí místo, za první Claudií Pechsteinovou zaostala o 1,06 vteřiny. Sáblíková zopakovala místění z tříkilometrové trati z úvodní závodu v Heerenveenu.
Bývalá olympijská vítězka Pechsteinová si v Moskvě připsala 22. vítězství ve Světovém poháru v kariéře, na dnešní triumf ovšem čekala od února loňského roku. Německý úspěch podtrhla druhým místem Daniela Anschützová-Thomsová.
Poprvé v tomto ročníku se jelo na pětikilometrové trati, která Sáblíkové nejvíc sedí. Od letošního března na ní drží juniorský světový rekord časem 6:50,45 minuty.
"Mohla by to být placka. A jestli opravdu bude, budu skákat radostí," říkala před závodem Sáblíková. Na své nejoblíbenější trati si pak medailové přání splnila.
Česká olympionička minulý týden v Berlíně obsadila na trojce páté místo, v celkovém pořadí Světového poháru jí patří třetí příčka.

Nové radary hlídají rychlost na Evropské

• velky bratr na Praze 6 te sleduje
• to budu zasobovat zdejsi galerii fotkama na bruslich…

Vzkaz pro Jirku(mail @seznam.cz):
To přehlasované o s mailové adrese nefunguje. Bez přehlásky se mi tvůj mail také vrací jako nedoručitelný.
Nicméně autorizaci máš a můžeš se přihlásit.

Výtvarník vymyslel pro starší cyklisty helmy v podobě rádiovek
Autor: Zdeňka Kuchyňová, Foto:www.ondrejstanek.wz.cz
 
Barety přezdívané rádiovky, kdysi tak rozšířené a populární, už dávno vyšly z módy. Na moravském venkově však nejsou ničím výjimečným. A teď se staly inspirací i výtvarníkovi Ondřeji Staňkovi. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.
Rádiovky – barety s jakousi malou anténkou – si oblíbili někteří senioři, které ani pestrá tržní nabídka pokrývek hlavy nepřiměla ke změně vkusu a stylu. Právě pro důchodce vymyslel a zhotovil výtvarník Ondřej Staněk speciální cyklistické helmy. Napadlo ho to poté, co slyšel o vyhlášce, podle které měli mít všichni cyklisté helmy. Když viděl na kole starší lidi, nedokázal si představit, že by si nasadili na hlavu současné supermoderní typy. A proto se rozhodl předvést v brněnské Galerii mladých svoji novou kolekci helem – rádiovek.
"Jsem z menšího města a tuhle pokrývku hlavy znám už od svého dětství z okolí. Přijde mi jako typický prvek seniorů té doby, kdy jsem byl dítě. Teď už to tak asi není."
Jaké jsou ohlasy na rádiovky?
"Až mě trochu překvapilo, že ohlasy na výstavu to točily hlavně kolem rádiovek. Ne že by mě to nějak mrzelo. Spíš mě to překvapilo. Takže ohlasy byly veskrze kladné."
Kdo považuje rádiovky za symbol nevkusu a křupanství, možná změní názor při pohledu na blýskavé Staňkovy prototypy opatřené diodami. Výtvarník nabízí dokonce různé modely.
Helma Speed…pro důchodce, kteří si nenechají nic utéct, foto: www.ondrejstanek.wz.cz
"Zaměřil jsem se na určité skupiny seniorů, takže je tam přilba pro zahrádkáře, rybáře, pro rychlou jízdu s ideálním odvětráním a podobně."
Tahle aerodynamická helma Speed je "pro důchodce, kteří si nenechají nic utéct", radiovka Woodman z laminátové imitace dřeva je určena pro práci v lese a rádiovku Shark s výřezy napodobujícími žraločí žaberní štěrbiny navrhnul Staněk pro rybáře, aby budili před rybami opravdový respekt. Výtvarník, který v Brně studuje sochařství, si myslí, že by si helmy-rádiovky senioři jistě oblíbili, jenže zatím se nenašel žádný odvážný podnikatel, který by spustil sériovou výrobu.
"Obávám se, že asi ne. Potřeboval jsem popruhy, řemínky a přezky, tak jsem oslovil jednu začínající firmu na výrobu přileb s tím, že se tuto přilbu pokouším nadesignovat. Neřekl jsem jim ale, o co mi jde. Když jsem jim potom poslal nějaké podrobnější fotografie, tak byli trochu zaraženi. Zpočátku vypadali, že by něco chtěli, ale potom už ne."
Helmy nejsou jedinou Staňkovou prací, která vychází z koloritu moravského venkova. Jindy si vzal do parády fenomén tlačenky, oblíbené zabijačkové pochoutky. Z polyesteru a dřeva vyrobil asi desítku tlačenek, které nemají na řezu obvyklý vzorek masa a rosolu, ale vzor odpovídající různým uměleckým směrům. Návštěvníci galerie se tak mohli přesvědčit, jak by asi tlačenku pojal pravěký, gotický či barokní umělec, jak Pablo Picasso v kubistickém období nebo avantgardní Kasimir Malevich.

Uprostřed ničeho
bylo dnes odpoledne na Ladronce. Bílá neprostupná mlha a jen já v centru pár metrového okruhu viditelnosti. Ztlumené vzdálené zvuky. Pouze neodbytný svist bruslí. Lavičky vynořující se z bílé stěny a stejně rychle a tiše mizící kdesi vzadu.
Klíčové slovo: Silent Hill

Sluníčko svítí, nebe je místy ocelově šedé lehce namodralé a rtuť teploměru se zimomřivě neschovává v baňce.
A kde jsou bruslaři ? Zřejmě zalezlí…
Letné zeje prázdnotou krom jednoho blázna/nadšence, který několik desítek minut piloval jízdu pozadu na namalované osmičce.
Rychlé projetí dálnice – také nikdo. Vyhřívám se na sluníčku a volnou jízdou z Letné přes Štvanici (poslouchal mě tu minule někdo) na Florenc.
Dávám sbohem slunci a elegantně obeplouvám dva příslušníky městské policie, kterým jsou bruslaři v metru zcela ukradení. Diky.
Vylézám na Budějovické (nikdo, v kterých místech podchodu jezdíte ten slalom ?) a chvilku zvažuji zabouchat na Veselého Zelí. Nakonec ale zabořím ruce do kapes a volným tempem mířím k Paláci kultury. Pozn. Pro mladší sjezdový palác.
Chvilku se dívám na dva trialové bikery, kteří přesně pod značkou “zákaz všeho na kolech” zkouší vyskočit na metrovou zídku tak, že dopadnou a zůstanou stát nahoře na předním kole. Nechápu.
Po točité lávce přes dálnici – rád se vezu spirálou dolů. Cestou dolů si divokou gestikulací upřesňujeme s protijedoucím cyklistou “kdo kam” – zabírá to a míjíme se zcela bezpečně. Zkoumám odrazy slunce v hotelových oknech a jako obvykle přemýšlím, proč nemám foťák s sebou (no jasně, s velkým nejezdím a malý má prázdnou baterii). Díky této duševní relaxaci zapomínám na betonový sloup (zřejmě průduch z garáží), který mě už minule zaujal a hra “jak vysoko se dá vyjet po stěně se sklonem kolem 80o” se odkládá.
Na Nuselském mostě se střetávám s chodcem. Díváme se na sebe prakticky na celou délku mostu, když se blížíme, usmějeme se na sebe, jak je nám dobře. A pak oba uhneme na tu samou stranu….
Objali jsme se jako staří známí a se smíchem se rozloučili.
Aut jezdilo málo a tak prostředkem magistrály mířím na I. P. Pavlova, kde otáčím Ječnou dolů. Cestou zkouším přeskakovat tramvajové panely a přechody. Docela se daří – i když někdy bych si měl přeměřit ten nejdelší. Letěl jsem vzduchem asi hodinu a dopadl jsem lehce za polovinu…
Tradičním mumrajem Karlova náměstí s rukama v kapsách a rychlostí chůze – obávám se, že několika řidičům se jejich křišťálová karma řádně očoudila…
Na Scéně jen pár kolařů mlátí koly i sebou o zem tak chytám 22ku směrem zpět na Letnou.
To se ale mění a dojíždím až na Vypich a přes Ladronku zpět. Na dráze se tam motá pár fitnesáků a jeden speedař – takže na bruslaře Letné prohrála…
Dolů kolem stadionu s jednou novinkou. Pokud to člověk nežene na maximum, je možné se na Dlabačově zařadit na hlavní bez brzdění (1 bod), v plné rychlosti přejet dvoje koleje (1 bod), přejet křižovatku (1 bod), sjet spojkou o kus níž a pořád bez brzdění odbočit ke Keplerově gymnáziu (1 bod). Kdo má čtyři body, vyhrál svůj život a postupuje do další úrovně.
A pak už kolem hradu zpět na Letnou – nikde nikdo.
Ale zabruslil jsem si (pomalu ale) příjemně.
Klíčové slovo: lenost

Sáblíková obsadila v Berlíně páté místo
Berlín – Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková nezopakovala v Berlíně své umístění na stupních vítězů z Heerenveenu a v závodě na 3000 metrů obsadila páté místo.
Třetí ženě z minulého víkendu dnes v německé metropoli nepomohlo ani více než sekundové zlepšení oproti úvodnímu závodu sezony Světového poháru. Dnes časem 4:05,24 zaostala za třetí Ireen Wüstovou z Nizozemska o 1,23 sekundy.
Stejně jako minulou neděli v Mekce rychlobruslení triumfovala jiná Nizozemka Renate Grönewoldová, která o půl sekundy porazila Kanaďanku Kristinu Grovesovou. Sáblíkové po dvou závodech Světového poháru patří v průběžném hodnocení tříkilometrové trati čtvrté místo.
Poprvé v elitní skupině SP se dnes představila i druhá česká svěřenkyně trenéra Petra Nováka Andrea Jirků, jež byla v čase 4:13,68 devatenáctá.

Skoro jako v Praze….

I když se snažím s Radkem potkat, nedaří se to – a proto jsem dnes ve čtyři bloudil setmělou Letnou a dumal, kam dál.
Domů se mi nechtělo, na Letné u laviček skejťáci (??) rozbili všechna světla a slalomu lampa sice svítila, ale neměl jsem kelímky, na šišky jsem neviděl a stejně tam stál kontejner na spadané listí.
Takže do Prahy.
Letenský svah byl s jedním drobným problémem: tři schody. Nahoře jsem zakopl o klacek, dole přistál do mokrého listí. Děcka, takovou čistou „devadesátku“ jste ještě neviděli. A jako třešinku na dortu jsem během pádu zoufale chránil čerstvý strup na koleni – myslím, že těch pár pejskařů, co mě viděli, se tam smíchy válí do doposud.
Sebral jsem se a zbytek pokračoval přes Štvanici (hola, nevyrazíme na led ?) do centra.
Praha byla dnes městem duchů. Na jedné straně státní svátek, na druhé nic-moc počasí. Včetně toho, že jsme si zatím na ten hnus, co bude do jara, nezvykli a nechodíme ven, jen pokud to není nezbytně nutné.
Příkopy, Národní – dohromady snad jen deset lidí. Toho se muselo využít – šup do tramvaje a Vinohradskou dolů. V polovině Václaváku první letošní svařák (děs – z jakési směsi, vařený v rychlovarné konvici, prostě nebrat. (Reklamní vsuvka: v IKEA mají švédské víno Glock na svařák – koření je uvnitř, stačí ohřát a opravdu výborný svařák je doma. Už mám šest lahví – takže do vánoc do snad bude stačit. Jo, a nespleťte si to s podobným, ale nealkoholickým ! (konec reklamní vsuvky).
A pak už jen drobnou oklikou přes Střešovickou vozovnu a Kulaťák domů.
Sice bez slalomu, ale také fajn.

Lední bruslení ?!
http://morava24.cz/clanek/clanek.aspx?id_clanku=8140

Otázky:

• to je TEN Rýmařov (čti díra po granátu) ?
• To jsou reálné ceny ? Není to třeba bez 50kč poplatku za vzduch ?