A jako každoročně se blíží pohroma jménem Aegon – večerní bruslení. Stručnou kompilaci průserů může přinést hledání. Stručně: mizerná trasa, pořadatelé neschopní jet na bruslích, povyk kolem Sáblíkové, která nikdy nejela dál než do půlky mostu, čekání, šikana ze strany Městské policie a z její strany i ohrožování účastníků.
Pojedete ?
O víkendu si vesničaní (Rudná u Prahy) udělali výlet na Letnou. A z Facebooku jsem o tom věděl, takže jsem se objevil s foťákem. Ano, jen fotit – protože ti mladší, pohyblivější, nadšenější a nezničenější mi to natírají tak nechutným stylem, že to ani nemá cenu zkoušet.
Neboli když jsem měl čas být osm hodine každý den na bruslích, bylo to lepší. O hodně.
První se jezdila klasická letenský zídka. Nic moc na ježdění, nic moc na focení. Přesto se tam jeden dokázal zrakvit velmi slušně – krev mu prosakovala přes provizorní obvaz zbytek dne…
Následoval přesun k Expu – kdysi ceněný architektonický zázrak, dnes kanceláře. Byl tam vyhlídnutý velký rail – ale nakonec se jen párkrát svezli po vodorovném, byť vysokém. Celou srandu okončil městský policista. Když je někde více lidí pohromadě, je potřeba na to řádně dohlédnout.
Přesun na Vltavskou. A hned malé zábradlí vedle schodů. Pár miszou, jedno AO, pokus o topside…ale většina zevlovala a jezdili napřed dva, pak už jen jeden. Slušně se tam fotilo. Policie se nedostavila a tak rozptýlením mezi psychickou přípravou bylo sledování dělníků, kteří se opravdu nepředřeli a tanečníků (a hlavně tanečnic), kteří měli v KD Vltavská soutěž v latinsko-amerických (tip dle kostýmů) tancích.
Přesun na dva betonové schody – padaly nějaké 540, nějaké chytané 180 a vcelku se zevlovalo.
Další spot byl také na Vltavské. Vedle metra, kde obvykle trénují parkouristi. Ale spíše se zase zevlovalo, než aby probíhal nějaký hodně slušný pojezd. Pár pokusů o wallride …a tam to tak nějak skončilo.
A to už jsem musel být jinde, takže jsem se rozloučil a bylo po všem.
ale to až ke konci.
Napřed jsem se protáhl na Letné. Na slalomu byl D, kterého jsem tak rok neviděl – a jak přiznal, podobnou dobu nestál na bruslích. Trochu jsme pokecali, ale radši jsem se šel uklidit na lavičky.
Chtěl jsem napsat, že jsem měl radost z jednoho odjetého triku – ale teď si ani za zlaté prase nemohu vzpomenout, co to bylo. Tedy – vzhledem k bruslím jistě něco soulového. Ale fakt nevím. Radost z toho, že to tam tam (stále) napoprvé zůstala…
Pak přišlo první z řady nedobrých rozhodnutí. Street. Kostelní dolů (vzhledem ke stavu koleček a ložisek už ani netřeba brzdit) a přes Štvanici na Florenc. Metrem na Budějovickou a zvolna zpět. Stokrát jetá trasa, nic nového. Ehm.
Přes Nuselák a na I. P. Pavlova uhnout a sjet k Muzeu. A tam to přišlo. Ulice Bělěhradská/Římská. Napřed jdou koleje prostředkem silnice, pak silnice uhne a kole jdou rovně. A vždycky mezi nimi byl asfalt. Ne moc kvalitní, ale byl. Odhadem tak před měsícem jsem to jel naposledy. No a tentokrát tam byl štěrk. Prostě asfalt skončil a pokračoval štěrk. Malý, sypký, zkurvený štěrk. Po tmě skoro nerozeznatelný od asfaltu.
Že je něco moc špatně jsem si všiml až ve vzduchu. Že bude hůř jsem si uvědomil krátce po dopadu (podle GPS rychlost kolem 27km/h). Zaryl jsem to tam nepěkným způsobem.
Fotky až z domova – na ulici se mi to moc fotit nechtělo. Vypadám jak po zásahu brokovnicí.
A stručně řečeno – tohle překvapí a nasere.
Zbytek cesty už jsem dojel na autopilota.
A už mě to ani moc nebavilo.
Další místo z historie.
Kdysi Mekka místních bruslařů. Skejťáků. Místo legendárních soubojů skejťáci vs. skinheadi. Místo srazů před streetem i půlnočních her na babu. První skoky ze schodů i přes lavičky. Vyhazování ochrankou. Relaxace po streetu. Boje láhvemi s vodou. Rozpálený mramor uprostřed letného rozžhaveného města. Peklo. Nebe.
Jména jako Lowi, Megáč, Tazi…Tik.
Historie.
jezdím hodně, ale tady to nějak zanedbávám. Hodně jsem si oblíbil www.sports-tracker.com – ve spolupráci s N97 úžasný nástroj. Kde, kdy, jak rychle… a ještě mi to místopisně zařadí fotky. Plus přidá, co jsem kde poslouchal.
Což je jako forma deníčku geniální – ale nenutí mě to psát sem. Stačí kliknout na Upload a je hotovo. Na něco dobře, na něco špatně. Tady bych se rozepsal, na trackeru vyjížďky nesdílím ani s přáteli.
Nebo spíše není čas. Myšlenky si rovnám už během jízdy, často mám v hlavě už kus napsaný – a přijdu k počítači, zkontroluji poštu a nic.
Ale zkusím to přemoct. A začínáme právě teď:
První nedobrovolná – na Budějovické někdo skočil pod vlak, čehož důsledkem trasa C stála. A já byl na Muzeu. Sakra.
Vylezl jsem na Merkurii (teď mě překvapilo, že tu už mám článek) a přehodil se do bruslařského – přece jen stačí, když trhám jedny kalhoty. A hurá, přes Mírák a Vyšehrad směr Pankrác. Cestou jsem se bavil sledováním davů lidí, kteří cestovali pěšky podle trasy metra. Kopec nic moc – ale kdybych věděl…
Druhá dobrovolná
Všude dobře tak co doma, že ? Z Pankráce Jeremenkovu dolů – moc to nejelo. Protivítr a ojetá kola…technika naměřila necelých 35km/h. Ano, moc pomalé.
Na nábřeží jsem odbočil směr Zbraslav. Ano, cyklostezka, na které bruslí 4/5 Prahy. Dnes ale nával moc nebyl a jelo se poměrně dobře. Až na silný vítr, který se točil tam a zpět – chvíli s větrem v zádech plnou rychlostí, o pár metrů dále protivítr a i vší silou jsem se rval kupředu rychlostí chůze…
Se zájmem (a rukama v kapsách) jsem sledoval kolegy bruslaře. Od fitness až po wannabe závodníky. Speciálně jeden – na rovině to rval plnou rychlostí (i když rukou kmital zcela mimo rytmus) a ujížděl mi, v jakékoliv technické pasáže (zatáčka, kopec, jiná zatáčka) jsem ho dojel – on tam snad zastavil, aby si to mohl prohlédnout a pak pomalu opatrně zdolal…Nic konkrétního, ale jet za ním (resp. ho pořád dojíždět) mě strašlivě iritovalo…
Zprava byl krásný pohled na západ slunce – zlatavé světlo dodávalo stezce i jízdě poklidnou, skoro až letní, atmosféru.
Jinak se jelo v pohodě, občerstvení také bylo. Zpět se jelo o něco lépe – tedy pod Barandovký most. Vítr se stočil a jel jsem s ním o závod. Hlavně v aleji pře skateparkem mi to hodilo pěkný průměr pětadvacet za hodinu.
Tam jsme se potkali s Havranem –. kdysi kolegou na Morávce. Dlouho jsem ho neviděl, pravděpodobně ho dlouho neuvidím.
Už za tmy jsem dojel pod Vyšehrad a tam nastalo peklo. Prudký vítr proti mě, mizerný povrch, dost aut na silnici. Rychlost žádná celá nula nic a jen dřina. Dojel jsem až na Národní a fakt mě to nebavilo.
Z národní jsem se posunul tramvají (opět) na I. P. Pavlova a přes Nuselák – a pak zase kopec, vítr, hnus. Na Pankrác jsem dojel slušně vysílený ( povzbuzený dvěma energy drinky). Nohy se mi třásly, když jsem lezl do vany…což byla relaxační tečka za dněšními 35 kilometry jízdy průměrem lehce přes 15 km/h.
P. S. Milý deníčku – budu se ti věnovat více.
Překvapivě to není až tak velký problém – stačí se 24. dubna v 18:00 přimíchat k velké jarní cyklojízdě. Většinou se tam pár bruslařů objeví a místo se najde.
Trasa je docela pěkná – z náměstí Jiřího z Poděbrad se jede na výpadovku a směr Nuselský most. Je to lehce do kopce, ale nic tragického. Jede se vedlejšími ulicemi, ale to nikomu nebrání dát si kus legendární Vinohradské a přidat se k pelotonu až dál. Nebo, pokud to bude jako obvykle, jet daleko před pelotonem cyklistů a užívat si, že prakticky žádné auto nemůže přijet zezadu…
Nuselský most…nejde ani tak o povrch, ale o to “být tu na bruslích”.
Dál se jede ulicí Na Pankráci až na Budějovickou. Z Vyšehradu na Pražského povstání je to do kopce. Místy poměrně nechutného (vidíte mírné stoupání daleko,daleko před sebe), ale nejsou to závody, ne ? A z budějovické další historický luxus: Jeremenkova. Bohužel se asi nepojede moc rychle, ale obvykle tam není problém rozsvítit radar, nastavený na 40km/h. Ale i přesto je to široká a bezpečná cesta dolů s dobrým dojezdem. Osobně doporučím jet na začátku či na konci pelotonu a mít dost místa pro případné únikové manévry.
Posledním zajímavým místem bude Barandovký most. Výjezd je do kopce, ale pak několik pruhů pro sebe (nebál bych se, že se tak nějak spontánně uzavře celý) a sjezd směrem do ulice Strakonické… to nebude špatné.
Klady:
Zápory
Až na Barandovký most jsou to místa (dobře, Nuselák po chodníku), která jezdím často a rád. A mohu je jen doporučit.
Těším se na vás na startu.
30km/den na bruslích. Bolí mě nohy.
Jen krátká projížďka – z Letné dolů Kostelní (zapomněl jsem zapnout GPS, takže nevím, jak moc pomalu), přes most a z Masaryčky na Želivského tramvají. Na Želvě trochu ježdění na betonových lavičkách vedle Cassablancy a pak street na Žižkov do práce.
Odtamtud Vinohradskou. Po zimě první street, adrenalinu bylo dost a dost a tep jsem měl kolem 200…
Odtamtud kolem Hlaváku a přes Štvanici na Vltavskou kolem ministerstva a odlchsool railu. Tramvají na Letnou, chvilka na lavičkách a domů.
Mimochodem – bývalá hospůdka Pod topoly je opravdu bývalá…
Sotva jsem se vykašlal zbavil FreeLetňanny, tak vidím, jak na mě dopadá organizace pražských Bladenights.
A zní to neskonale zábavněji.
Ještě to jde. To je heslo posledních dnů. Dnů, které nabraly pravidelný pracovní rytmus, ve kterém ale místo na polední bruslení zůstává. A kde jsem se toulal dnes ?
Na Letné. Tam jsem projel pár laviček a hurá do města. Kostelní dolů – nekamarádi řidiči mě tam pěkně zavřeli a tak jsem jel rovnou. Bez přibrzďování, bez obloučků. A v polovině, když jsem se chtěl uklidit do vedlejší ulice, tak tam stál člověk a telefonoval. Tímto se mu omlouvám za infarkt, který způsobil bruslař stylem silnice – chodník – silnice v rychlosti něco kolem 40km/h, ale nakonec to všichni zvládli.
Dojel jsem na Vltavskou a pokračoval směr Libeňský most. Jako první jsem hledal cestu přes dlažbu – a ejhle, druhá strana zábradlí byla dostatečná
Původní plán projet Dělnickou vzal za své na rohu u Alzy. Najednou strašní troubení. To jsem chvíli ignoroval, ale když jsem se otočil, po pár vteřinách jsem si zařadil řidiče – majite Bašty na Letné. Ačkoliv jsem měl dojem, že jsme se prakticky neznali, zdravil mě a ptal se, jestli vím, že Radek bude mít přes zimu půjčovnu právě na Baště. Něco jsem věděl, něco ne – ale když už auto stále vedle mně se staženým okénkem, chytil jsem se a: “Jedééém”.
Chlapík chvíli koukal, ale nakonec se rozjel. Zprvu pomalu, ale když jsem ho ubezpečil, že povolená rychlost ve městě není problém, znatelně zrychlil. To se to k Libeňáku jelo. Sice se netvářil, že je z toho příliš nadšen, ale co…
Pak už pěšky přes Libeňský most. Hm. Kolečko skrz místní supermarket (cojavímcojetozač – i když jeho garáže projíždím pravidelně) a na tramvaj na Palmovku. A to tunelu.
Nepříliš tradičně je tunel pod Vítkovem stále zavřený. Koho to překvapuje, ať hodí kamenem plivne na Béma.
H odně uvolněným tempem pak na Hlavní nádraží. Sjezd do podchodu z perónu byl tentokrát poněkud adrenalinovější – dole za rohem dav lidí. Ale také jsme se tam nějak vešli.
Pak už jen v klidu přes Poříčí a Štvanici zpět na Vltavskou, tramvají nahoru a přes Letnou domů.
PS.Už to pomalu bude chtít vyměnit kolečka a ložiska – moc se bruslím nechce jet.