TiK

Podzimní bruslení s Preissnitz v uších bylo depresívní až moc. Změna na The Doors moc zlepšení nepřinesla. Via Twitter

Velmi příjemné podzimní poježdění. Jak už naznačil tweet, bylo to ježdění spíše na pohodu a lehkou podzimní nostalgii.

Letna. Brusle. Bolest. Extáze. Dneska je mi tu moc dobře.

Jak popsat ten neurčitý pocit z bruslení, kdy se všechno daří, ale i ta radost je taková lehce zakalená. A celé je to moc příjemné. Takhle jsem to spontánně popsal do mailu.  Což se mi obratem vrátilo

 trochu me desi kombinace slov bolest a extaze.

Ale to málokdo pochopí. A teď k psaní zápisku jsem si opět Priessnitz pustil. Skoro tu u počítače cítím tlející listí a cáry mlhy. Opar nad Prahou.

V téhle náladě je zbytečné popisovat co se podařilo a nepodařilo. Prázdný technický popis je k ničemu, když to bylo náladové ježdění. Dokonce lepší den, než většina mého oblíbeného léta. Podzim… asi zahodím deprese a letos si ho užiju. Na bruslích.

PS. Technická: Většinu času jsem nechal na pilování 360ky. V poslední době jsem dopadal na pravou nohu lehce zvrtnutou – což bolelo a zároveň ukazovala na nějakou chybu v provedení. Stačilo se trochu soustředit a hned je to lepší.

Dobré zprávy: nepršelo a bylo vcelku teplo. O něco horší bylo, že jsem na bruslích už pár dní nestál  a zároveň jsem projel soulplates až na šroub – takže to lehce drhlo a jiskřilo.

Jen tak pro zábavu jsem něco točil na mobil – viz video někde kolem.

Jako špatný nápad se ukázalo pilovaní pornstaru na vyšší zídce v rychlosti. Dost to bolelo a pár úspěšných pokusů bylo vykoupeno mnoha pády. Kůže na koleni však zcela překvapivě zůstala na svém místě.

Dvě hodiny stačily na to, abych domů lezl po čtyřech úplně mrtvý…

Ani nechci říkat kde. Apoň se pozná, kdo to bere vážně a kdo jen přes léto vysedává na lavičce. Ale nese to s sebou i některá negativa

• zima – 5C
• vítr
• občasné přeháňky
• ztuhlý vosk nejede
• kvůli zimě je potřeba se hýbat. Při intenzivním ježděn jsem za hodinu mrtvý.
• spadané listí. Pod ním mokro. Klouže. Moc.

Ale jinak nám na Letné bylo dobře. Všem třem. Mě a dvěma skejťákům, kteří jsme se snažil ipředstírat, že se nám na Letné líbí. Prý že podzim…

Pche.

Letná, zídky. Bez pádu. V sedm večer tma. Pokusy o royale (hliníkový rám, 80mm kola).

Podzim mě dohonil. Jen pár slunečných chvil a pak voda.

Během té nedeštivé části jsem si stihl postavit překážku z umělohmotné silniční zábrany a obratem se na ni rozbít. Po zatížení dalšími kusy rozebraného Stalina už to bylo v pořádku a jezdilo se dobře.

Objevili se dva kolegové – ale moc se hecovali a já už na kolenou krvavý flek měl. Zbytečná práce. Jen se pak ptali, zda-li znám trik se zvířecím jménem: nabídl jsem jim trik “zpocený vepř”. Na otázku jak to vypadá jsem jen předvedl piruetu.

Nepochopili.

O chvíli později začalo pršet. Nepříjemná byla cesta přes rozkopanou Hradčanskou: namoklý prach pekelně klouzal a nedalo se ani stát. Ale nějak jsem to přeskotačil…

a naplno. Hodina jezdění. Jednoduché grindy v plné rychlosti. Moc uspokojující, moc bolestivé.

Škoda že nebyl čas na pořádný street domů. Alespoň že bude akce v sobotu…

Po delší době opět na chvíli Letná. Objevila se A. , kterou jsem už také aspoň rok neviděl. A ptala se, kdy budou závody. Před čtrnácti dny…

Povozil jsem se na zídkách. Krátce, ale intenzivně. A jel domů.

Byl. Byl příjemný, zúčastnilo se mnoho lidí a já udělal dost fotek. Reportáž se chystá pro magazinline.

Ne zcela překvapivé zjištění. Díky více času strávenému na bruslích se jízda pomalu ale jistě zlepšuje. Topsidy tam padají na jistotu a inside miszou je na čím dál vyšších hranách.

Jen kvůli horku stačí hodina, dvě a jsem utahaný jako malé kotě (pokud by koťata jezdila na bruslích, přirozeně).

A po pravidelné jízdě se do toho přimotal J. že se chce projet. Takže jsme chvíli brousili rovinku na Letné tam a zpět. Na jednom konci se placatila jakási další škola bruslení: učili se hromadu kravin. Třeba brzdit tak, že jedou jednou nohou v trávě. Což namůže napadnout nikoho soudného kvůli přílišnému rozdílu povrchů. Nikoho, kromě učitelky bruslení. Bože, a oni ji za to i snad platí…

Odbočka: když najedou jen jednou nohou do trávy (kde nevím, co mě čeká), vzroste odpor jízdy – ale jen na jedné noze. Což pravděpodobně povede k otočce kolem více zbrzděné nohy a pádu na záda. V tom lepším případě.

Plus nevysvětlení (či nepochopení) pravidel pro pohyb mezi dalšími bruslaři – jezdili si na kusu jinak frekventované stezky dokolečka. Samozřejmě bez jakéhokoliv náznaku sledování okolí. Ohrožovali sebe, mě, všechny.

Opět: jak poznat kvalitní školu bruslení ? A proč za výuku vlastně platit ? Otázky, samé otázky.

Mimochodem: utrhl jsem obouvací pásek na brusli a grindplate se rozpadl na atomy. Ale počítal jsem s tím a měl jsem s sebou náhradní.

Nikoliv divadelní festival, ale příjemný večer. Po nic moc akci pohodové ježdění, z větší části pod umělým osvětlením (hle, skejˇ%táci ještě nestihli letos zlikvidovat lampy).

Žádné úlety a extrémní triky, ale poctivé pilování na efekt a styl. Pády nějaké byly, ale v míře rozumné a bez větší bolesti.

Sakra, musím dát dohromady nějakou skoro závěrečnou jízdu Prahou na ukončení sezóny