TiK

u důchodců. Potmě, ale v příjemném teple 16C. Dnes jen dvě kolečka a kvůli kolenu méně běhu, ale vcelku to stačilo.

Když mám váhu, která mi ukazuje od 80 do 120kg a z několika pokusů se ani dvakrát neshodne na stejném čísle, tak naprosto přesně vím, na čem jsem…

Ani jsem to dnes nečekal, ale dostavil se hlad/absťák po kole a už v sedm večer jsem vyrážel. Chotkova, přes Smíchov na Černošice a zpět.

Jelo se mi skvěle – a poměrně rychle. Dobrý pocit potvrdilo nahrání trasy do strava.com – pár osobních rekordů, ze kterých si vážím nejvíc uphillu na Letnou – což je masakr za jakýkoliv čas.

celý den se snažím přesvědčit, že ten studený vichr není tak studený, že se mi nechce spát a tak.

Nepovedlo se.

v obráceném směru. Výsledky jsem nahrál do Stravy – a není to tak tragické, jak jsem se obával.

Skoro celodenní hraní s malým synem, nošení na koni, na zádech, zvedání… fakt je to proflákanej den ?

Odpočinkový den

Pražské věže byly fajn, ale to neustálé nasedání a sesedání a tak – chybělo mi projet se. Takže směr Zbraslav (málo kopců, dá se držet tempo…).

A to jsem si dal.

Cyklostezka zarvaná kolaři, pejskaři, bruslaři, kočárky… tuhle trasu na horském kole jezdím 28-30 km/h. Což je moc rychle. Takže brzdění, předjíždění, zrychlování… Daň za jízdu za světle a teple.

Nakonec ještě Nerudovku nahoru a bylo.

Orientační závod. I když – spíš než závod společenská událost. Vyhrává každý, kdo se zúčastní – a vyhrává odpoledne v Praze na místech, o kterých ani netušil.

Na startu (či při registraci) se fasuje mapa s body, které je třeba navštívit a označit v kartě kontrol. Plus druhý papír plný otázek (jak se jmenuje rybníček, číslo nejbližší lampy, koho mají ve znaku…).

Rozsah byl od Tróji do Košíř – takže kolo. Přes Stromovku je to pohoda, v Botanické zahradě se šklebili, ale nakonec mě i s kolem pustili (a já se choval moc slušně a tlačil), Trojský zámeček taktéž.

Odtamtud směr Střešovice – takže Jugoslávských partyzánů, Kulaťák a nahoru Střešovickou. A jéjé – jedne kontrola tam je na místě až po obědě, takže tam pojedu ještě podruhé. Odtamtud to Břevnova ke klášteru. U Vojtěšky zase pěšky, mniši to nemají rádi. A hned do kopce na Větrník (jediné místo, které jsem neznal a hledal).

Pokračování do Košíř – sjezd Motolem a už se šlape nahoru k rozhledně. Místo plánovaného dojezdu Národní divalo / Novoměstské radnice zpět do Střešovic. Kopec přes Strahov není tak úplně nejzábavnější, co jsem kdy zažil, ale jet se dá, samozřejmě.

Ze Střešovic si to dávám na Pohořelec a kolem Hradu Nerudovkou dolů. Jo, přední brzda je vydřená na kov, destičky budou nutné.

Národní Divadlo chytám ve chvíli, kdy je čas na odpolední představení – jedním vchodem chodí svátečne upravní lidé, druhým zpocení turisté.

Konec na Novoměstské radnici. Moc příjemné odpoledne, během kterého jsem najel skoro 40 km jen po Praze.

Jel jsem se registrovat na Pražské věže (report zítra) – a samozřejmě po rovině to nešlo. Nerudovka dolů, Petřín nahoru (kus nesení kola a přelézání zdi, ehm), Nový Strahov (označení kdysi bruslařského downhillu), Radlice, Děvín, Baranďák – a šup do Podskalí, kde jsem si úspěšně vyzvedl mapu, dotazník plus pár dalších na zítřejší závod, který, jak se zdá, alespoň trochu nahrazuje Cyklosvítání.

Cestou domů ještě Nerudovka nahoru a bylo to.