s koulí. Tentokrát jsem naplánovaný tréning dojel prakticky do konce – ještě dvě tři úpravy časů a bude to fajn. Celkově se to vyšplhalo na 80 minut, ale je v tom hodně přestávek, takže je to snesitelné a domů se vracím spíš nabuzený, než utahaný.
Hurá, kolo za světla. Vzal jsem ho provětrat do Krčáku na ty nejprofláklejší traily, co tam jsou.
A nemám najeto, nemám. Jistota je výrazně menší, tudíž i rychlost je tragická. Ale zase mám čas si udělat fotku nebo se jen kochat.
Z Hrádku dolů přes kámen a kousek po předním jako obvykle, ale traverz po vrstevnici zpět je vyjetý a ač jsem ho jezdil bez brzdění a šlapání, dnes jsem se nevyhnul ani jednomu.
Kolem školky nahoru a na můj nejoblíbenější trail. Trochu jsem se bál, protože na jiném serveru pro běžce jsem četl, že ho někdo proznačil sprejem a že tam bude nával, ale naštěstí je to starý článek a šipky na stromech najde jen ten, kdo ví, kde jsou.
Kousek před koncem jsem se rozhodl, že to otočím ještě zpět, takže nastalo tlačení do kopce. A ano, kdybych myslel, tak bych tlačil výrazně kratší trasu k altánu a byl bych na cestě. Stane se.
Pak už jen dojet nahoru včetně zabijáckého kopce z Kačerova. Ale protože koleni se spíš libí větší frekvence menší silou, měl jsem hodně podřazeno a tak jsem za rekordem zaostal asi o hodinu, nebo tak nějak.
A to bylo pro dnešek vše.
Dokud bude malý nemocný a já ho přes den hlídat, tak mi zůstávají jen a jen večery. No, taky to jde.
Kolo směr Lahovice, ovšem jako první sjezd lesem z Kafčích hor. Krátké, veselé, nemám najeto a s čelovkou. Říkám, že veselé…
Budu muset do servisu – ze zadní brzdy už jsem šílený. Vyjedu a nebrzdí – resp. jako by byl kotouč mastný. Chod přitom na bublinu v hydraulice neukazuje. Po pár desítkách a stovkách metru se brzda zastydí a začne fungovat na sto procent. Což jí vydrží až do další jízdy.
Jen zůstává nejistota, co když se rozhodne stávkovat uprostřed nějakého kopce, žeano…
Z jízdy mi nějak výrazně neutkvělo tentokrát nic – dva ušáci vedle cesty, lahovický most, tak nějak jsem to odjel. Bavil jsem se, dobré to bylo, ale nejvíc zaujal měsíc po návratu n a Kafčí hory. Nízko nad obzorem jako kolo od vozu – a podle gps jsem pěkne šmodrchal cestu, když jsem se nažil najít záběr skrze, či vedle, V-Tower s měsícem. Což se nakonec nepodařilo.
Jo, a koleno, klep, klep, překlepalo 35km bez problému. Takže sbohem, běhu; vítej, kolo!
Jednak jsem dnes měl totálně žravej den, jednak jsem měl čas jít zase až večer.
Zámek na KB je koupený, měl jsem ho i s sebou, ale uvědomil jsem si, že je šance zamávat si koulí snad i po obědě – takže jsem ji zase dovlekl domů. Za pomoci berlí, neboli nordicwalking. S 10kg+ batohem to jako není úplně super, ale dost hole pomahají.
Cvičení s KB v parku bylo podle nového rozvrhu – a bude potřeba ještě ladit. U něčeho přidat, něco jsem měl zadané špatně, takže bych spíš umřel, než bych dal plán.
V zásadě to ale vypadá dobře, po rozcvičení to budu ještě přidávat swingy (které jsou po pár sériích děsivé) a udělám si druhý program s jinými cviky. Pravda, i tenhle je na hodinu, ale cítím, že u některých budu moci krátit odpočinek mezi sériemi.
Na a na otestování, co koleno, jsem praštil s KB v kočárkárně a dal si 5km na kole – to dobré: koleno to zvládlo, takže v rozumných mezích zpět na kolo.
Nato, že jsem před necelým týdnem byl na pohotovosti….
Napřed nebyl čas, pak už bylo pozdě večer na cokoliv.
No a ? Trhněte si…
objednaný pořádný řetěz a zámek – kettlebell bude u stromu. Vláčet ho v batohu do parku je fakt hloupej nápad a i přes oporu holí z toho bolí koleno.
Zase je ale možné, že budu potřebovat druhou kouli domů… Co takhle odpoledne, až si mladej schrupne, vytáhnout kouli na sluníčko před dům ?
Ať si sousedi trhnou. Pocit, že se někdo dívá jsem vzdal při bězích centrem Prahy, kde jsem si myslel, že se opravdu dívají všichni.
A přitom jsem byl každému ukradený…
potmě a v parku. No, každej úchylačíme nějak.
Jako základ jsem vzal tohle video – libilo se mi, že to nějak nehrotí, je to poměrně rozmanité a začíná pomalým kroužením a rozehříváním.
To jsem absolvoval na pár strojích a pak už koule + odpočítívání. Nastavený (ne)populární tabata timer v telefonu. Mohu si nastavit čas pro jednotku, počet opakování, pauzu mezi nimi a pauzu před další jednotkou. Není problém posdkládat celý plánovaný tréning včetně relaxu a pak to vzít bez ztráty soustředění podle pošilhávání na displej a podle pípání začátek – konec.
Nevýhoda, že nemám kam připojit sluchátka.
Druhá, že teoretické časy se v praxi ukázaly být ne zcela dobře zvolené – občas to bylo málo (dal bych víc i s rezervou, nechci nic na krev), občas jsem to o půlminutu přestřelil. Zrovna u téhle jednoduše vypadající blbiny mě zradila stabilita kotníků (přes cvičení na bose) a půl minuty na sérii stačilo.
Mimochodem – nechci počítat série, ale raději čas. Neboli soustředím se na minutu-dvě na techniku a počet opakování (snad) přijde sám s postupem času.
Takže jsem hodně ladil a odhadoval časy, možná víc než cvičil. A stejně jsem tam nechal 40 minut, během kterých jsem se rozhodně neflákal.
Teď ještě jednou procházím video a okukuju techniku – vím, že něco jsem dělal špatně a u některých jsem si ani nevzpomněl, odkud kam to přesně tahal.
Nakonec jsem přidal ještě pár sériíí swingu – na to, jak to vypadá jednoduše, je to slušnej masakr.
Ale dobrá zpráva, že nejsem zničený a mám chuť na další.
když jsem zde hledal něco úplně jiného, našel jsem obrázek správně provedeného dřepu.
Takže pokus. A moje koleno, které při chůzi o sobě dává vědět sice ne moc, ale znatelně, strpělo pět (skoro) dokonalých dřepů (chyba, kulatí se mi záda, kolena směřuji dobře…)
Tak nevím – co mě to vlastně bolí ?
Včerejší nápad byl zrealizován, ale ztroskotal na tom, že můj zámek na kolo neobejme žádný z u sportoviště roustoucích stromů :) A dávat to k lavičce mi přijde přiliš na očích.
Jinak dovlečení kusu železa nebylo špatné – je prima mít to venku, nemuset hlídat lustr a když se něco nepovede, tak s ním fláknout o zem. To doma jaksi nejde.
Samozřejmě napoprvé hledám nějakou sestavu, nějaký systém, abych cvičil, nevychládal a pokud možno zatěžoval tělo rovnoměrně. I tak my vyšlo čtyřicet minut s minimem strojů a na zítra mám připdavené vypsané cviky tak na půl hodiny souvisle.
Rozhodně je to zajímavá změna.
Už chvíli přemýšlím, že vezmu zámek na kolo, kettlebell a prostě si ho v parku u hřiště přivážu ke stromu.
Když mohu nechat kolo za desítky tisíc na Smíchově, proč ne kus železa za šest stovek ? A rozhodně by mi sportování zpestřil.