TiK

Sice jsem se donutil jít do parku, ale dal jsem si jen jedno kolo strojů a běhu. Všechno mě bolelo, horko mi bylo, otrávenej jsem byl… prostě den, kdy je fakt nejlepší se na to vykašlat.

Na kole směr Lahovice a zpět. Proti minule bezvětří, ale zase krásné počasí (slunce a 20C) znamelalo nemilosrdně ucpanou cyklostezku – kola, brusle, chodci a psi.

Pro mě vlastně výhoda, chtělo by se říct – pomalé tempo, čas na vydýchání… No, takhle na kole nejezdím.

Takže slalom, byť místy milosrdné brzdění, namísto myšky.

Večer jen posilování v parku. Fakt ? Co jsem vlastně celej den dělal ?

Nicméně proč idiot: snažil jsem se u silových věcí pořádně dýchat. Náááádech, výýýdech, náááádech, výýýýdech… kolikaté opakovaní vlastně jedu ? Náááádch, výýýýdech… Fakt nevím…nááááádech, výýýdech….

Prostě buď počítím opakování, nebo si hlídám dech. Něco jako začítky s nordivwalkingem, kdy se mi berle pletly pod nohy a každá obrubník znamenal rozhozený krok na deset metrů.

Jo, a v rámci posilování bylo pár výklusů a jeden test na 1km – 5:15. V zásadě ostudam, ale jako hroch jsem na to hrdej!

Po kole jsem se chtěl jít večer ještě proběhnout – ale nějak je na Pankráci problém sehnat 5km po rovině. Vzal jsem to k Vyšehradu a po nábřeží zpět – ale bez schodů. Bylo to už docela náročné a byl jsem moc rád, že jsem stejně vybral krátkou trasu.

Bohužel na konci, kilometr před domovem, se ozvala achilovka – až jsem přešel rovnou do pomalé chůze. Možná boty?

A pak mám pochybnosti o měření tepovky. Mám hrudní pás připojený k mobilu – a tahle čísla jsou divná.

Pomalý výklus z kopce na 160? Běh po rovině na 80? A nezvedne se to ani při výběhu do kopce ?

Neříkám že to není možné, ale moc pravděpodobné to není.

A z fotky s rozklepanýma rukama to moc není vidět, ale byl krásný měsíc.

Koleno pobolívá – čekají mě hory, tak pevně doufám, že po nich nebude (další) operace.

vytáhl jsem kolo směr Lahovický most. Jako prima, republikou prolétla vichřice, orkán a já-nevím-co-ještě a já si to užil.

První – skoro celou Jeremenkovu jsem šlapal dolů, aby to vůbec jelo, abych o kus dále přeřadil největší pastorek a střední talíř a posouval se po rovině rychlostí 10km/h.

Přes most to bylo vclku dobré a cesta zpět, překapivě, byla po větru. Bylo úchvatné jet 35km/h s tím, že na tváři necítím žádný vánek a na řidítkách bych mohl mít zapálenou svíčku.

Nové pedály jsou trochu nezvyklé, zadek mě boli a ještě se přidalo lehce koleno. Ale zatím to jde.

mrchy…!

nějak mě ten včerejšek vzal. Na jednu stranu si říkám, jestli to má (všechno) vůbec cenu, na druhou sleduju každé zabolení a píchnutí jako předzvěst minimálně operace a na třetí si větrem a zimou (jako jo, no) zdůvodňuju, proč dneska ne.

Prima.

Takže snad večer

Procházel jsem stránky a tréningy na www.bezvabeh.cz a tohle mě uhodilo do očí: v Cooperových testech.

Doprdele, vždyť jsem předposlední řádek. Sice těsně, ale jsem tam. Vždyť jsem ještě mladej. Cítím se tak. Bude se trénovat, zlepšovat se. Přece to nekončí za další řádek. Nemůže. Fakt si nepřipadám na tohle číslo. Tohle byli v lepším případě starci…

A teď jsem tam taky. Nepřipadám si tak a když si to připustím, rozlije se kolem žaludku nepříjemný chlad. Že ke konci je to blíž než k začátku. A to, že nechci, na to vlastně nemá nejmenší vliv.

Nechci, fakt ne.

Tak, první „běhací“ měsíc za mnou bez větších komplikací. Těch deset v nadpisu je to, co mi chybí to 150 za únor.

Časy nejsou slavné ani závratné. Ale drobné zlepšení je.

Vzhůru do dalšího měsíce.

možná jsem zmatený – ale cíl 5km ? S nějakou přípravou ? To jsem měl tak jako nutné minimum a pak se uvidí.

První běhy bylo (po operaci a s mnoha kily) od 4km nahoru, slavit pětku mě ani nenapadlo. Ale podle článků je te asi nějaká magické hranice