Ano, Slováci natočili něco, co mě vzalo u srdce. Hodně ze zmíněného je velmi blízké tomu, co cítím, co pro mě bruslení je. Či bylo.
S trochou nostalgie a ohromným nadšení. Doporučuji
Škoda že ve dvou třetinách se video změní na popis co jsou brusle. Možná to utnout po vzpomínkách (nebo jim dát větší prostor) by bylo zajímavější.
Na Facebooku se objevily v bazaru. Sice jsem je nejezdil, ale to byly doby, kdy tohle frčelo.
Prostě nejlepší video ze všech, co jsem viděl. Asi ta nostalgie – ale přesně vím, o čem je řeč.
další odlschoolový spot. Většinou se na něm nejezdilo až tak cíleně, ale během přesunu odněkud někam. Hlavní atrackcí byl drop od silnice do parku. Rozjezd protisměrem frekventované silnice, chodník a rovnou dolů. Ti méně zdatní přes trávu, borci skákali schody – podle fotky 14ky.
O kousek dál byl (a je) drop přes zábradlí. Rozjezd po kostkách, průlet křovinami (tenkrát byly asi menší) a dopad zase na kostky.
Až o dost později se začaly využívat i malé schody do středu parky – s příchodem grindování. A jak je vidět na fotkách, tak podle stop vosku se na nich jezdí (pravděpodobně na skejtu) dodnes.
Nebyl to nejlepší či nejoblíbenější spot, ale jezdilo se tu dost. Tak proč si na něj nezavzpomínat.
Na skaterock.cz. Jo, tuhle dobu moc dobře pamatuju a článek i rozhovor je hodně dobrý. A nostalgický. Ne že bych v tomhle dokázal být objektivní.
http://www.skaterock.cz/clanky/legendy-13/matej-homola-vzpomina-petr-beran-13482
PS. V rozhovoru je nafocený Lenin na Kulaťáku. Také zrušený kus historie.
Už tu nějakou dobu píšu o historických místech, kde se dřív jezdilo. A nějak zapomínám na to vlastně nejzásadnější – Scénu.
Před mnoha roky se tu scházeli první bruslaři, většinou na trekách, skejťáci a občas všechny přišli zmlátit náckové. Veselé časy. Poté byla doba, kdy vjet kolečkem na mramor Scény znamenalo příjezd Policie. Teď tam občas jezdí bikeři a alespoň podle občasných průjezdů jsou tam brusle každému vcelku jedno.
Historické foto (více zde)
Co se jezdilo ? Lavičky u zdi, schody od jednoho do čtyř přes roh, takové divné sedačky, které už tam dávno nejsou a pak ještě zídka u křovin a socha.
Ale hlavne se využívala plocha – od her na babu (a více či méně násilných variací na dané téma) po zkoušení ouška a první třistašedesátek. A ti nejdrsnější si dávali skoky od staré budovy Národního divadla. Byl tam úzký rozjezd a dopad na litinový kanál. Na tu dobu moc hardcore.
V neposlední řadě to bylo místo setkávání. Stačilo dojet na Scénu a prakticky vždy se našel někdo ochotný vyrazit na libovolný street. Jmenovat nebudu – stejně by to už nikomu nic neřeklo.
Aktuální foto
Zatímco ve facebook skupině se všichni předhánějí, kdo postne vyšší zábradlí, půjdu na to opačně. Je to jak kus historie, tak hračka na líné odpoledne. Skryté za Výstavištěm v Holešovicích, skoro schované v trávě. Jak by ne, když je vysoké tak třicet centimetrů.
Nicméně když se přejede voskem, není problém dávat několikametrové grindy a padat z nich do trávy – která je tak blízko. Dobré na učení se základů. Rozhodně nikoho neoslníte výkony na tomhle obrovi.
než je ve článku na Skaterocku – jednak jsem tohle kastování na Stalinovi nikdy nezažil a jednak, když nějakému skeťákovi ujel skejt za červenou čáru, co měli namalovaní hokejisti na quad bruslích, tak se přišel málem omluvit.
Prorazit na Stalina v tý době byl docela problém, co?
Adam: Dovolit si tam skejtovat bylo úplně o něčem jiným než dneska. Vepředu byli ti nejlepší jako Pryskna nebo Argentina a vzadu zevlové. Tam jsi musel natrénovat na to, abys tam mohl jezdit. Na trojku se stály fronty!
Míla: Na jinejch spotech lidi jezdili, jenom protože se na Stalina báli. Stalin byl mezi komunitou hrozně probíranej, lidi to obdivovali. Dnes všichni dělaj pohodu, ale to dřív nebylo. Bylo to přesně naopak! Všichni nebyli se všema kámoši. Když jsi chtěl někam patřit, tak to bylo hodně těžký. Musel ses kurva snažit. My tam začali jezdit a po chvíli jsme měli už na svý straně nějaký lidi. Pak jsi jen přijel na jinej spot a slyšel ostatní: „Hele, tenhle kluk, co přijel, ten je ze Stalina!“ Když ses stal členem stalinský party, stal ses takovou ikonkou pro, v uvozovkách, nýmandy.
Adam: A jak ses postupně zlepšoval, tak jsi začal pronikat do ty starší party a posouvat se na lavičku k těm nejlepším.
Ale to už je dávno. Tak rok 98/99. Hm. Což pro mě bylo už deset let sk8/brusle.
Další historický spot. Pět rohových schodů u Menzy ČVUT. Dalo se jezdit i v podloubí za deště a pro další pokusy byly o kousek dál i dva schody.
Boční zdi z hrubého betonu se pravidelně zkoušely navoskovat, ale nikdy ( co já vím) pořádně nejely a jen trhaly brusle.
Místo bylo a je dodnes poměrně oblíbené skejťáky.
Dostčasto zde byla zastávka mezi Bulharem, garážemi a Leninem. Zbylé spoty doplním co nejdřív.
Jak se tak dívám, zapomněl jsem na jedno z historických míst, které bylo rozhodně také velmi důležité. Palác kultury. Později sjezdový palác. Pak Kongresové centrum.
V na konci tisíciletí se u paláce scházelo mnoho bruslařů a bylo to výchozí místo pro mnoho streetů. A co se jezdilo ? U paláce je řada laviček, tři patra květináčů, schody osmičky a dvě lomené zídky ze schodů. Plus volná plocha ohraničená zídkami, nějaké ty schody v blízkém okolí raily.
Dalo se tu být celý den, chvíli jezdit, chvíli sedět ve stínu a kecat s lidma.
V té době jsem mezi své lepší triky počítal fakie 540 z těch osmi schodů. A tak. A lidi jako Cirkus či Vembi.
Dnes je to… jak kdy. Oficiálně je bruslení asportování zakázané (soukromý pozemek), v praxi občas přijde ochranka v rozmezí 5-100 minut, občas projde policie. Záleží na štěstí.
Ale hrany zůstávají navoskované a i když jsem tam dlouho nikoho neviděl, jezdí se tam. I když spíš kole nebo sk8.
V každém případě se jednalo o jednu ze zásadních lokalit pro pražské bruslení.