TiK

V minulosti to bylo bez zábran, chápeš? Bylo to bez starostí a všechno bylo jako první jízda. Tam, kam jsi jel, tam nikdy nejel nikdo jinej

Byznys s rychlobruslaři

To, že nemám rychlobruslaře rád, není nic nového. Ale teď a tady se pokusím být objektivní, jak to jen půjde.

Přenesme se na podzim roku 2009. Je chladno, ale bruslařům to nevadí. Obzvlášť těm, kteří vědí. Vědí o hale v Letňanech, kam chodí každý týden hrát hokej inline hokejisti. A že zaberou jen polovinu haly.

Dala se tedy dohromady parta, která už několikátým rokem chodí v neděli večer na dvě tři hodiny pilovat slalom, krasobruslení či cokoliv jiného. Ceny mírné, se zavřenýma očima letňanského vedení to prochází už několikátým rokem.

V hale vládne pohoda a všechny to baví. Právě proto přichází Radek s nápadem: “Vezmeme si pronájem na celou zimu. Komerčně”. Chytám se toho a začínáme plánovat. Cílové skupiny jsou jasné – organizovaní rychlobruslaři s pravidelnými tréninky a dalším cílením školy – kurzy, hodiny tělesné výchovy. O víkendu večer nějaká ta diskotéka na bruslích a seriál závodů. S plány oslovujeme blízké okolí, včetně rychlobruslařů, jestli by měli zájem o halu na tréninky přes zimu.

Rozpočet je slušně napjatý – největší položka jsou personální náklady na toho, kdo tam bude stát, půjčovat brusle a dohlížet na halu. Příjmy ze vstupného budou spíš minimální. Probíhají jednání, hledáme sponzory a nakonec jdeme za ředitelem Výstaviště v Letňanech. Jméno už bohužel nevím, ale už je nějakou dobu vyhozen.

A tam přijde studená sprcha: Krupková, potažmo modřanský klub má halu zamluvenou už pár dní (hm, náhoda ?) na pár hodin několikrát týdně. Loučíme se a proběhne krátký přepočet finanční rozvahy – z rychlobruslařů nejen že by nebyly peníze, ale hala by byla ještě blokovaná. Radek ztrácí nervy, prohlašuje, že Krupovou nechce ani vidět a balí to. Já o něco později.

Ale ve své naivitě se motám kolem tehdejšího časopisu – MagazinLine. nebo tak nějak. Opět Krupková. A ta přichází s nápadem na inline závody v hale. Letňanské. Nějak se kolem toho motám, tvořím stránky, diplomy a pomáhám při přípravách. Hodně to drží nad vodou p. Štěpánek – investor časopisu. Člověk s ohromným organizačním talentem a zároveň schopností stát nohama na zemi. Nevím, kolik lidí se celkově podílelo, ale měl jsem dojem, že jsem skoro v centru dění.

Dávám dohromady web, facebook, a přes web přijde 81 registrací na závody. Z mého pohledu úspěšné. Více se dá dohledat na blogu. Současně si tam organizuju i závody ve freestyle slalomu jako předprogram závodů.

Původní dohoda o občerstvení je jasná: nakoupí se bagety a ty se z minimálním ziskem budou prodávat. První část se zdařila. Ale pak se objeví rodiče malých závodníků a každá přináší něco k jídlu na prodej – kus koláče za pět korun a tak. Občerstvení, které organizovala Krupková tedy končí několika bedýnkami nepoužitých baget a minusem cca 3 000 na každého jednoho z organizátorů. Dělíme se o ně já, Štěpánek a Krupková.

O rok později. Realizační tým opouští Štěpánek po celkovém znechucení Krupkovou a časopise – prý moc vlastních zájmů (klub, bruslení) a málo starosti o časopis. Že závody budou se objevuje dva měsíce před termínem. Opět připravuji stránky, diplomy. Přes stránky se registruje 125 lidí a já opět pomáhám s organizací či spíše s přípravou haly na závody. A opět freestyle. S dohodou, že si čas v hale zaplatím stránkami a diplomy. Tehdy mi to ještě divné nepřišlo.

A jsme v roce 2011. Mění se vedení PVA Letňany a končí zajímavá cenová politika, vstřícná k bruslařům. Závody proběhnou (freestyle i speed – 149 registrovaných) ve stejném duchu. Jen závěrečnou finanční zprávu jsem neviděl – přes nějaké ty povinné sliby od Krupkové. Ale už je mi to jedno – stránka a diplomy dělám, ale jinak se snažím na tom finančně nepodílet. Ony ty bagety tenkrát byly dost drahé.

Zpětně z mého pohledy byly všechny závody dobré a úspěšné. Snad se nepletu.

Konečně jsme se dostali do letošního roku.

Během zimy se přes sms párkrát ptám, jestli závody budou. Ticho. Zatím mě to moc nezneklidňuje – organizace pár měsíců až týdnů před termínem k CIIO tak nějak patřila. A byly starosti s valnou hromadou ČSKB a tak nějak se to snažím omlouvat.

A pak přijde bomba.

Na www.setkolecek.cz  se objevuje článek První letošní inline závody se blíží. A já na to koukám jak pověstné pánské přirození.

Na jiné doméně (no jo, ono ciio.cz bylo registrované na mě), s elegantní přesmyčkou. Místo Czech Inline Indoor Open je to teď Czech Indoor Inline Open. A logo je také úplně jiné.

image image
Nové” logo Moje staré logo

Nebo ne ?

V kontaktech už pouze Krupková.

A hele – moje nafocené fotky na úplně jiných stránkách autor neautor.

Plus přesunutí do Hradce do tělocvičny. Což je očividně to nejmenší.

Takže stručně: po třech letech pomoci s organizací není třeba mi alespoň napsat mail, že se se mnou nepočítá. Raději se založí nové stránky a přejmenuje závod, aby na něj měla Krupková monopol. Ukradnou se fotky (pardón, poruší se autorská práva. To není totéž) a použije se velmi, velmi podobné logo.

Svého času jsem měl tendence Krupkovou obhajovat.

Je na čase toho nechat.

Old School rail

image

V Michelské ulici. Rozjezd už je o něco slabší, ale jinak stále sjízdný.

120120124798 120120124799 120120124800

Staré videa

Také k nim přistupujete stylem “to je 10 let staré, to bych teď zajel jako nic ?”

S tím, že názor se pak mění od “hm, slušné” přes “to je hustý” až po “ani náhodou bych nedal to co oni před XX lety ?”.

U mě skoro pokaždé. Aktuálně na prvním videu Daily Bread

Urvat co se dá

Ne, nebudu tu psát o nadcházející konferenci o budoucím vývoji inline v ČR. Ne že by mě to nenapadlo.

Daleko prozaičtěji to bude o obyčejném streetu. Už vlastně ne podzimní – ale podle počasí hluboce zimní street.

Teplota lehoučce pod nulou, jasné hvězdy nad hlavou… a děsivá zima.  Cesta z Pankráce kdy až na Nuselský most jedu z kopce a pohybu mnoho není. O co více vrstev oblečení hřeje při sjezdu, o to víc jich pak překáží u čehokoliv dalšího. Stejně jako batoh – bruslení s ním k smrti nenávidím, ale občas to nejde jinak.

Nedá mi to nevzpomenout na jednu starší příhodu: brusle po Praze, teplota kolem –10, nikde nikdo. Mrazivý, nepříjemný den. Byl jsem mladší a tak schody na muzeu byly jen zpestřením streetu.

Odbočka: hledám a nevidím. Schody ve stanici Muzeum od bývalého Národního shromáždění. 10 nebo 12 schodů, nájezd do zatáčka, nahoře poměrně blízko strop. Fotky budou.

Takže prvních 2×15 schodů sjeto, rozšlapat na skok, let… dopad. Mrazem ztuhlé klouby se odmítají narovnat a celý podchod sleduje, jak ve dřepu projíždím až k východu “pod ocas” bez toho, že bych se narovnal. Chtěl jsem, ale prostě to nešlo.

Zpět ke včerejšku. Muzeum vynechávám a Ječnou fičím do centra. Docela zklamala kola – v létě výborná, při nízkých teplotách moc nedrží a kloužou.

Pak už jen rozehřátí na schodech na Letnou a je to.

Než začne padat sníh a silničáři (pokud nebudou jako obvykle překvapeni) naháží tuny písku a štěrku kolem, bude snad ještě nějaké ježdění. Ale letošní sezóna končí.

Vzhůru na kolo !

Praha nás nenávidí

tedy – to není přesné. Prostě nás ignoruje. Což je ve výsledku jedno. Viz minulý článek. Takže pokračování trendu zklidňování a vše pro chodce se dál dláždí.

Tentokrát Náměstí svobody. Pár schodů, které by si vlastně také zasloužily své místo v historii je komplet vydlážděno. Zabité schody a mě mizí další příjezdová cesta k domovu.

081020114170 081020114171 081020114172

Historické foto

Letná, stalin a rok 1995. Na fotkách možná Bodlák

1 3 4 5

Historická místa – Bohnice

Jeden z prvních používanějších komplexů railů, kde se kdysi také hodně jezdilo. U domova důchodců v Bohnicích.

Na parkoviště vede kratší šikmé a hranaté zábradlí. Jeho nevýhodou je nutnost volného parkovacího místa pod ním.

230920113959 230920113958

O pár metrů dál je normální rail – na obou stranách.

230920113961 230920113957

Hned vedle je mini rail ze tří schodů

 

230920113962

A nakonec dva dvojité raily. Buď je na nich super stabilita nebo se na nich dá skvěle zlomit noha.

230920113960 230920113963

Jsou dva a oba lehce z kopce.

Bohužel v současné době po krátkém ježdení ochranka volá policii, takže je jen otázka štěstí, jak dlouho se dá zajezdit.

Historická místa – Vltavská

Jak jsem mohl zapomenout – jezdím tam skoro každý den.

Vltavská.

Vzadu za metrem je malý plácek, kde se kdysi (rok tak 93) jezdilo na skejtu. Wallride, na boardslide tam ležel železniční pražec. Postupně ale skejťáky vytlačily smažky a šlo to do kytek.

290920114091 290920114087 290920114088

 290920114089 290920114090

Druhou částí jsou dvě betonové římsy. Spodní jen tak, horní je už docela výzva. I dnes se na nich jezdí – ale hlavně skeťáci na cestě z/do štvanického skateparku.

290920114093 290920114092

Historické foto

rok 1995, první půjčovna na Letné, první počátky agressivu a Tomáš Rousek.

23 24 26

Historické foto

Nová scéna Národního divadla a rok 1995. Na fotkách Tazzi, Rousek či legenda českého skateboardu – Petr Lowy.

10 11 12

13 14 15

 16 17 19 2

 21 22 25 6

7 8 9

Stránka 2 z 512345