TiK

Po zveřejněném videu bylo jasno – minimálně o dvou spotech. Takže tady jsou fotky:

Na Moráni

Dvojitý rail. Mimochodem, tohle místo by si zasloužilo i svou zmínku v historii – jeden z prvních “velkých” railů". A co tam čeká ? Dva lámané raily, odjezd z dlouhého kopce a rozumné místo na rozjezd – i když povrch by mohl být lepší. A křoví čerstvě prořezáno.

Vyšehrad, u Kongresového centra

Několik zídek. Pár nižších, čerstvě opravených a jedna vysoká, podle videa asi s nájezdem. Bude se muset hodně voskovat, ale zase vzhledem k blízkosti na obou stranách budou zajímavá komba.

A pro drsnější povahy je tam velký rail. VELKÝ.

se mi podařilo dostat na Letnou. Pod stromy bylo ještě mokro, ale Stalin už byl suchý. Noha drží, takže pár soulových věcí, pár jízd (konečně) na nových překážkách. Alespoň soul přes lavici za to stál.

Pak jsem se jen tak vozil a velmi zlehka testoval, co noha ještě unese – a je toho poměrně dost. Což každopádně potěší.

Na pozadí Prahy se proháněly těžké bouřkové mraky a i kvůli nim byla krátce po deváté poměrně tma – takže poslední trik a domů.

Uprostřed sídliště, zajímavě zakomponovaná, dala by se zaměnit za kousek náměstí či lehce avantgardní skulpturu. Což byl záměr.

Při bližším prozkoumání se ale objeví navoskované hrany, zábradlí a podezřele mnoho skejťáků – ano, je to vlastně skatepark.

Několik hran, pár schodů… škoda, že nefunguju tak, jak bych si představoval – tohle místo láká k pojezdu. Pravda, některé části (bang pod schody) je na brusle malý, ale zase některé zídky jsou tak akorát.

Už se těším, až zdraví dovolí a já tam budu moci zůstat pár hodin.

jezdit alespoň trochu – dokud to jde. Snad pomůže nová léčba…

Dojel jsem na Letnou, zhlédl nově přetavěné překážky (viz. twitter – nová skočka místo šikmé plochy) a velmi lehce jsem se povozil na lavičce. Hodně se bojím o nohu, takže fakt jen soul na jistotu a nic, co by jen zavánělo agressivem. Bohužel.

A protože mě bolí i přejetí dlažby, vynechávám i sjezd schodů a jako největší fitnesák je chodím dolů. Ne, není to ostuda. Je to bolest.

Z Letné jsem se projel přes Stromovku. Docela jsem si oblíbil místní downhill, který není ani příliš down, ale skoro kilometr pohodovou třicítkou se počítá. Stromovka byla také prázdná – potkal jsem snad jednoho bruslaře. U Trojského kanálu to nebylo o moc lepší – nikde nikdo.

Nakonec jsem to vzal vcelku tradičně přes Palmovku a tunel pod Vítkovem. Tak byli bruslaři alespoň dva.

Z Hlaváku už jen přes centrum zpět pod Letnou, po schodech nahoru a chvíli jsem si vychutnával jedny z nejdelších večerů v roce. Na Letné. Ani to nebylo příliš nostalgické – další nový rok, který něco přinesl. Něco odnesl.

Letos bruslení asi bohužel moc nedám.

Což nemění nic na tom, že zítra jedu na Pardubice na bruslích, jestli počasí jen trochu dovolí.

něco velkého. Možná umění, možná něco úplně jiného. Ale vypadá to poměrně magalomansky.

O víkendu si vesničaní (Rudná u Prahy) udělali výlet na Letnou. A z Facebooku jsem o tom věděl, takže jsem se objevil s foťákem. Ano, jen fotit – protože ti mladší, pohyblivější, nadšenější a nezničenější mi to natírají tak nechutným stylem, že to ani nemá cenu zkoušet.

Neboli když jsem měl čas být osm hodine každý den na bruslích, bylo to lepší. O hodně.

První se jezdila klasická letenský zídka. Nic moc na ježdění, nic moc na focení. Přesto se tam jeden dokázal zrakvit velmi slušně – krev mu prosakovala přes provizorní obvaz zbytek dne…

Následoval přesun k Expu – kdysi ceněný architektonický zázrak, dnes kanceláře. Byl tam vyhlídnutý velký rail – ale nakonec se jen párkrát svezli po vodorovném, byť vysokém. Celou srandu okončil městský policista. Když je někde více lidí pohromadě, je potřeba na to řádně dohlédnout.

Přesun na Vltavskou. A hned malé zábradlí vedle schodů. Pár miszou, jedno AO, pokus o topside…ale většina zevlovala a jezdili napřed dva, pak už jen jeden. Slušně se tam fotilo. Policie se nedostavila a tak rozptýlením mezi psychickou přípravou bylo sledování dělníků, kteří se opravdu nepředřeli a tanečníků (a hlavně tanečnic), kteří měli v KD Vltavská soutěž v latinsko-amerických (tip dle kostýmů) tancích.

Přesun na dva betonové schody – padaly nějaké 540, nějaké chytané 180 a vcelku se zevlovalo.

Další spot byl také na Vltavské. Vedle metra, kde obvykle trénují parkouristi. Ale spíše se zase zevlovalo, než aby probíhal nějaký hodně slušný pojezd. Pár pokusů o wallride …a tam to tak nějak skončilo.

A to už jsem musel být jinde, takže jsem  se rozloučil a bylo po všem.

Nějak není čas a chuť psát reportáž. Takže alepoň pár fotek:

Už jsem ho tu zmiňoval  a ve výsledku tio přivolalo bandu pologramotných opic, které se mi snažily vysvětlit, že tomu nerozumím. Ne že by mi na nich záleželo.

Ale zpět k tématu – měl jsem čas, brusle a počasí – tak proč se nejet projet do skateparku ?

První problém – dostat se tam. Mám na mysli hliněný val od cesty k parku. Na bruslích docela sranda. Možná ještě větší při pokusu použít schody z pražců.

Ale nějak jsem se tam vyškrábal.

První dojem ? Park je velký. VELKÝ. Hodně. To co je (krom Štvanice) skoro vertikální rampa, tady je jen jako rozjezd na skok.

A znovu – to není park primárně pro brusle. Je to pro kola. Nebo tak.

A další dojmy ?

• Povrch klouže. Hodně.
• Rádiusy jsou velké.
• Rozjezd, centrální funbox se skokem, naproti se obrátit a zpět něco podobného. O moc více park nenabízí
• Konečně někoho napadlo dát do podlahy skateparku kanálky na odvod vody
• Povrch na slunci oslňuje

Takž co ? Nelíbí se mi tam. Není v tom nic racionálního, ale prostě se mi tam nejezdí dobře. Vlastně jsem se daleko lépe cítil v nejhorším skateparku v Praze.

“jen” pěšky a “jen”  s mobilem