jedna z prvních zídek, které se jezdily. Nízké, sklon nic moc…ale počítalo se to.
Bohužel jsou umístěny před ministerstvem hnoje zemědělství a pokud tam zrovna zemědělci neprotestují, vrátní se nudí a vyhazují kohokoliv, kdo se na zídky jen podívá. 
Ale protože je nebavilo ani to, jsou tam navařeny zábradlíčka a pěknými hrboly nahoře – a tím tenhle spot vzal definitivně za své.
vlastně od chvíle, kdy se ukázalo, že se na bruslích bude jezdit po zábradlích (railech), probíhalo hledání vhodných zábradlí. Ať už těch nízkých, kde bylo možné zkoušet základy tak i těch vysokých – je to větší frajeřina, ne ?
A některé z těchto zábradlí stojí dodnes.
Několik railů je na Vyšehradě. První v ulici Na vítězné pláni. Nižší zábradlí před školou. Jen před lety tam to křoví bylo o něco menší.
Trochu z kopce, ale v žádném případě samo nejede. Ale na rozcvičku to stačilo. O kousek dál, v ulici Žateckých bylo sice velmi nízké, ale velmi dlouhé zábradlíčko (fotky časem budou).
A hned vedle je vlastně první regulérní rail – vysoké červené zábradlí z kopce v parčíku na rohu Petra Rezka a Táborské.
Kdo ho sjel, byl za krále. Ale málokdo na něj vyskočil. Takže se většinou bruslař vyškrábal nahoru, další dva ho drželi a když měl dojem (tak často mylný), že už stojí, odrazil se od kolegů a vydal se na cestu dolů. Metr, dva, ti nejlepší jako Tomáš Rousek až na konec.
Jistě, časem se všichni zlepšovali, dojet na konec už nebylo nic extra a ani to naskočení na zábradlí nebylo nic složitého.
Ale ty první jízdy, ty se počítají.
Čistá rovina, pár kamínků, brusle, 30km za hodinu. Nějaký z nich se mi připletl pod kola.
Loket, stehno a břicho jsem už nefotil :)
PS. Rameno, kterým jsem to brzdil mě bolí, i když není odřené.
když pominu ty dokumentární, tak nic moc.
I když: tahle mě stále něčím přitahuje a je pro mě zajímavá – i když nevím, v kterém ořezu
A zbytek
Měl jsem chuť si hrát s barvami a tvary. Nic víc ani nic míň.
je na webu svět koleček. Kalendář zdarma.
Takže jestli jste fandové do elastiku a fakt mizerných fotek (uřezané ruce/nohy, nezaostřeno atd), tak tudy
I tady se dá jezdit. Asi. Bohužel jsem měl jen mobil, takže jen takhle.
V sobotu na Letné proběhly závody. Elšíci to měli dobře vymyšlené – jely se čtyři spoty, na každém bylo potřeba triky vyhrát puzzle, po jehož složení se ukázalo, kam se jde jezdit dál. Ne že by občas puzzle 4×4 dílky nebylo nad síly jezdců – ale nakonec se to podařilo a odjezdilo se.
Květináč
První spot. Vyšší a nižší zídka a hodně vosku. Děly se tam docela zajímavé věci – radost pohledět
Malá zídka.
Druhá. Náskok přes rigól, který dost lidí odradil. Ale i tam se všichni přemohli a jezdilo se hodně slušně.
Raily
Zlatý hřeb večera. Na malém i velkém padaly jak nehorázné triky, tak jezdci. A jsou z něj nejlepší fotky.
Vysoká zeď u schodů.
Poslední, finálový sport. Přihřeju si polívčičku – kdo to teď sjel, byl dobrej. A na to, že jsem tuhle zeď jezdil někde v devadesátých letech…ale to už je dlouho. Teď si na ni trouflo jen pár lidí a nakonec na ni padnul i nejlepší trik dne.
Nakonec se šel vykopat slíbený poklad to bylo všechno. Mě se to líbilo hodně. A nakonec ještě fotogalerie toho nejlepšího, co jsem vyfotil.
donutil jsem se ji konečně změnit. Je z haly v Letňanech a je to “jen” 180ka přes papírový pytel. Necelý metr vysoký :)
Pořád se to opakuje, ale já to na podzim na Letné prostě miluju.
