TiK

to je otázka. Klídek koleni vyloženě prospěl, takže jsem se dobelhal (a teď to není narážka na můj běh, fakt chodím pomalu) do parku, že si aspoň trochu zacvičím. A ejhle, ono to koleno, resp stoj na něm, se objevuje v nějak podezřele mnoha cvicích. Takže vlastně pár prostných (která jsem flákal a jak tak sleduju, tak je rozhodně nesmím vynechávat. Tělo se nechce hejbat a až žasnu, jak moc), kliky a takové pitomosti.

Ale dokázal jsem se tím zabavit skoro tři čtvrti hodiny v kuse. Pravda, do něčeho intenzivního to mělo daleko, ale to je spíš tím, že si nějaká rutina musí sednout.

Ještě jsem se byl podívat na real street workout hřišti – teď v noci, takže sám. A největší nevýhoda ? Netuším, co tam. Na nějaké přítahy jsem moc hroch a různé soustavy tyčí mě neinspirují ke cvičení. Budu muset jít okouknout, co se tam tak dá dělat, ale co většinou zahlédnu, tak to má docela blízko k olympujským kreacím a ne k nečemu, co mám vůbec šanci dát.

Takže se snad koleno uklidní natolik, abych se mohl vrátit k běžné rutině, byť s omezeným během.

Takže po velmi pesimistickém odhadu je to o něco málo lepší. Zdravotně. Hory jsou v tahu, to je to mizerné.

To lepší – během návštěvy emergency (no jo, pátek večer, odjezd na hory za dveřma, radši jsem šel) na rentgenu nic. Tedy – nic čerstvě utrženého, prasklého, skřípnutého.

Doktorovi se koleno moc líbilo, použil, krom jiného, termín „vybydlené“, což mi radosti nepřidalo. Také přidal doporučení, že jsem ještě mladej a ať si ještě nenechám dělat umělé. (Můj ortoped mi to slibuje tak do deseti let…).

Dostal jsem apartní obvaz a byl jsem odlifrován, ať se co nejrychleji hlásím u svého ortopeda.

Takže to není akutní úraz, ale setrvalý stav. Plus i minus. Zatím se tu tak nějak belhám (překvapivě po rovině horší, než do a ze schodů) a bude odpočinek.

Zatímco jsem si užíval tohle, byla žena s malým na jiné pohotovosti: ORL a malému píchali ucho… To jen kdyby se někdo ptal, jak málo stačilo na zrušení hor.

A teď usilovně přemýšlím, čím týrat tělo (protože má tendence bez pohybu kynout) bez kolen a nohou… Moc mě toho nenapadá – plavání (kralu, znak, nohy tahat) a jinak horní půlka – kliky, železo. Což mě ukrutně nebaví a třeba na snesitelný kettlebelt jsou i ty nohy docela potřeba…

Vzhůru du budoucnosti hledím s pochybnostmi, ale v zásadě optimisticky (neboli nemusím na urgentní operaci, ehm)

po včerejšku úplně na nic. Bolí to při každém kroku (pravda, proti minulým předoperačním stavům ty kroky můžu dělat), na dotyk v jednom místě taky víc než dostatečně.

Byl jsem rád, že po celonočním (a denním) odpočinku jsem došel po malého do školky tam a zpět, cca 2km.

Teď čekám, až přijde žena, beru auto a jedu se podívat na pohotovost – asi rentgen, že se nic neulomilo či neutrhlo a s trochou štěstí něco na uklidnění a kortikoidy.

Aby to bylo ještě veselejší, tak pozítří je odjezd na zaplacené hory, kam pokud nepojedu, nepojede nikdo, protože řídím.

Takže si asi (budu muset) udělat výlet, kdy si zařídím do Rakouska, tam se zespoda budu dívat na kopce a pak pojedu domů.

K posrání…

Při běhání se po zhruba dvou kilometrech ozvalo koleno. A to tak, že jsem okamžitě přestal, chvíli počkal a pak se moooc pomalu odkulhal domů.

A to co mě kde pobolívá, pobolívalo nebo není úplně fajn, tak bych to s horama na lyže příští týden viděl asi takhle:

1. třetí operace kolene
2. přetržená achilovku

A budu moc rád, když se mi nesplní ani jedno.

jsem jak zmoklá myš. Cesta do parku v pohodě (jako na noc a 6C), první kolo na strojích taky, dobře, trochu jsem ho flákal, protože jsem se těšil na běh, první kilometrové kolo taky – no a pak začalo pršet. Lejt, abych byl přesný. Dal jsem ještě dvě kola (to byl plán, přidat mezi cvičení tři kola po kilometru) s vypětím sil, pokus vrátit se na stroje, realistické zhodnocení počasí a výklus domů.

Tedy – cestou mám takové podloubí – a je to dobré na zrychlování. Řekněme každé tři sloupy přidat a takhle až do konce. Nebo do bezvědomí. Na konci docela fofr (na mě) a pak přechod do výklusu mi přijde, jako bych se zastavil. Na gps to tak vidět není (je to pod střechou a mezi paneláky), ale na tepovce jo.

Domů, do horké vany – příjemná změna po tom studeném dešti…

Vcelku standardní cvičení v parku. Vlastně jedna úprava – mezi koly na stroji jsou dvě kola běhu – jednak jsou to dva kilometry, jednak se do toho vejde měřený kilometr- ať si gps během cvičení měří co chce, tak v rámci dvoukilometrového běhu ten jeden prostě musí změřit.

A potěšilo mě, že ten volný výklus o něco zrychlil – jasně, přečtěte si motto tohoto blogu – takže zrychlení v těchto mezích. Ale i tak to potěší.

Co sleduji a co dělam – čeho jsem si vědom

Krátký výklus do Stromovky se změnil na delší výklus. S námořnickou vložkou. DOlu u nového rybníka je přívoz ovládaný vlastní silou tahem za lano. A skvěle jsem se na něm bavil.

Prám při nalodění sice jde málem ke dnu, ale stačí trochu vyrovnat a jede se. A po přistání na ostrově za mnou nikdo nemůže, dokud se nevrátím. Prostě skvělé.

Jo, běh… pomalu, velmi pomalu. Čas na protažení, rozcvičené atd.. takže časy tragické. Ale o to úplně nejde.

Spíš mě to dnes nebavilo a musel jsem se hodně přemáhat, abych s tím neseknul v polovině. Možná málo regenerace po včerejšku, možná moc běžců kolem, nevím. Ale ta zábava, uvolnění a relaxace se nedostavila.

nikoliv škole, ale zvěři. Z rodino-časových důvodů asi obnoví noční jízdy na kole – odjezd kolem půl desáté, návrat do půlnoci.

Jel jsem klasický (a velmi rychle nenáviděný) okruh Braník – Zbraslav – Lipence – Černošice a zpět. Rovina, dá se to průměrem (na horském) kolem 25km/h, celková délka kolem 40km – záleží na chuti a zkratkách.

A právě na spojce Lipence – Černošice bylo včera minimálně dvacet kousků vysoké, přebíhající přes silnici, ideálně pár metrů před kolem. Jel jsem pomalu, čelovka na max kmitala doleva doprava s snažila se najít jelena dřív, než to do mě z boku napere. Podařilo se.

Vzpomínal jsem, jak v léte před Černošicemi byl výběh pro koně. V teplé noci se tam dalo posadit na balík slámy a uprostřed temnoty poslouchat frkání koní, případně si vysloužit dloubnutí do boku, když se nějaký zvědavý přišel dožadovat pozornosti.

Nakonec jsem se projel slušně, byť koleno lehce protestuje, což je týden před horama ne úplně dobrá zpráva.