TiK

další z historických míst, kde se bruslilo.

Dnes je to místo, kromě velkého railu, prakticky nepoužívané. Ochranka, kamery a kusy mramoru přidělané na zídce vcelku spolehlivě zabilo docela slušný spot.

skejtové video http://www.skaterock.cz/clanky/bleskovky–1-#-thrasher-classics-praha-v-roce-1995-10724 se záběry štvanického skateparku, kde jsem v tom roce 95 už nějakou dobu jezdil na bruslích.

PS. ten smutný válející se bruslař nejsem já…

nebo alepoň jedny z prvních pro mnoho pražských bruslařů. Mají dlouhé a nízké stupně, takže se dají jezdit velmi pohodlně. A vůbec – podívejte se na ně a sjeďte si je na Budějovické…

Ano ? Ano!

Je to k neuvěření, ale na tomhle se kdysi (a není to AŽ tak dávno) jezdilo. O vlastnostech vím jen z doslechu, ale nemyslím si, že to bylo něco extra…

Pravda je, že jedny z prvních koleček pro brusle byly také kovové…

které se jezdily. Neboli Budějovické a noční výpravy z bruslařských akcí na Brumlovce.

Další místo z historie.

Kdysi Mekka místních bruslařů. Skejťáků. Místo legendárních soubojů skejťáci vs. skinheadi. Místo srazů před streetem i půlnočních her na babu. První skoky ze schodů i přes lavičky. Vyhazování ochrankou. Relaxace po streetu. Boje láhvemi s vodou. Rozpálený mramor uprostřed letného rozžhaveného města. Peklo. Nebe.

Jména jako Lowi, Megáč, Tazi…Tik.

Historie.

bylo v parku na Invalidovně. Hledám koukám – mám dojem, že jsem se tu o něm zmiňoval. Pokud ano, tak jsem ho utajil dostatečně na to, abych ten post nenašel.

Ale zpět – rekontruuje se.

Na brusle nikdy nebylo nic moc – ale na skejtu se tam jezdilo dost a dost. Souběžně s rekonstrukcí parku se opravuje i bazének. To je ta dobrá zpráva.

Ta špatná, jako mi potvrdil pracující dělník, je, že se bude napouštět vodou. Než se tedy tenhle spot přesune do historie, máte jedinečnou šanci naposledy si ho projet. Třeba jen tak z nostalgie

Další z historických plácků.

Je/ byl oblíbený spíše skejťáky – pro bruslaře je moc nízký a nenabízí přílišnou variabilitu.

K jízdě je vlastně jen mramorová plocha a schůdek vysoký maximálně 20 cm a o kus větší zídka – buhužel zarostlá jehličňany.

Občas se tam pár skjťáků objeví – hrany jsou stále navoskovány. Je příjemné zastavit se tam na pět minut cestou odněkud někam, ale na delší ježdění to není.

jedna z prvních zídek, které se jezdily. Nízké, sklon nic moc…ale počítalo se to.

Bohužel jsou umístěny před ministerstvem hnoje  zemědělství a pokud tam zrovna zemědělci neprotestují, vrátní se nudí a vyhazují kohokoliv, kdo se na zídky jen podívá.

Ale protože je nebavilo ani to,  jsou tam navařeny zábradlíčka a pěknými hrboly nahoře – a tím tenhle spot vzal definitivně za své.

vlastně od chvíle, kdy se ukázalo, že se na bruslích bude jezdit po zábradlích (railech), probíhalo hledání vhodných zábradlí. Ať už těch nízkých, kde bylo možné zkoušet základy tak i těch vysokých – je to větší frajeřina, ne ?

A některé z těchto zábradlí stojí dodnes.

Několik railů je na Vyšehradě. První v ulici Na vítězné pláni. Nižší zábradlí před školou. Jen před lety tam to křoví bylo o něco menší.

Trochu z kopce, ale v žádném případě samo nejede. Ale na rozcvičku to stačilo. O kousek dál, v ulici Žateckých bylo sice velmi nízké, ale velmi dlouhé zábradlíčko (fotky časem budou).

A hned vedle je vlastně první regulérní rail – vysoké červené zábradlí z kopce v parčíku na rohu Petra Rezka a Táborské.

Kdo ho sjel, byl za krále. Ale málokdo na něj vyskočil. Takže se většinou bruslař vyškrábal nahoru, další dva ho drželi a když měl dojem (tak často mylný), že už stojí, odrazil se od kolegů a vydal se na cestu dolů. Metr, dva, ti nejlepší jako Tomáš Rousek až na konec.

Jistě, časem se všichni zlepšovali, dojet na konec už nebylo nic extra a ani to naskočení na zábradlí nebylo nic složitého.

Ale ty první jízdy, ty se počítají.