TiK

Letná, stalin a rok 1995. Na fotkách možná Bodlák

když potkám bruslaře “za rohem”. Skoro v obýváku.

Nová scéna Národního divadla a rok 1995. Na fotkách Tazzi, Rousek či legenda českého skateboardu – Petr Lowy.

má svoje kouzlo. Všude jsou kapky, rozstřikují se od bruslí při tricích a v neposlední řadě mramor jede jako namydlený. Stejně ale kloužou kola při dopadu nebo rozjezdu. Další ohromnou výhodou je (většinou) nepřítomnost skejťáků či kohokoliv jiného. Usychající plocha jen a jen pro mě. Nebe.

Tuhle jsem tu řešil co za brusle. A že poslední řada K2 je moc gay. A ejhle…asi měním sexuální orientaci.

Přes aukro se ke mně dostaly K2 – The Don. Primárně jsem je kupoval jen kvůli rámům – bojuji s nimi už delší dobu a jsou prakticky nesehnatelné.

Za cenu o něco málo převyšující 1000 Kč prakticky nejeté brusle, kola a ložiska. Kupováno s tím, že botu vyhodím. No, dojel jsem domů (kolo, cca 50km přes celou Prahu a zpět) a vybalil brusle. Teoreticky by mi měly být velké skoro o číslo, prakticky je to akorát.

A jak to vypadá ? Dobře.

Brusle vycházejí ze SoulSlideů – bota je velmi podobná, rám stejný (u mých starých Soulů je jiný rám).

Dobře vypadá zapínání suchým zipem křížem přes nárt. Bota vypadá hodně měká, dovedu si představit že bruslím v zapnuté brusli (Šok!).

Tudíž výsledek – brusle zatím nerozebírat a zkusit zajet.

PS. nevím přesně, kdo je měl předemnou – ale tak utažené tkaničky (až k deformaci boty) jsou děs. Viděl jsem to mockrát v půjčovně – prostě zarvat za tkaničky až co to jde. 6e se noha odkrví a utáhne se to hlavně přes holeň místo přes nárt je jedno, že…

či spíše nepříjemností.

Zpočátku jsem měl spoustu času – a nakonec se to smrsklo to projížďky směr nejhorší skatepark v Praze. První mě varovalo v Kostelní ulici na downhillu ustřelení levé brusle. A při pokusu o přejetí přechodu jen po patě se to seklo a nechtělo to jet – ne že by to v plné rychlosti mělo šanci nějak ovlivnit směr a rychlost jízdy.

Konec přišel po výstupu z metra na Budějovické. Jen jsem prokličkoval kancelářsko-whatever komplexem a najednou to nejelo. A brusle přepadala dozadu. Hm. Kus toho chyběl.

Levé zadní. Nouzově jsem přehodil prostřední dozadu a odbelhal se na Pankrác. Naštěstí kola, které jsem tam kdysi dával, ještě nebyla nainstalována, takže jsem je opět zabavil a namontoval. Jenže nebyla nová, takže sjeté každé jinak. Ve výsledku levá brusle dost brutálně zatáčela dovnitř a naopak ven se jí zatočit ne a nechtělo. Chvíli jsem tam drbal chodník slajdy – no, docela to šlo.

O něco později jsem se vydal zpět. První kroky nic moc, kolem Kavčích hor už to docela šlo a na Nuselském mostě jsem o tom ani nevěděl. Příliš. Využíval jsem každý kopec pro pár zatáček – abych kola trochu ojel a zrovnoměrnil. Docela se dařilo.

Trochu jsem kličkoval kolem I. P. Pavlova – po fiasku mezi tramvajovými kolejemi se mi nedaří najít trasu, kterou bych si oblíbil.

Finálně – když jsem uhnul od Rádia Svobodná Evropa ke Národní opeře, zrovna skončilo večerní představení. Chodník plný zleva doprava, dámy v šatech na uskakování před bruslaři zcela nevhodnými, prstě na nic. Nějak jsem to ustál, ale ani nevím přesně, jak se mi to povedlo.

Zbytek cesty (krom tradičního chaosu na Staroměstském náměstí) byl už v klidu. I když potmě. Tak alespoň kus sýra měsíce.

Vidíte tam něco ? Ne ? Tak asi tak je na Letné vidět…

Jen pár západů slunce. Pár úchvatných západů slunce.

ty lepší

Po rozkliknutí pár desítek fotek

(Pokračování textu…)

Jak bylo inzerováno na Facebooku i tady, proběhl Pure Street Contest. Neboli závody v aggressive inline skatingu v ulicích města. Na překážkách, které jsou přímo součástí ulice či ji velmi připomínají.

Místa soutěží byla tří – u mně zdokumentováno

• Vyšehrad – zídky
• Legerova – rail (zábradlí)
• Karlovo námětí – rail (zábradlí)

A v sobotu  závody propukly.

Už v metru jsem narazil na pár známých tváří a na Vyšehradě probíhalo slušné srocení lidu. Slunce do nich pralo ze všech sil a pot stříkal na všechny strany (hm, trochu gay formulace, ale co). Elšíci připravili první spot – kromě voskování a zedničiny přidělali ještě krátký rail mezi zídky. Bohužel během prvních pár minut ježdění někdo ukopl kus zídky, takže pro některé bylo trochu složitější se srovnat s dírou v hraně.

O pár minut později někdo prokopl i dřevěný nájezd na vysokou hranu a bylo skoro vymalováno. Ale nějak se vyžebral kus dřeva z blízské stavby a jezdilo se dál.

Fotit bylo rozhodně co. Na hranách padaly slušné triky (i když série se nefotí moc dobře), takže jsem se snažil hlídat si dobré záběry. I přes silné slunce jsem používal blesk ze všech sil – a dost to pomohlo. A mimochodem – jednou mi kolega bruslař přistál na zádech tak, že jsem si toho všiml až když jsem se zvedal… nevadí, foťák to dal.

Tady mě strašně mrzí poslední fotka – vyšlo to takřka ideálně, ale utekly mi prsty na levé ruce. Foceno od země, bez hledáčku. Škoda, moc škoda.

Za hodinku následoval přesun na další spot. Nicméně nějvětší halé vzbudila slečna, která se pod Nuselákem opalaoval nahoře bez. Mezi všemi přítomnými fotografy proběhla krátká debata kdo ho má delšího (objektiv…) a fotilo se ze všech sil.

Na druhém spotu – zábradlí.

Tedy se jezdilo hodně a dobře. Bruslař za bruslařem, trik za trikem. Hromada fotografů a kameramanů, kteří si mohli vybírat ideálni místa. Prostě pohoda největší. I pro focení. Slunce sice stálo skoro přímo nad námi, ale stačilo to. A doblesknout na projasnění stínů – a bylo hotovo.

Nakonec následoval přesun na poslední post – mimochodem pár desítek bruslařů na ulici místní motoristy docela znepokojilo…

Třetí spot – velké, lomené zábradlí.

Tady zabnodoval Hanýs. Zavzpomínal na stará léta, kdy, pokud mě pamět neklame, tady také začínal – a začal zhusta. Zatímco ostatní přemýšleli, jestli to není moc vysoko/daleko/co já vím, tak si to stihl párkrát dát. X-grind už jsem hodně dlouho neviděl. Ale na druhou stranu je pravda, že když se “mladí” rozhoupali, zajeli Hanýse na celé čáře. No jo, no.

Fotilo se vcelku dobře. Přisvěcovalo “prasátko” z vedlejšího domu a blesk to dotahoval. Takže pokojenost.

Tady bylo k vidění pár drsných pádů i vynikajících triků.

Nakonec už jen vyhlášení vítězů a přesun do hospody – a já šel vyvolávat fotky.

A nakonec – tady na Facebooku je většina fotek a videí pohromadě

Ty horsi… ale musí tu být

bacha, po rozkliknutí cca 130 fotek.

(Pokračování textu…)