TiK

   vyrobený skejťáky. Až se na mé milované Letné štítím někam sednout.

jako obvykle zajímavě. Letenská hospůdka Pod topoly zeje prázdnotou. Že by pokus nalákat lidi rozšířeným sortimentem ?

Můžete si tipnout, kolik nacenil tu malou plechovku Shocku ? 20 ? 30 ? Ne, 50 Kč za malou. Naproti ve večerce ji mají za 29 – a ještě tu velkou.

Že by celé místo bylo pro byznys prokleté ?

tak to zase rozkopeme.

Nová cyklostezka přes Letnou

Letna žije tímhle.
http://zpravy.idnes.cz/mladici-se-poprali-na-letenskem-metronomu-jeden-shodil-druheho-p7x-/krimi.asp?c=A100520_204136_krimi_hv
fámy kdo, proč a jak to byl nabíraji až neuvěřitelné rozměry. Pamětníci vzpomínají, jak náckové chodili tlouct skejťáky …
Nakonec to ale přineslo odpověď na otázku, která trápila několik generaci letenských jezdců: dá se to skočit ?

Aktualizace

Tak oni byli dva. Ten druhý to nedal….

Domů jsem přišel skoro v osm s nezměrnou touhou se jít fyzicky zničit.

Bleskurychle jsem na sebe naházel hadry na brusle a jel se protáhnout na Letnou. Od Zvičiny to tam je jak po rovině…

A na Letné ? Souly, souly, souly. Na rychlost, na styl. Nic složitého, jen se vozit.

Pak ale přišli jezdci, kteří dodneška jezdí agressiv a je to na nich sakra vidět. Připadal jsem se jako začátečník. A záviděl, že mají tolik času, aby jejich ježdění vypadalo tak, jak vypadá.

Dívalo se na to moc pěkně – tolik energie a triků v plné rychlosti…

Ještě že jsem měl výmluvu, že to tam točím už hodinu v kuse a pomalu se stmívá.

Stejně budu muset s bruslením trochu zabrat – třeba se ještě podaří, aby to k něčemu vypadalo.

Odpoledne (spíš v podvečer) jsem se byl protáhnout na bruslích. (No, pravda, jel jsem za V. do hospůdky, ale to je jedno :).

Půjčovna byla zavřená (cedule do šesti), hospoda vedle pár minut před zavíračkou pro nedostatek hostů. Bylo kolem půl sedmé. Ne že bych se při tomhle počasí divil.

Vrátil jsem se na Stalina a po pár grindech jsem si hrál s 360kou ze tří schodů. Normálně, switch, fakie… A pak jsem jako McGyver z proutí postavil malou konstrukci, přes kterou jsem to točil.

Problémy byly dva: psychika a rozmoklé spáry mezi dlaždicemi. První mě brzdilo, druhé se mnou párkrát prásklo o zem.

Nakonec jsem se dostal na výšku jednoho metru – tedy pod schody. Takže odraz kolem 60cm nahoru, dopad z metru. Pár 360 dopadlo strašně: dopad na jednu nohu, přetočení… děs a hrůza. Nakonec jsem si chtěl skočit jen tak přes pár dlažek na zemi, na výšku tak s bídou dvacet centimetrů.

Křup.

Něco ve stehenním svalu.

Hm, to nic.

Znova.

KŘUP.

Bolest.

Nadávám si do blbců, protože víkend bude pěkně našlapaný a zranění je to poslední, co potřebuju. Tak nějak divně to bolí uvnitř svalu, tuhle bolest neznám. “Ahoj, já jsem tu nová, budeme kamarádi ?”. Ne. Odjíždím na zdravotní pivo a pak zvolna domů.

Tyhle nezaviněné (=nedělal jsem nic mimořádného, abych si natloukl) beru vždy jako ohromnou zradu mého těla, které jinak funguje, jak má (klep, klep). A ještě horší jsou návraty – nevím, ve které chvíli mi část těla vypoví poslušnost a z nějaké nevinné situace půjdu k zemi.

Sakra.

Doma masáž, vana s horkou vodou.

Zatím to jde.

Uvidím, s čím se zítra vzbudím.

 Jak už jsem psal, to, co je tvořeno místo chodníku překračuje moje chápání. Takhle to končí – nájezdem jak pro kamion.

aneb schovávalo se ve fotkách na roztřídění. Umělecká hodnota nulová, ale takhle to v zimě vypadalo na Letné

V poslední době nic jednoduchého. Hradčanská rozkopaná totálně, U Vorlíků to jde, ale celá Letná je od bahna a občas to pro jistotu pokropí a Korunovační je vydlážděná.

Já se prostě na Letnou nedostanu. Tedy – na bruslích. A nosit v batohu boty a přezouvat se je otrava. Moc otrava.

Nějak jsem to přeručkoval, ale pohodlné to nebylo.

Půjčovna.

Zima, chlad a prázdno.

Dneska struční a krátké. První přeháňky jsem ještě nechal, po druhé zavřel krátce po páté a jel domů.

Ale cestou jsem si ještě trochu zablbnul na mokrém mramoru – takže mnoho shufflů a párkrát na záda.

Pak zpět do tepla a sucha.