TiK

není všechno zlato a minulá pozitivní skoro-recenze k2 The Don je nějakou dobu za mnou. Brusle mezitím dostaly docela záběr. Podle gpsky zhdub 350km svižnější fitness jízdy, občas nějaký skok. Ale nic tragického.

Takže co se podělalo ?

1. odlepení boty od gumovo/umělohmotné špičky (spíš kosmetika)
2. odlepení podrážky boty od podrážky brusle. Průser. Na čem přesně bota zůstala viset není úplně jasné, ale doufám, že to nebyl až šroub.
3. Odlepená pata boty od podrážky brusle. Další průser. Bota je na patě opatřena gumovými špunty (snad tlumení nárazů). A ty se odtrhly od spodní umělohmotné boty a pata se zvedala.
4. Odlepení boty od umělohmotné/gumové ochrany bočnice. Spíše kosmetická záležitost

Tohle tak nějak střídavě na obou bruslích. Špičku (bod 1) vyřešil k naprosté spokojenosti Chemoprén Extrém. Další jsem našel a opravil dnes. Na hodnocení výsledku je zatím příliš brzy.

Ale co se to stalo ? Tipnu si:

• Přesun do zemí s levnější výrobou
• Šetření na materiálu – množství a kvalita lepidla
• Špatně navržená konstrukce.

S tím, že hlavně první dvě jsou klíčové.

Z minulé recenze padá argument, že za brusle jsou za cenu kolem 4000 Kč zajímavé. Pokud se po pár dnech ježdění začnou rozlepovat tak, že hrozí během jízdy vytržení boty, je to moc zlé. Za argument, “že se to dolepí” bych střílel – dodělej doma prostě u nových bruslí nepadá v úvahu.

a odpověď na kviz:

čas 58 minut, 17 vteřin (průměr 43,44km/h) a Roger Schneider

Přidáváme se k hokejistům a vyjadřujeme velký zármutek nad ztrátou všech našich hokejistů. Redakce Světa koleček

zdroj.

Komentář: To ale muselo být sakra velké letadlo…

Moc se mi dnes chtělo na brusle – ale netušil jsem kam. Všude jsem byl, všechno jsem projel.. nebo to tak alespoň vypadalo.

Takže co ? Letná, centrum, Smíchov a metrem do Stodůlek. Míjím místní raily a zídky a zvolna projíždím sídlištěm směrem na Nové Butovice. Místy to jede, místy ne, místy brzdím v trávě a vracím se na vhodnější cestu a směr. Snaha vyhnout se hlavním ulicím se daří.

Dojíždím do Butovic do “inline parku”. Pár bruslařů tu, coby motorové myši, krouží dokola. Dívám se do mapy – nejsem si jistý, kudy přesně. Ještě kus tak pokračuju k ulici Novoveské. První sjezd. Moc to nepouštím. Přestože jsem tu jel (asi na kole), nepamatuju si nic. A o pár metrů pěkný padáček kamsi mezi stromy. Jedu pomalu – škoda, dole bylo místa dost a dost. Příště.

Jsem na začátku Prokopáku. Asfalt zatím jde. Horší jsou vlhké fleky a na nich nalepené listí. Snažím se jet po suché části vozovky a docela se daří. Asfalt se zhoršuje – jde to, ale do pohodové jízdy to má daleko.

A už jsem na ZLíchově. Po silnici, chodník je na nic. Pouštím mávnutím auto (což mi připomíná, že za poslední dobu mi jen jeden řidič blikl jako poděkování) a uhýbám na Barandovský most. Na druhé straně Vltavy chvíli přemýšlím, zda se mi chce ještě na Zbraslav – chce.

V klidu, žádný spěch. Kolem bránického skateparku a dál. Jezdí tu dost lidí a vcelku je to přehlídka chyb při bruslení. Od šmajdání, přes chybné držení těla k zmínátní wannabe rychlobruslařů.

Plus pár hůlkařů – obdivuju ten nápad vyrazit na úzkou stezku s tyčema a překážet jako sobě, tak ostatním.

Dojíždím na Zbraslav – a hele, Tóča tam svým luzným zjevem obluzuje další generaci bruslařek. Tvářím se, že ho nevidím a točím to zpět. A hele, Jerry. Prohodíme pár slov a pak ten člověk navrhne svižnou jízdu. Proč ne – ale pro mě je to tak 2/3 normálního přepravního tempa. Tudíž víc brzdím než jedu. Po pár stovkách metrů se srovnáme a kecáme o všem možném.

Jerry se zmiňuje, že tu za léto najet 1000km. Tvářím se že mu věřím – dvakrát týdně 20km tomu úplně neodpovídá. Ale co bych se hádal.

Zpět do Bráníka dojíždíme za tmy. Pokračuju směr Dvorce a pod Jeremenkovou se ptám sám sebe, jestli mi to za to stojí. Nestojí, ale jedu nahoru. Jde to snáze, než jsem čekal a nebýt mizerného chodníku, tak jsem tam coby dup.

NAhoře se dozvídám, že u mých oblíbených číňanů je rozbitá lednice a Shock piju v pokojové teplotě. Bleee.

Dál už tradičně – Pankrác, Vyšehrad, Vinohradská, Hlavák, centrum a Letná. Na schodech na Letnou je mi docela dobře – na to, že mám v nohách přes 50 km mám energie na rozdávání a i při dojezdu domů si říkám, že by se ještě kus dalo jet. Že by to šlo.

Ale nakonec zajíždím domů a je to. Dnes 56km.

a vlastně pokaždé stejně.

Situace 1:

Táhlý kopec ve Stromovce, sjezd. Dole končí T křižovatkou. Dojíždím k ní a mávnu rukou, že doprava. Najednou mě zleva předjíždí cyklista (buzi-obleček included), řadí se přede mě a brzdí. Něco řvu a uhýbám, protože jsem rychlejší a ve zlomku vteřiny se rozhoduji neopřít se mu o záda.

Situace 2:

Špejchar, přejezd. Proti mě je jednosměrka a dav aut, čekajících na zvednutí šraňků. Já stojím ve vyhrazené cyklostezce ve správném směru, na druhé straně závor; proti autům. Vlak odjel a zvedají se závory. Proti mě se mezi auty vyloupne cyklista a v klidu si to namíří do cyklopruhu (pro něj v tu chvíli protisměr), kde stojím já. Hrbím se, snižuji těžiště a chystám se na náraz. Cyklista to registruje a jde drsně na brzdy. Vyhnul se jen tak tak.

Situace 3.

Prokopské údolí. Jedu si svých standardních 25-30 km/h (je to mírně z kopce, takže není problém). Dojíždí mě nějaký páreček na kole a řadí se za mě. Nemám důvod ani chuť brzdit – tak ať si poradí. Uchopili to tak, že se vedle mě zařadila napřed ona a pak on. A když jsme dojeli do pravé zatáčky, zúžili mi prostor tak, že odstrčit je a shodit z kola by bylo zcela legitimní řešení a nutné sebeobrana. Najednou šlápli do pedálů a výrazně rychleji odjeli.

Ach jo.

PS. Štítek “banda zmrdů” nedám jen proto, že jsem se kdysi zařekl nepoužívat tu příliš vulgarismů.

Schválně, tipněte si (bez google), jak to vypadá s časem maratonu (42km a nějaké drobné):

[poll id=“8″]

A teď jste si to předpokládám vygooglovali:

[poll id=“9″]

Reportáž psaná o akci, na které jsem nebyl.

Zdroj je pouze tenhle článek.

Takže jak ?

Z celého článku (a minulého ročníku) čiší…takové to pěkné, hezké, české…že nejsme jako v zahraničí. Že všude je to lepší. Že se snažíme, ale prostě nám to nejde. A že kdo byl v cizině je da bigg boss a všichni bychom z něj měli padnout na prdel. Viz následující citát.

Město Olomouc se díky těmto závodům řadí ve světě freestyle bruslení mezi taková města, jakou jsou například Londýn, Paříž, Barcelona nebo Moskva, kde tyto závody touto formou také probíhají. Je jisté, že zázemí a technická úroveň je v zahraničí o něco lepší

Z nějakého důvodu mi leze na nervy adorování Lenky Buchcárové. Jistě, bruslí dobře. Pomohla zpopularizovat freestyle bruslení.

Královskou disciplínu ovládla nejzkušenější bruslařka u nás a úspěšná reprezentantka Lenka LENE Buchcárová, která má za sebou také závody v zahraničí (Anglie, Francie, Španělsko). K evropskému titulu v této disciplíně tak mohla letos přidat také národní titul.

Reprezentace v freestyle ? To existuje ?Ale v  neposlední řadě – viděl jsem ji bruslit několikrát. A (v podstatě jako Tóča) jezdí pár let to samé. A jak dokládá výpis z jejích stránek, vrchol měla v letech 2003-2004, z kteréhož období pochází její úspěchy (zdroj). A co jsem viděl její jízdu naposledy, tak srovnání ze současnými videi na youtube pro ni nedopadá příliš dobře.

Bohužel ? Asi.

Dál z článku čiší nadpis mé minulé reportáže – vše je oficiální, vše je měřené, jede se na výkony. A kdepak je ta zábava ? A registrační formulář s tituly před a za jménem je pověstná třešinka na dortu.

Citát:

Diváci měli možnost zhlédnout akrobatické prvky na in-line bruslích ve volném stylu plné elegance a tanečního umění.

Meh…

A self-promo ? Také trochu přestřelené

Je potřeba také poděkovat všem lidem, kteří nám pomáhali v přípravách a realizaci samotné akce, všem rozhodčím za nezávislé rozhodování, účastníkům soutěže, kteří sebrali odvahu a účastnili se této ojedinělé akce

Ojedinělá akce ? Ale no tak. FreeLetná se první jela v roce 2006, závody v rámci ciio.cz od roku 2009 a v podstatě jen drzost a sranda nám zabránila nazvat to “Mistrovstvím ČR”. Takové nápady byly, ale obratem je kamarádi korigovali a tak jsme to pojali jako pohodovou akci.

Takže tato akci je ojedinělá možná v Olomouci, ale ani v rámci republiky nic extra.

Závěrem musím podotknout, že mi nevadí ani freestyle, ani závody a ani L. Buchcárová. Vadí mi některé více méně vtipné výroky a události kolem bruslení.

prodělává rekonstrukci. Plán vypadá dobře (jezírka, cvičební stroje atd) a protože ani předtím nebyl pro brusle moc lákavý (kromě fontány), výsledná podoba s ohledem na brusle je mi vcelku jedno. Raději využívám dva přilehlé kruhové objezdy a street ke Kafčím horám.

Ale jen tak mimochodem jsem komentoval dlážděné křížení všech cestiček – Tady bruslaře nechtějí. A on zásah – primátor Prahy 4 se nechal slyšet, že je to opravdu schválně, bruslaři v tomto parku nejsou vítáni.

Kdo čeká, že se začnu rozčilovat bude zklamán – tak dobrá lokalita to není a o kus dále je k dispozici stezka Modřany – Zbraslav.

Stejně ale nejsem rád, když mám pravdu tímhle způsobem.

Jen na hodinu, na Letnou. To byl plán. První část vyšla. Na Letné jsem si zablbnul a jen tak zaskákal – 180, 360, sem tam nějaká pitomost na lavičce.

Na jednu stranu mi chybí grindování, na druhou stranu rychlost neojetých koleček a ložisek je fenomenální. Yep.

Ale nestačilo to – Stromovkou dolů a okruh přes Holešovice. Tlačil mě čas – takže zpět na Letnou a konec. Pár kilometrů, velká zábava. A žádné mimořádné zážitky.

docela dost – 38km, prakticky na jeden zátah. A mimochodem – už začínám blbnout a jezdím jak rychlobruslaři i do kopce.

Takže kudy ? Zadem kolem Technické knihovny (hele, tam je nových staveb, i něco na pojezd tam je) a na Evropskou. Tramvají jsem si pomohl do Veleslavína a zbytek odšlapal až nahoru na Dědinu. Uff. Pak zkratka přes Starou Ruzyni a kolem Obi nahoru.

Při nájezdu na kopec z Drnovké za mnou byl nějaký cyklista. Toho bohdá nebude, aby mě dojel. Takže z kopce slušný fofr. Na protisvahu jsem zpomalil a v klidu se uklidil na chodník. A hele – cyklista zpomalil, přeřadil kamsi hluboko a začal se do kopce trápit. Toho bohdá nebude, abych ho nedojel. Žádná přednost do kopce – zahájil jsem stíhací jízdu. V polovině jsem ho dojel, na konci jsem ho dal. Potkali jsem se, když jsem u Hornbachu čekal na semaforech na zelenou. Takže ego pomasirovat: check!

Jak tak zvolna stárnu, zpomaluju. Kdysi jsem Řepy projížděl kdysi, poslal jsem to z kopce a neřešil, co bude pod ním. Teď to zohledňuju a raději si dám pár zatáček a podívám se, co mě dole čeká. Průjezd se tedy logicky zdržel. Ale důležité je si to (moderně řečeno) užít. Raději dát jeden dva skoky, slalom mezi kanály – a to, jak to bylo rychle je až na druhé koleji.

Dojel jsem na Plzeňskou a pokračoval ke Smíchovu. Jednu chvíli to bylo bok po boku s autem Policie. Nikdo nic neříkal a já tam rozhodně nezdržoval.

Většinu cesty jsem si vystačil s pruhem vyhrazeným pro autobusy, kola a taxi. Nikdo mě neobtěžoval, nikdo netroubil a tak to uteklo velmi rychle.

Smíchov, přes most kolem Tančícího domu, Palackého. Tramvaj ? Ne, až na Karlák. A hned zakopnutí o koleje. Ustál jsem to, ale bylo to o milimetry. A už jsem se posunul tramvají na I. P. Pavlova. A GPSku pustil až za Nuselákem… Výjezd  z Pražského povstání na Pankrác je stále dost nechutný, ale přezevše je to čím dál snadnější. A už je tu Budějovická. Otestovány nové cyklopruhy a cyklostezky – je to úzké, je to mizerné, je to na níc. Ehm.

Už se tmí a tak pokračuju – zpět Nuselák, Legerova, nová, vcelku slušná trasa kolem I. P. Pavlova a Rozhlasu na konec Vinohradské. Kolem Opery dnes pusto prázdno a v poklidu Hybernskou přes Staromák na Letnou.

Nevím proč, ale po 35km jsem byl výrazně nabuzený na další. A to tak, že jsem prvních několik bloků na schodech vyběhl. Kolečko na Letné, pár checkinů do foursquare a je to.

u Letné Letné míjím ohromnou frontu čekajících na představení. Jdu po trávě, do davu zleva doprava se mi nechce.

Ležím večer doma a je mi fajn. Nohy bolí, ale projel jsem se skvěle.