TiK

Prakticky nic více, nic méně. Nemá cenu spekulovat, jestli je CZ/Praha freestyle scéna mrtvá nebo byla malá reklama, ale ve výsledku kdyby nepřijelo zahraničí, tak by závodilo jeden a půl člověka.

Což by byla škoda, protože organizačně byly závody zvládnuté velmi dobře. I přes poměrně hrubý povrch na místě ze všech míst pro bruslení nejbizarnějším – na hřišti v Kostelní. To se sice zapsalo do dějin skateboardingu kolem roku 92 (nevím, nedá se to moc dohledat), kdy v něm byly uskladněny a posléze pololegálně zprovozněny překážky ze závodů u Sjezdového paláce na Vyšehradě.

Ale to je dlouhá odbočka.

Na programu byl speed slalom, dětská soutěž a freestyle. Co zaujalo ? Tradičně výkon “malých”  – je to rok od roku lepších a momenty, kdy v soutěži měly zajet nějaký trik, jehož název neznaly, ale po předvedení trik daly napoprvé a na jistotu, byly skvělé.

Ostatní bylo… tak nějak standardní. Což není výtka – ale přes dobré triky a slušné jízdy nebylo nic výjimečného, něco, co by mě zvedlo na nohy a donutilo nadšeně plácat rukama o sebe.

Možná to souvisí i se systémem závodů, které nejsou divácky příliš atraktivní (různí lide se motají mezi kuželkami a pokud tomu nerozumíte, tak pořád stejně), nejsou příliš propagované a diváků tak nechodí příliš mnoho – což je škoda a zvláštní vzhledem k oblíbenosti inline bruslení celkově. Stejně jako jednotlivé jízdy – na závodech je často vidět, že v mezidobí, kdy je v řadě kelímků více lidí, kteří se hecují, padají daleko zajímavější a lepší triky.

A nebo mě prostě bruslení až tak moc nebere. Už.

…až nám ji museli zorganizovat Slováci. Nu což. Přijďte druhéhu júna (ať už je to cokoliv) do Kostelní. Viz inline-brusleni.cz

http://freestyleinlinebattle.com/index.php/sk/praha.html

a přece je to tady: kompletní záznam z letošní Freestyle Letné je hotov. Komplet všechny jízdy. Jen jsou vystříhaná hluchá místa.

Žádné titulky, ani doprovodné informace. Trvá to hodinu, takže se posaďte a jedem:

Nebo:

“Co čteš ?”

“ Velké čekání.”

“A je to dobré?”

“Ne tak, jak jsem čekal.”

Po úvodu předznamenávajícím tragikomičnost celé situace tu je popis, subjektivní popis letošních závodů ve freestyle slalomu. Nebudu to řešit, co je to FS slalom, pravidla a tak – STFW.

První část – Letná.

Pršet začalo ve chvíli, kdy jsem opustil domov, krátce po deváté. Sem tam nějaká kapka, ale na Hradčanské už brusle nechávaly stopy. Pro jistotu jsem ale na Letnou dojel – a byli tam prakticky všichni. Kromě Pražáků, kteří se s již tradiční hrdostí závodů neúčastní stejně vytrvale, jako pořadatelé kašlou na větší propagaci. (Plakátek na koš v den závodu stačí, ne ?

Většina se choulila pod stromy a čekalo se, jak to s deštěm dopadne.

Na první pohled to dopadalo dobře a tak za hodinku by bylo sucho. Do toho se ale vložili Slováci a poukázali na spáru v asfaltu, která tam sice už nějaký ten rok je a tradičně se přes ní jezdí, ale letos by nepříznivě ovlivnila (jejich) výkony a proto je to celé na nic a mělo by se to přesunout na alternativní místo – do Gutovky, pod střechu.

Další krok jsem poměrně nepobral – hlasovalo se. (Asi konečně chápu, k čemu je v Letňanech ředitel závodu. Aby se nehlasovalo). Dav tedy odhlasoval přesun na 1400 na druhý konec Prahy.

Druhá část – Gutovka

Sucho, slunečno a horko. To byly podmínky pro odpolední závody. Přes Prahu jsem přijel pěšky a po zbytcích deště jsem neviděl ani stopu.

V areálu strašnické Gutovky je skatepark, lanový park, vodní park pro děti a v neposlední řadě i hokejová plocha se střechou a obklopená mantinely. A se slušným povrchem.

Ve chvíli mého příjezdu na ploše končil kurz inline bruslení – podívejte se na úvodní obrázek tohoto článku a dál to nebudu komentovat.

Začalo se měřit rozmístění kelímků. Vcelku překvapivě jsem u toho neviděl skoro žádného závodníka, ale chopili se toho rodiče některých dětí. Vyměřeno, slavnostní přivítání a seznámení s pravidly, které jsou, jako každý rok, úplně jiné. O něco komplikovanější, o něco tajemnější a o něco nepochopitelnější.

Základní systém – skupiny po 3 – 4 lidech, jízdy po 30s, každý tři. První dva postupují dále. Porota hodnotí náročnost a provedení, bodové srážky za shozené kelímky. Takhle nic složitého, ale na místě jsem měl dojem, že to nechápe nikdo. V kombinaci s nepřítomností ozvučení (ano, něco malého tam hrálo tři písničky pořád dokola) to vedlo k zajímavým scénkám typu: “Já ? Už ? Teď ? Fakt ? A to je celé?”, které vlastně byly spíše k pláči.

Jednoduchým výpočtem 3 jízdy po 30s krát 4 lidi je šest minut. Natáčel jsem vždy jeden blok jízd jako celý záběr a pod 14 minut jsem se nedostal. Neboli osm minut, kdy se vůbec nic nedělo. Nikdo nejezdil, jen porota dle výše zmíněného systému něco zuřivě počítala a počítala. A počítala.

Mezi tím vším se také závodilo. Někdo jel dobře, někdo ne. Kdo a jak je vcelku subjektivní záležitost, já své favority měl a dopadlo to vcelku jak jsem čekal.

O veselé scénky se starala nejmladší závodnice – na svůj věk (pět ? maximálně. Spíš čtyři) zajela starší závodnice bez problémů. Jenže porota napřed oznámila, že postupuje do finále, aby ji o něco později řekli, že počítali špatně a finále nebude. S malou to docela zamávalo – kdyby rovnu nepostoupila, tak to není problém. Ale napřed naděje a pak zaříznout… Nakonec ji, mimo pořadí, do finále pustili a tak si ho mohla zajet.

To byla voda na jedovatý mlýn některých závodnic, které tam prskaly, co že se to kvůli dětským slzám dělá, že malá jezdí mizerně a celé je to nespravedlivé. Chápu pro i proti a jsem moc rád, že jsem nebyl v postavení, kdy bych tohle musel rozhodovat.

Jen pro pobavení přidám, že ta, která nejvíc prskala, byla loni poražena jinou malou holčičkou a na úkor toho se zbytek roku věnovala spíše než bruslení, výuce bruslení (Kdo neumí, učí…)

S prostoji, čekáním a občasnou jízdou jsme protrpěli ad dvou do šesti, kdy se odjela obě finále (muži i ženy) a šlo se vyhlašovat výsledky –kamsi do hospody. Eeeek. Vynechávám a jedu pryč. Bylo toho až až.

Porotě matematika také nevycházela – diametrálně odlišní závodníci se na škále 0-100 lišili o bod a tak.

Takže co ? Mizerná organizace, zmatek v pravidlech, nulová propagace, slabiny poroty v matematice…

Dvě cesty – pokud to bude sraz pro pár známých a jen-tak zabruslení a pak vyhlášení toho nejlepšího (což při celodenním bruslení není problém zjistit), tak většina z mých výtek nebude platit. Ale když se to pojme oficiálně s rozhodčími, body a pravidly, tak jsem ještě prominul či pominul spoustu věcí, které medaile z kočičího zlata na závěr nezachrání.

v plném proudu…

Reportáž psaná o akci, na které jsem nebyl.

Zdroj je pouze tenhle článek.

Takže jak ?

Z celého článku (a minulého ročníku) čiší…takové to pěkné, hezké, české…že nejsme jako v zahraničí. Že všude je to lepší. Že se snažíme, ale prostě nám to nejde. A že kdo byl v cizině je da bigg boss a všichni bychom z něj měli padnout na prdel. Viz následující citát.

Město Olomouc se díky těmto závodům řadí ve světě freestyle bruslení mezi taková města, jakou jsou například Londýn, Paříž, Barcelona nebo Moskva, kde tyto závody touto formou také probíhají. Je jisté, že zázemí a technická úroveň je v zahraničí o něco lepší

Z nějakého důvodu mi leze na nervy adorování Lenky Buchcárové. Jistě, bruslí dobře. Pomohla zpopularizovat freestyle bruslení.

Královskou disciplínu ovládla nejzkušenější bruslařka u nás a úspěšná reprezentantka Lenka LENE Buchcárová, která má za sebou také závody v zahraničí (Anglie, Francie, Španělsko). K evropskému titulu v této disciplíně tak mohla letos přidat také národní titul.

Reprezentace v freestyle ? To existuje ?Ale v  neposlední řadě – viděl jsem ji bruslit několikrát. A (v podstatě jako Tóča) jezdí pár let to samé. A jak dokládá výpis z jejích stránek, vrchol měla v letech 2003-2004, z kteréhož období pochází její úspěchy (zdroj). A co jsem viděl její jízdu naposledy, tak srovnání ze současnými videi na youtube pro ni nedopadá příliš dobře.

Bohužel ? Asi.

Dál z článku čiší nadpis mé minulé reportáže – vše je oficiální, vše je měřené, jede se na výkony. A kdepak je ta zábava ? A registrační formulář s tituly před a za jménem je pověstná třešinka na dortu.

Citát:

Diváci měli možnost zhlédnout akrobatické prvky na in-line bruslích ve volném stylu plné elegance a tanečního umění.

Meh…

A self-promo ? Také trochu přestřelené

Je potřeba také poděkovat všem lidem, kteří nám pomáhali v přípravách a realizaci samotné akce, všem rozhodčím za nezávislé rozhodování, účastníkům soutěže, kteří sebrali odvahu a účastnili se této ojedinělé akce

Ojedinělá akce ? Ale no tak. FreeLetná se první jela v roce 2006, závody v rámci ciio.cz od roku 2009 a v podstatě jen drzost a sranda nám zabránila nazvat to “Mistrovstvím ČR”. Takové nápady byly, ale obratem je kamarádi korigovali a tak jsme to pojali jako pohodovou akci.

Takže tato akci je ojedinělá možná v Olomouci, ale ani v rámci republiky nic extra.

Závěrem musím podotknout, že mi nevadí ani freestyle, ani závody a ani L. Buchcárová. Vadí mi některé více méně vtipné výroky a události kolem bruslení.

27.8., Olomouc, Smetanovy sady.

• Jak to bylo loni.
• fotky
• pravidla

Jestli letos pojedu je ve hvězdách.

PS. libí se mi ta skromnost. Každý, kdo někdy stál na bruslích a uložil stránku ve Wordu dělá stránky o českém bruslení…

PPS. Registrační formulář je také luxusní. Vyberte titul (jste-li oprávněným nositelem). před  i za  jménem. Povinně uvádět kraj či telefon. No nic..

vcelku utajeně, ale datum je 17. 9. 2011.

A neodpustím si: slušná fotka (autorská práva bych asi raději neřešil) dopíchaná wordartím nápisem s plastickým efektem, září a zakřivením. #fail.

Stal se zázrak a někdo obnovil namalované tečky na freestyle slalom.