která jsi sloužila všem sportovcům na Letné patnáct let – jak asi vypadáš ?
Velmi dobře. Rozhodně jsi dopadla lépe, než schody pár let po rekonstrukci.
A to jsem schválně vybral tu nejzničenější, která tam je. Resp. kterou skejťáci nestačili rozebrat, odnést, rozlámat a naházet do křoví.
Na co asi lidé mysleli, když je napadlo tohle.
Napřed úzký asfalt, uprostřed cosi a pak úzký asfalt a široká dlažba. V souhrnu nevhodné pro chodce, kola i bruslaře jak samostatně, tak společně.
Vynikající. To, že byla šance odklonit dopravu z Letné a nechat pro auta pouze jeden pruh padla. Plánovaná a realizované jsou dva pruhy tam a dva pruhy zpět. A v návaznosti na to byla možnost udělat opravdu velký okruh pro bruslení a sporty – kolem celé Letenské pláně.
Auta v tunelu, na povrchu lidé.
Tak takhle to nebude.
Aktualizováno 9.5. 2010
Takhle to končí – nájezdem jak pro kamion.
mají letenští skejťáci. Místo aby využilo desítky “přírodních” překážek, musí neustále rozebírat schody, protože nevyskočí výš než deset centimetrů.
To, že si rozebírají jeden z nejlepších spotů v Praze, nahrávají protivníkům včetně magistrátu, který na další opravu už dlouhodobě nemá peníze, je jim vcelku jedno.
Nabízí se otázka: byli jsme jiní ?
Trochu. Ale například lavička, na které jsem kolem roku 90 začínal tam stojí dodnes. Pravda, sice trochu obroušená, ale jinak stále funkční (jen co najdu fotku, tak pošlu). Fotky jsou tady
Tyhle schody vydržely necelé dva roky.
Trochu smutné, že se na Letnou dostanu tak maximálně pěšky a na novoroční DIY ohňostroj. Velký foťák jsem nechal doma a tak jsem si cvaknul jen mobilem. Tolik ke kvalitě.
Novoroční noc (či část) jsem trávil na Letné – ostatně, kde jinde bych já mohl být. Mladí lidé systematicky utráceli za levný alkohol a nekvalitní pyrotechniku – tudíž tam bylo místy velice dusno a husto.
Přesto atmosféra byla a to dokonce příjemná. Ohňostroje kolem všude kolem mě (ano, i zezdola občas něco bouchlo).
Nic co bych už několikrát nezažil – ale opět jiné.
Tentokrát doplněno mlhou. Tak hustou, že by se dala krájet. Cestou zpět byla viditelnost do pěti metrů a byl jsem moc rád, že to tam znám zpaměti – jinak bych neměl šanci. tak jako skupinky společensky rozjařených lidí, kteří by měly problémy i za viditelnosti 10km+.
A cestou pryč se z mystické mlhy vyloupl rail, položený jen tak na trávě.
Na Letné se opět objevil rail. položený,snadno ukradnutelný, ale přesto tam už nějakou dobu stojí.
Na brusle akorát, pro skejťáky moc vysoký.
A já byl moc líný :)
Začal úklid u slalomu. Bohužel způsobem sice zábavným, ale poměrně nepraktickým. Chlapík nafasoval motorové koště a chodí cca 200 metrů tam a zpět se šíří záběru maximálně 40cm. Další veselostí je, že se koště točí jen jedním směrem – čili je jasné, že při cestě zpět mete na druhou stranu, než při cestě tam. Plus telefonování a občerstvování. Nekecám, za dvě hodiny, co jsem tam dneska byl, udělal tři řádky s výsledkem více než diskutabilním. S koštětem bych byl rychlejší…
Když nevíš co, udělej kolem toho plot. A pořádný. Ještě by někdo lezl na ty hromady hlíny…
Ale to nic.
I na podzim.
S pokračující (a prodlužující se) stavbou tunelu Blanka je pro mě stále složitější se od Hradčanské dostat na Letnou. Rozkopáno, bláto, mokro. Brusle vypadají, jako bych jezdil off-road a cesta je otravná.
A tohle je ta lepší varianta.
Dnes dobré. Teplo, slunce a v pohodovém tempu tam triky padaly. Hrál jsem si s AO Miszou. Jen tak na dálku a styl. Nic těžkého, ale zábava.
Přes poledne na Stalinovi nabyli skoro žádní lidé a tak jsem to měl prakticky celé pro sebe. Objevilo se jedno DIY zábradlí pro bruslaře (podle výšky), které jsem ignoroval. Nebyl nikdo a nic, co by mě vytrhlo z pohody a vyhecovalo k něčemu většímu.
Příjemné podzimní (ale teplé) polední ježdění.
Alespoň na chvíli. A nechci být zbytečně negativní, ale za moc to nestálo. Jedna jsou všechny příjezdové cesty na Letnou buď od bahna, pravidelně namáčené nebo jinak zasažené v rámci stavby tunelu Blanka. Takže hezky po trávě / štěrku. Hnus.
Na Letné slalom žádný. Místo něj je je tam uskladněná hlína a proháněl se tam bagr.
A protože bylo sucho jen tam, kam svítilo slunce, nebylo na jízdu po Stalinovi zrovna mnoho místa. Vlastně skoro žádné.
Po skoro třech týdnech jsem lehce obrousil lavičky. No, jestli je tohle za necelý měsíc, měl bych si na jaře najít zcela jiný sport…
Vydržel jsem to skoro hodinu. Motivace ani radost se nedostavila. Takže zpět přes kamení a trávu domů. A večer do haly.
Ale no tak. To teď na Letné opravdu nehrozí…
Co se dá dělat, podzim je tu a s ním i tma už v polovině odpoledne. A to se zítra mění čas. Neboli když jsem v šest přišel domů a měl jsem ohromnou chuť jít se ještě projet, bylo šero. A o půl hodiny později už byla tma jako v pytli. A pro jistotu i mokro. Super.
Chvíli to vypadalo na nic, ale pak se to najednou zvrtlo a začali tam padat triky. Triky na mokrých lavičkách, na hraně přijatelného rizika, v plné rychlosti. Hodně adrenalinu, hodně pádů, hodně nadšení. Hodina ogrindovánvání všeho, co neuteklo a bylo navoskované, hodina naprosto úžasného adrenalinového zážitku. Potmě, jen za slabého svitu lamp. Světlo znamená trik, tma znamená jízdu na jistotu.
Za hodinu jsem měl tričko promočené skrz na skrz a přes zablácenou Hradčanskou domů.
A takhle vypadaly zmáčené hrany. Hezky to od bruslí cákalo.