někde dříve jsem tu zmiňoval stav mramorových (??) laviček na Letné. Tak tedy – první fotka je služebně nejstarší lavice – jezdí se na ní od devadesátých let. Druhá je po opravě zhruba pět let dozadu. A v každém případě, přesto, že je to na nich vidět, nedopadly tak špatně.
Pokud to skejťáci nerozeberou a nerozlámou, tak se na nich naučí jezdit ještě několik dalších generací bruslařů/skejťáků….
Ve všedný dny na Letné čmuchá Policie (měšťáci) po autech, které stojí tam, co nemají. Když se přihodí fotbal, auta stojí kde mohou (či spíše nemohou) a policajta vidět není na kilometry daleko. Tedy – státní jsou všude a hlídají fanoušky.
Ale na pokuty se nehraje.
Když jsem přišel domů, začalo pršet. Nezbylo než počkat, jestli se to nezlepší – ale moc se nepodařilo.
Mezi loužemi jsem dokličkoval na Letnou. Pod stromy úplně mokro, jinak to šlo. Hrany od vosku plné vody.
Chvíli jsem se jen tak vozil, občas tam poslal nějaký jednoduchý trik, občas prohodil pár slov s několika starými známými (skejťáky), kteří se tam potulovali také.
Více než zewlování mě (jako fotografa) zaujalo úžasné světlo – tmavé mraky, zlaté sluneční světlo, probleskující dírami v mracích. Nádhera. Jako obvykle, když nemám velký foťák.
A cestou tam a zpět jsem alespoň mohl obdivovat, jak Praha nenávidí bruslaře.
Příjemné projížďka po Praze.
Krom toho sháním UFS rámy, do kterých se dají dát i 80mm+ kola. A koneckonců i boty – FrontMany jsou na konci životnosti a nic lepšího jsem zatím neobjevil.
Za okny bylo slunce, ale Letné měla vody dost – drží se, mrcha, tam, kde je navoskováno. Lavičky, hrany…prostě místa, kde se dá jezdit.
Smůla.
V kalužích to chvíli jde (doskoky jsou dost nepříjemné, klouže to), ale tolik zábavy to nepřináší.
Chvíli jsem spíš zevloval a pak se uklidil domů. Mimochodem – po mokrých silnicích a cestách.
Nebo spíš přes ní na Letnou ?
Sice už někde položili trávu, ale jinak je to slabé.
U mého oblíbeného výjezdu U Vorlíků to není o mnoho lepší. Sice je tam stále bezkonkurenčně nejméně chůze po hlíně (3m), ale i to je pro ložiska o tři metry víc.
Takhle vypadá lavička z mramoru. Kolem sedmdesáti let stará, dvacet let skateboardingu.
Nebýt různých rozebíracích pokusů skejťáku, tak je stále použitelná nejen na bruslení.
aneb jeden z mnoha adeptů na nejnudnější nadpis příspěvku. Co se dá dělat ?
Ale jinak vcelku standard. Přes Letnou; na Spartě se hrál nějaký fotbal a tudíž i pod policejním dohledem. Radka jsem si zinkasoval za včerejšek a vrhnul se na lavičky.
Momentálně řeším dilema s výměnou koleček (pozor, tohle je blog o bruslích – tohle opravdu není můj největší životní problém). Možnosti jsou dvě:
Nová labedy 80mm/85A
Staré labedy, původně to samé, aktuálně zadní kola kolem 65mm.
Tak, a teď babo raď – chci jezdit rychle a nechci se omezovat na grindech. Ale asi vyhraje i lenost a nechám to ještě chvíli tak, jak to je.
A ježdění ?
Pár grindů na soul, hraní si s acidem, sem tam nějaký polet. A jeden pád na klíče v kapse. Chvíli jsem kulhal, modřina se dostaví možná zítra. Dokonc se objevil kolega bruslař, ale ten brusle využíval jen jako prostředek k filmování skejťačky skejťáka – kdo to má od sebe během emo módy poznat.
No a zpět přes Spartu domů. Tentokrát mi kolečko neupadlo tak to bylo v klidu a pohodě.
Ale zítra mě čeká (pokud se tak rozhodnu) street přes polovinu Prahy – výchozím bodem je Šeberov, mezistanice na Vinohradech a cíl Letná. Ale momentálně je mnoho důvodů pro i proti tomuto druhu dopravy. Ale GPSku si raději nabiju.
Po odpoledni v půjčovně (sice ne fofr, ale příjemně to uteklo) jsem stihl alespoň chvíli na brusle. Na Letnou. Napřed za soumraku a později pod lampami jsem to skoro dvě hodiny točil dokola. Převážně soulové triky, spíš na rychlost a styl než na náročnost.
Bohužel odcházejí brusle. Spravovaná pata potřebovala při dopolední kontrole kladivem srovnat, nůž je ze strany obroušený a ohýbá se. Za to mohou hlavně alley-op triky. Příliš prudce naskakuju a právě lišta kolem prvního kola naráží jako první. Až se brusle odeberou tam, kam hodné brusle odcházejí, budu smutný. Nějak na trhu aktuálně nejsou brusle, které by mě vyhovovaly. Ať už vizuálně nebo vlastnostmi. Je to na houby.
A poslední adrenalinový zážitek byla cesta domů – kopec sice není příliš velký, ale když někdo (já) zanedbá údržbu, načež se mi šroub povolil a vypadl. I s předním kolem. Chvíli jsem nevěděl “wo vo go”, ale zorientoval jsem se vcelku rychlo a nakonec zastavil a upadlé kolečko našel. Ale stejně dobré, že jsem si z půjčovny vezl boty – kvůli grindplatům jiné šrouby nešly použít a bez prvního kola to moc dobře nejede.
