TiK

Tedy ne bobříky, osobáky.

Včera jsem se vracel poklusem přes Most legií – a on byl zavřený pro auta. Běh středem a lehce zlepšený osobák – měl jsem za sebou cestu přes tři hory, takže jsem na to už kašlal.

Dnes mi to ale nedalo a šel jsem ho zlepšít. No a cestou je mostů víc. První Nuselák do centra, zlepšení o 5s. Tedhy to byl spíš výjimečný čas, proto standardu, který tam běhám, skoro o minutu. Říkal jsem, že fofr.

Volně vyklusat přes Václavák a vzhůru na Karlův most. Nebylo tam tak prázdno, jak jsem doufal, ale šlo zrychlit.  Shodu okolností také pět vteřin dolů, další cíl je pod dvě minuty.

A konečně Most legií. Tam bylo zlepšení největší, ale ze všech sprintů nakonec nejpomalejší. Dobře, nejpomalejší, ale na úrovni mého osobáku na kilometr. S tím časem bych pomalu taky měl zkusit něco udělat.

Trasa, kterou jezdím na kole -ale tam a zpět. Během stačí jedna cesta.

Pře Barandovský most šup honem na Děvín. Z něj se skulit k bance do Radlic a vystoupat na Mrázovku a kolem Bertramky dolů. Ze Smíchova pokračovat hned na Petřín a dolů. 

Na kole občas přidávám na konci ještě Letnou nebo na začátku Barandov, ale protože to bylo pěkných 15km a 350 výškových, stačilo.

Po Anglii zpět a opět večerní behání. Dneska pohodová desítka. Teda – zima jak v rusku, kolem 2C, nikde nikdo – takže vlastně fajn

Vlastně úplně stejně.

Pár dní jsem pobyl v Hullu, kousek pod Skotskem, a to by bylo, aby se neproběhl. Vlastně pár cest znám z minula, něco ze Strava heatmap a nakonec jsem stejně běhal vlastně jen jednu trasu.

Hezky po pobřeží (já vím, je to nábřeží, ale příliv a odliv se projevuje velmi silně a tak je to prostě moře, i když je to řeka), kolem známého hlubinného akvária The Deep a do centra.

Jeden zub byly Victorias Dock, druhý Hull Marina. Jedna cesta za pět, tam a zpět za deset, takže za chvíli doma.

Cesta široká, vyhledávaná běžci zřejmě z širokého okolí. Potkal jsem všechny výkonosti, převládaly ti pomali a tlustí – ale hejbali si, takže fajn.

Málokdo odpovídal na pozdrav, ale zase když už k tomu došlo, bylo to s úsměvem a nadšením. Neběhalo se, jak bych v Anglii čekal, vlevo, ale prostě všude kolem.

S běžeckým průjmem je to v háji, prakticky nikde není křoví.

Za ten týden jsem tam odvěhal 47 kilometrů.

Co jsem nestihl

Humber bridge. Z odhadů kolem dvaceti bylo třicet a nebyl čas zabít nad tím cele odpoledne. A to ani jednu cestu busem.

East Park. Zavírali ve čtyři. Opět mimo časové možnosti.

Paull. Podívat se na odjezd Ferry. Ráno či večer v devět. Dohromady kolem dvaceti, opět, nebyl čas.

Cíle a možnosti jsou na příště jasné.

Na pár segmentech mám osobáky, na jednom Kom – ale spíš takový srandovní :)

Celopražský (bývávalo…) orienťák Pražské věže. Historické mapa, věšinou dvacet kontrol a otázek ke kontrolám se vztahujícím (kolik věží má dům…).

Tentokrát bylo využito výročí vzniku České republiky. A minimum věží. Většina kontrol v centru.

Co ve mně zanechalo dojem ? Trasování: Albertov, Vítkov a Petřín. Víc kopců se v Praze nenajede. Národní divadlo, protože jsem si zapomněl označit kontrolu. Novoměstská radnice, protože se na ni šplhá pokaždé. Rudolfinum s úly na střeše. Skvělá výstava o požárech v Novomlýnské věži. Stašlivý stav Hlavního nádraží mimo veřejné prostory.

A to je tak někak všechno – a to jsem přitom na kole projel všechno. Vzpomínám na bloudění nad Smíchovem nebo rozhlednu v Botanické – to bylo zajímavé.

Nezbývá než doufat, že přístě to bude zase povedenější.

A na kole to bylo tentokrát 45km.

To už nemůže být náhoda – opět pod Vyšehradem, v jiný den a jiný čas a zase na autobus dvanáct minut. Minule jsem ale chvíli čekal, takže si odpouštím pět na kilometr a o něco volněji ho stíhám akorát. Desítka kousek pod hodinu, na jednu stranu rychle, na druhou si na tohle tempo asi pomalu začínám zvykat.

Jo – a cestou dolů jsem si trochu zasprintoval :)

Ale tenhle zní zajímavě. PLus samozřejmě příbuzná videa

sdfg

 sdfg sdf g

Po koncertu v Rudolfinu ? V deset večer ? V mlze, že by se dala krájet ? Ideální čas a počasí.

Skrz Stromovku, kde svítilo méně lamp, než by bylo ideální, když si nevezmu čelovku na Hlávkův most a přes Vltavu. Na vlastní oči jsem viděl ta úchvatná cykloopatření, které se naštěstí/bohužel nestačily projevit dřív, než část přes Vltavskou málem spadla.

Cestou jsem ještě uklidňoval kolemjdoucí slečnu, že to co dupe a funí není ani úchylák, ani stádo prasat… jen jeden běžící hroch. Apropó: šest na kilometr je pro mě (už) vcelku pohodvá rychlost. Ukazuje se, že jak jsem doposavad nabíral objemy na velmi pomalé rychlosti nebylo špatné, ale trochu zrychlit za to stálo.

Trasu jsem měl vymyšlenou už z koncertu – Azrael od Suka občas dovolil toulat se myšlenkách velmi daleko. Další zastávka: sprint přes Karlův most.

Výhoda: v mlze a mžení tam  nebylo mnoho lidi. Nevýhoda: v mlze a dešti mi klouzaly boty. Ale podařilo se a osobáček na celý most padl a zrychlení na půl kilometr o pět vteřin. Ono je tam zákeřný ten rozběh do kopce, kdy to stojí strašne moc sil, stejně, jako doběh z kopce, kdy už to rvu vší silou přes paty. Příště zrychlím už od začátku a uvidíme, co se stane. S tím, že tohle je rychlost na úrovní osobáku na kilometr, o kterém doufám, že už by brzo mohl padnout.

Na výklus Nerudovka nahoru a segment s poetickým názvem Theres a Starbucks at the end. Když se dívám, kde končí, tak jsem neměl cvakat pár fotek z vyhlídky u Hradu, ale doběhnout ho. Příště.

Odtamtut přes Jelení příkop, kde jsem kopec k tramvaji vyletěl jako nikdy (asi si tam dám segment) a přes Kulaťák domů.

Celkově to dalo lehounce přes hodinu, takže na to, že jsem alespoň tři minuty nabral v Nerudovce, to nebylo špatné.