Relax po devadesátce-[import z mamil.cz]
vypada jako čtyřicítka přes Petřín, Hvězdu, Šárku, Evropskou, Letnou a centrum. Po tmě, s čelovkou. Jako obvykle.
vypada jako čtyřicítka přes Petřín, Hvězdu, Šárku, Evropskou, Letnou a centrum. Po tmě, s čelovkou. Jako obvykle.
Podařilo se volné odpoledne – a plán byl kolo. Jak jinak, že ?
Plány na trasu byly různé, ale až na poslední chvíli jsem se rozhodl pro Prokopák nahoru a přes Kuchaře a Mořinu na Karlštejn.
Slunce svítilo a ja už na Zličíně zjistil, že je to za patnáct. No, měl jsem jet metrem. Ale další trasu mám najetou – byť si pamatuju některé úseky, ale nevím, v jakém pořadí či kde přesně je potkám.
Největší haluz ale byla silnice Kuchař – Mořina. Prostě nic mezi poli a najednou zácpa. Fakt, několik kilometrů zácpa auto na auto. Fakt divný. No, proti byla doprava minimální, takže kolo vyhrálo. Rozuzlení přinesla Mořina – jakýsi běžecký závod a ta kolona byl nával závodníků. Ale stejně to bylo divný.
Pak k Dubu sedmi bratří. Tam už chystali občerstvovací stanice pro běžce, jsem rád, že jsem se závodu vyhnul, a směr Karlova studánka. Cestou mě předjelo elektrokolo – docela mě začínají štvát – v lese, třicítkou do kopce, já jedu, vy uhněte… holt si koledují o zákaz, který pak plošně odnesou všichni cyklisti…
Sjez od Studánky ke Kubrychtově boudě – no, chodilo dost lidí, takže pomalu. Srbsko a asfalt směr Praha.
Cestou jsem potkal dvě samoobsluhy, které byly čerstvě zavřeny. Nevím, jestli eet či něco jiného, ale minimálně ta v Letech byly vždy turisty a cyklisty narvaná i o víkendu. Nevím.
Trochu problém byl, že jsem s ní počítal a zásoby vody dopil tak, abych zde doplnil zásoby. No, tak ještě o kus dál, do Černošic.
Pak už jen podle vody po rovině do Prahy a do centra. U Národního divadla mě pobavil krátký rozhovor s kolegou bajkerem – poznamenal jsem, že do Prahy dobrý a pak průjezd centrem jsou dvě hodiny. No a když jsem se ptal, odkud jedou, tak z Karlštejna. Ale jen jednu cestu, zpět vlakem. Malej svět.
Centrum a na Pankrác. Hodilo to 90km podle tachometru, GPS byla o pět méně.
Jo, a mám lehce spálená ramena a kolena.
Tak, pedofilní nadpis je hotový :). ALe jinak – Jeremenkova dolů a po nábřeží do Modřan a zpět. Jako obvykle – myslel jsem, že v klidu a pomalu, ale:
Pravila Strava. Nu, dobře já. Ať žiju :)
Jinak havarijní uzavírka pod Mostem inteligence je tak havarijní, že se tam už týden nehnul ani lístek. Jen zákazová cedule vždy někdo uklidí na stranu, aby moc nebyly na očích.
Pak při doběhu pod kopec jsem věděl, že autobus jede 41 a že mi to vyjde tak-tak. No, přidával jsem, co to šlo, doběhl jsem 43 a přestože mě autobus nepředjížděl, tak už byl pryč. Ale za chvíli jel jiný (lehce jinam), takže jsem se do kopce stejně svezl. Jen nápad, že od busu doběhnu cca půl kilometru domů nebyl dobrý nápad. Nebo sedět v autobuse. Jedno z toho.
necelých nočních padesát. Hmyz odradily brýle a cestou jsem nepotkal ani křídlo.
Vyjižděl jsem nasraný a vydrželo mi to až do Prahy – hlavně, když z Černošic se přidali dva tataři, co si drželi pět metrů za mnou a zrychlovali a zpomalovaji jako ja a nemohl jsem se jich zbavit.
JInak celé to bylo dost volným tempem.
No, snad jsem si ho zasloužil, ne ?
Věděl jsem, že cílím někam k 12km, takže jsem se rozhodně nehnal – ale je to celé rovina, takže časy docela šly. A navíc – časy na km byly celou dobu (dobře, protažení na obrátce to natáhlo) prakticky stejné. Nicméně po té dvanáctce jsem toho měl poměrně dost – byť za to dost může asfaltová, rovná, přehledná a nesmírně nudná cesta. Ale zase jsem mohl přemýšlet nad nesmrtelností chrousta a takovými věcmi.
Plus jsem se na konci vykašlal na výběh na Pankrác a počkal na autobus. Takové nadšení dnes nebylo.
Na rekordy na Stravě to nebylo (kecám, nějaké osobáky tam byly, ale na téhle trase se segmenty běhají na čas tak, že se jde zaběhnout jen ten jeden, takže mám rank 1100 z 1150 a podobně).
Ale zase jsem si splnil 10k chalenge
měl podobu asi pěti kilometrů volným klusem. Proložené focením. Takže jsem se vlastně flákal…
Mám problém. Kam na kolo. Když se podívám na heatmapu, tak mám rozptyl slušný – ale v poslední době mám dojem, že jsem jel už všechno. Minimálně dvakrát.
Takže se vracím na jih Prahy – Zbraslav, Vrané. Mít víc času, tak Mníšek, Halouny. To jsem na dnešek plánoval, ale v poledne mě bolely nohy (při pohledu na přehled týden v kuse sport) a tak jsem vyrážel až k večeru. Hm, něco krátkého. Třeba to, co naposledy. Cukrák.
Podle vody to jelo pěkně, občas lehce fouklo do zad, ale rekordy ve Stravě jsem plánoval až Zbraslav – Cukrák – Baxova vlna.
Vlítnul jsem na to nekompromisně. Obecně si nepamatuju, jestli jsem někde jel 5 nebo 7 km/h, ale zařazený převod. A dnes to bylo na těžší. Všude. Samozřejmě v sedě – vydupat to ve stoje a padnout není úplně to, co jsem chtěl.
Potěšil výjezd Zbraslav – Baně na velký talíř – když jsem byl ve formě, tak jsem to jezdil celé. Ale teď uhýbám Na plácku – Nad Kamínkou a to se na velký fakt nedá.
Vyrval jsem to až nahoru a rekordy padaly. Cestou dolů mě naštvala maximálná rychlost (viz foto) – tam snad stačilo vydechnout. Ale nemám odvahu to nahoře rozšlapat a cestou nabírat rychlost – tohle je jen to pustit samospádem. 69,98, pche…
Pak už směr Baxova vlna – takhle to fakt nevypadá složitě, ale první kopec je moc a další dva malé bez odpočinkou jsou peklo. Fígl je rozšlapat to po rovině a pak vytrvat, co to jde.
Pak sjezd do Všenor a směr Praha. To už se mi jelo dobře a věděl jsem, že je to i docela rychle.
V centru zakličkovat kolem Národního a po magistrále domů.
No, obvykle běhám delší klesání, rovina a krýtké stoupání (obíbené schody). Takže obráceně. Jeremenkova lehkým klusem dolů (kolena děkují) a směr Vyšehrad po nábřeží.
Docela mě potěšilo, že ten lehký klus vcelku dotahuje většinu běžců, kteří se tam plácají. Přece jen pocit méněcenosti, zaháněný běžím pomalu, naháním vytrvalost byl chvílema dost hořký. Hlavně při pohledu na čas na kilometr.
Pod Vyšehradem jiné schody. Kratší, lehčí… no, úplná procházka růžovým sadem to nebyla. A to jsem zjistil, že už jsem je podle Stravy běžel. A rychleji…
Pak stoupání na Pankrác. Malé, ale furt. Na konci jsem toho měl tak akorát a šlo se prasit Kyblíkem z KFC. Jenže neměli kukuřici (a to by mě žena hnala), takže s kýblem domů a ještě čtyři na kole na Budějovickou – pro zbytech pochutin.
Takový trojboj – běh, kolo, přežrat se.