TiK

pondělí, 26. 9. Jiný začátek trasy, program od 16:00. Snad to půjde a pojedu.

Těch třista dám – takže to letos 3000 bude určitě.

Co dělat v osm, bohužel už potmě, na Smíchově ? Skočit do metra a odjet na Zličín. A dát si to zpět domů. Ze Zličína směr Řepy – jede to pěkně, na novém kruháku bylo volno, ale v rychlosti jsem se tam vešel jen tak tak. Chtělo to lépe si najet a větší průměr asfaltové silnice. Jo – a na mapě ještě není namalovaný. Na tomhle úseku maximálka 35. Slabé, velmi slabé.

Přes Řepy s rukama v kapsách až na Bílou horu a Ladronku. Areál jsem přefičel a zle vyděsil kolegu bruslaře, který tak úplně nečekal, že ho někdo po tmě předjede a ještě tak rychle.

Za Ladronkou z kopce a uhnout mezi stadiony – překvapilo auto stojící v bráně, ale nějak jsme se tam vešli. Přes ohromné parkoviště na hlavní s k Dlabačovu. 38km/h. O něco málo lepší, ale stejně to pořádně nejelo. Což mi připomíná, že sem chci dát fotku koleček po několika stech kilometrech – zatím překvapivě dobré.

Z Dlabačova klasicky Myslbekova – Parléřova – Keplerova. Prvních 40 – 41,5km/h. A rychlá modlidba nějakému bohovi ať na odbočce do Parlérovy není mokro. Nebylo.

Pak už jen ke Střešovické vozovně a dolů Pevnostní – podruhé 41 km/h. Na evropskou mi nevyšly semafory, takže dojezd po chodníku.

Toť vše. Příjemné, rychlé a nenáročné.

Závod – nezávod. ASI !!! tudy

http://brusle-bechovice.blog.cz

• Termín: 25. září 2011
• Místo konání: Start: na 13 km silnice Českobrodská v Běchovicích. Cíl: Praha 9 Kyje, Českobrodská ulice – park Jiráskova čtvrť
• Kategorie: Účastnit se mohou dospělí i mládež bez rozdílu věku i pohlaví. U dětí do věku 10 let doporučujeme při jízdě doprovod rodičů. Účastníci nebudou rozděleni do kategorií, start všech je hromadný.
• Měření: Dosažený čas jednotlivých účastníků nebude měřen. Nejúspěšnější sportovci obdrží dárky od sponzorů.
• Přihlášky: Účastník získá ve startovní kanceláři formulář přihlášky, který vyplní a při předání obdrží startovní číslo. Písemné přihlášky předem nepřijímáme.
• Startovné: 50 Kč (s výjimkou dětí do 18 let)
• Všeobecná ustanovení a doporučení: Trať je uzavřena pouze pro veřejnou dopravu, autobusy MHD projíždí po své původní trase. Závodníkům proto doporučujeme dodržovat pravidla silničního provozu a pokyny pořadatelů. S výjimkou startu je třeba jet v pravé části vozovky. Pokračování v jízdě za cílem i návrat do Běchovic na bruslích je zakázané, s ohledem na probíhající masový běžecký závod.

Nebo:

“Co čteš ?”

“ Velké čekání.”

“A je to dobré?”

“Ne tak, jak jsem čekal.”

Po úvodu předznamenávajícím tragikomičnost celé situace tu je popis, subjektivní popis letošních závodů ve freestyle slalomu. Nebudu to řešit, co je to FS slalom, pravidla a tak – STFW.

První část – Letná.

Pršet začalo ve chvíli, kdy jsem opustil domov, krátce po deváté. Sem tam nějaká kapka, ale na Hradčanské už brusle nechávaly stopy. Pro jistotu jsem ale na Letnou dojel – a byli tam prakticky všichni. Kromě Pražáků, kteří se s již tradiční hrdostí závodů neúčastní stejně vytrvale, jako pořadatelé kašlou na větší propagaci. (Plakátek na koš v den závodu stačí, ne ?

Většina se choulila pod stromy a čekalo se, jak to s deštěm dopadne.

Na první pohled to dopadalo dobře a tak za hodinku by bylo sucho. Do toho se ale vložili Slováci a poukázali na spáru v asfaltu, která tam sice už nějaký ten rok je a tradičně se přes ní jezdí, ale letos by nepříznivě ovlivnila (jejich) výkony a proto je to celé na nic a mělo by se to přesunout na alternativní místo – do Gutovky, pod střechu.

Další krok jsem poměrně nepobral – hlasovalo se. (Asi konečně chápu, k čemu je v Letňanech ředitel závodu. Aby se nehlasovalo). Dav tedy odhlasoval přesun na 1400 na druhý konec Prahy.

Druhá část – Gutovka

Sucho, slunečno a horko. To byly podmínky pro odpolední závody. Přes Prahu jsem přijel pěšky a po zbytcích deště jsem neviděl ani stopu.

V areálu strašnické Gutovky je skatepark, lanový park, vodní park pro děti a v neposlední řadě i hokejová plocha se střechou a obklopená mantinely. A se slušným povrchem.

Ve chvíli mého příjezdu na ploše končil kurz inline bruslení – podívejte se na úvodní obrázek tohoto článku a dál to nebudu komentovat.

Začalo se měřit rozmístění kelímků. Vcelku překvapivě jsem u toho neviděl skoro žádného závodníka, ale chopili se toho rodiče některých dětí. Vyměřeno, slavnostní přivítání a seznámení s pravidly, které jsou, jako každý rok, úplně jiné. O něco komplikovanější, o něco tajemnější a o něco nepochopitelnější.

Základní systém – skupiny po 3 – 4 lidech, jízdy po 30s, každý tři. První dva postupují dále. Porota hodnotí náročnost a provedení, bodové srážky za shozené kelímky. Takhle nic složitého, ale na místě jsem měl dojem, že to nechápe nikdo. V kombinaci s nepřítomností ozvučení (ano, něco malého tam hrálo tři písničky pořád dokola) to vedlo k zajímavým scénkám typu: “Já ? Už ? Teď ? Fakt ? A to je celé?”, které vlastně byly spíše k pláči.

Jednoduchým výpočtem 3 jízdy po 30s krát 4 lidi je šest minut. Natáčel jsem vždy jeden blok jízd jako celý záběr a pod 14 minut jsem se nedostal. Neboli osm minut, kdy se vůbec nic nedělo. Nikdo nejezdil, jen porota dle výše zmíněného systému něco zuřivě počítala a počítala. A počítala.

Mezi tím vším se také závodilo. Někdo jel dobře, někdo ne. Kdo a jak je vcelku subjektivní záležitost, já své favority měl a dopadlo to vcelku jak jsem čekal.

O veselé scénky se starala nejmladší závodnice – na svůj věk (pět ? maximálně. Spíš čtyři) zajela starší závodnice bez problémů. Jenže porota napřed oznámila, že postupuje do finále, aby ji o něco později řekli, že počítali špatně a finále nebude. S malou to docela zamávalo – kdyby rovnu nepostoupila, tak to není problém. Ale napřed naděje a pak zaříznout… Nakonec ji, mimo pořadí, do finále pustili a tak si ho mohla zajet.

To byla voda na jedovatý mlýn některých závodnic, které tam prskaly, co že se to kvůli dětským slzám dělá, že malá jezdí mizerně a celé je to nespravedlivé. Chápu pro i proti a jsem moc rád, že jsem nebyl v postavení, kdy bych tohle musel rozhodovat.

Jen pro pobavení přidám, že ta, která nejvíc prskala, byla loni poražena jinou malou holčičkou a na úkor toho se zbytek roku věnovala spíše než bruslení, výuce bruslení (Kdo neumí, učí…)

S prostoji, čekáním a občasnou jízdou jsme protrpěli ad dvou do šesti, kdy se odjela obě finále (muži i ženy) a šlo se vyhlašovat výsledky –kamsi do hospody. Eeeek. Vynechávám a jedu pryč. Bylo toho až až.

Porotě matematika také nevycházela – diametrálně odlišní závodníci se na škále 0-100 lišili o bod a tak.

Takže co ? Mizerná organizace, zmatek v pravidlech, nulová propagace, slabiny poroty v matematice…

Dvě cesty – pokud to bude sraz pro pár známých a jen-tak zabruslení a pak vyhlášení toho nejlepšího (což při celodenním bruslení není problém zjistit), tak většina z mých výtek nebude platit. Ale když se to pojme oficiálně s rozhodčími, body a pravidly, tak jsem ještě prominul či pominul spoustu věcí, které medaile z kočičího zlata na závěr nezachrání.

další z historických míst, kde se bruslilo.

Dnes je to místo, kromě velkého railu, prakticky nepoužívané. Ochranka, kamery a kusy mramoru přidělané na zídce vcelku spolehlivě zabilo docela slušný spot.

http://www.ceskojede.cz/rubriky/cyklo-a-in-line-pruzkum/

S velkou prosbou se obracíme na vás všechny, kteří jezdíte rádi na kole i na bruslích (ať již relaxačně, sportovně nebo pro zábavu). Chtěli bychom znát, co máte rádi, co potřebujete a co byste pro své jízdy uvítali. Průzkum je anonymní, požadovaný e-mail poslouží pouze pro účely slosování a předání odměn výhercům.

PROČ PRŮZKUM? Odpovědi pečlivě vyhodnotíme a výsledky zveřejníme vám všem cyklistům a bruslařům, aktérům veřejné správy i soukromým firmám. Sdělíme je politikům, projektantům a manažerům ve stavebnictví i marketingu. Doufáme, že budou projektovat, stavět a připravovat granty a marketingové nabídky podle potřeb uživatelů. Máte tak možnost nepřímo ovlivnit zlepšování podmínek pro cyklisty, bikery i bruslaře. A navíc, koho by nezajímalo jaké terény, regiony a služby jsou nejvíce v oblibě a co my cyklisté a bruslaři opravdu chceme.

Pobavilo:

24. Aktivně jezdím na kole v období:   

•     cca duben – září (teplejší sezóna)
•     cca březen – listopad (mimo sníh a mráz)
•     celoročně (mimo sníh)

moje správná odpověď je d/ – celoročně a moc se těším na sníh

65. Na výletě na in-line bruslích se většinou stravuji:   

•     téměř výhradně z vlastních zdrojů
•     částečně z vlastních zdrojů a hlavní jídlo ve stravovacím zařízení
•     téměř výhradně ve stravovacích zařízeních.
•     většinou jezdím na krátké výlety, nestravuji se během nich

Na doplnění lokalit “Kam bych se chtěl podívat”:

71. Na in-line brusle/kolečkové lyže mimo bydliště/ mimo chalupu nebo chatu nejvíce jezdím do těchto regionů ČR:   

• Lázně Toušeň – Brandýs nad Labem – Kostelec nad Labem
• Brozánky u Mělníka – Hněvice – podél Labe
• Kralupská vltavská stezka
• Nymburk – Poděbrady
• Třeboň – Stříbřec
• Podolí – Zbraslav
• Praha, Dolní Počernice – Dolní Měcholupy
• Hluboká nad Vltavou – Purkarec
• České Budějovice – Hluboká nad Vltavou
• Lipno
• Stožec – Nová Pec
• Varhany (Česká Lípa a okolí)
• Hradec Králové – Hradečnice a Písečnice
• Pardubice, Cihelna – Brozany
• Orlické cyklo & in-line království (Ústí nad Orlicí a okolí)
• Žďár nad Sázavou – Polnička
• Prostějov – Bedihošť – Čelčice
• Brno Obřany – Bílovice nad Svitavou
• Kolem Svratky
• Veselí nad Moravou – Kunovice
• Váté Písky (Strážnice a okolí)
• Baťův kanál
• Podél Bečvy (Přerov)

Otázek je sto, jsou hodně směřované na doplňkové služby. Přijde mi, že na výsledcích tohoto dotazníku (s příznivými údaji) lze vystavět nabídku intruktorů, půjčoven, doplňkových služeb (masáže…)… jo, možná také i nějaká ta cyklo/inline stezka. Když po tom všem zbudou peníze.

Já a štěrk. Jeden by řekl, že letos mám vystaráno. A ono … ne.

Dnes kousek od Vyšehradu – tma a díra plná štěrku přes chodník. Já na zemi. Na kalhotech díry, v koleni také. To tam fakt nikdo z užitečných idiotů nemůže dát ceduli “pozor díra” ?

v plném proudu…

na bruslích ? Proč ne. Dívám se na mapu a nevidím v tom (velký) problém. Z Vinohrad to jde, pár kostek je na Náměstí Míru u Vinohradského divadla. Ale žádná tragédie. Anglická a Žitná je slušný asfalt, Štěpánská se také dá projet. I když tenhle úsek bude náročnější na kola – bude se hodně brzdit. Průvod jede pomalu a už loni byla policie dost nevlídná na ty, kteří zkusili jet před organizovaným průvodem.

Václavák. Hm. To je slabé. Na bruslích doporučím vynechat výjezd nahoru a dolů a plynule se přesunout do Opletalovy, kudy se budu vyjíždět. O kus dál v ní je už zase asfalt.

A pak to bude vcelku dobré. U Bulhara na magistrálu směr Štvanice, smyčka u Husákova ticha a směr Rohanské nábřeží. Ano, tak kde se jezdí Life in Line. Takže velmi, velmi dobré. Pár metrů kostek se objeví na Nábřeží kapitána Jaroše – ale jednak se dá jet na tramvajovém tělese nebo na protějším chodníku.

Stejně jako další trasa přes Libeňský most a Holešovice – jezdím tamtudy poměrně často a bez problémů. S drobným zpestřením v podobě nadjezdu přes koleje kolem Holešovic – zastávky je to dobré až do Veletržní. Tedy – ne že by tam byly kostky, ale výjezd na Letnou je dost do kopce. A když říkám dost, tak tím myslím dost.

Traverz do Kostelní (možná tam někde pár dlažebních kostek je) a je to. Letná, cíl.

Letošní cyklojízda vypadá k bruslařům milosrdně. Tak ideály sem, ideály tam, přijeďte se projet po magistrále.

Disc. Popis celé trasy je psán z hlavy, za nepřesnosti se omlouvám. S organizací cyklojízdy nemám nic společného.