Ach jo. Tak dlouho jsem čekal, jestli nebude lepší počasí, až jsem dojel na Letnou a spláchlo mě to. Takže po cyklojízdě kola (a ložiska) dostala druhou sprchu.
Ne že by ch si stěžoval až tak moc – přece jen blbnout si v loužích a chechtat se do deště má své kouzlo.
padá snížek bílý, jezdíme si na Letné, klouže to jak sviň
No dobře, básnička se moc nepovedla, ale jinak to je tak akorát. Uprostřed vánice pár triků. V rámci předsevzetí unity přes celou lavičku.
I přes černé mraky bylo občas modré nebe.
A je to. V pět je oficiálně tma, chladno leze skrze větrací otvory do bruslích a silničáři chystají své hromady štěrku a písku, aby zamezili bruslařům pohyb po ulicích.
A stejně jako pokaždé je zima překvapí a posyp nebude ceou zimu na nic – a na jaře se objeví naváté duny písku na většině chodníků.
S tím nic nenadělám.
A co to znamená pro blog ?
Zimní spánek. Frekvence příspěvků klesne. Stejně jako kvůli novému webu:
Ano, už jsem se nemohl dívat na tik.cz, který poslední aktualizaci měl… sám si to nepamatuju. Tudíž jsem rychle postavil na stále více oblíbeném wordpressu nové stránky, kam postupně přenesu a aktualizuju texty z tik.cz, trasy odsud a určitě nějaké zajímavosti i ze starých brusle.info.
Mám plán na web mapující dění na inline scéně hlavně v Čechách, především v Praze – ale záleží na tom, kam všude se podívám a co zažiju.
Nejde mi o papouškování tiskových zpráv, ale o jasný (a subjektivní) pohled. Nechci upředňostňovat ani jedno odvětví inline bruslení – i když nezastírám, že pokud jeden den bude agressiv battle a speed závody, budu rychlobruslaři na druhém místě. :)
Zatím si to tak zvolna sedá a ukazuje se, co kde bude a nebude fungovat. Já zjišťuju, kolik času jsem ochoten každý den (týden) nechat na redakční práci. Na jarní sezonu už bych chtěl mít web z větší části plný a provozuschopný.
Není čas a počasí na brusle jako takové, ale tématům kolem bruslení zůstanu věrný. Alespoň prozatím
tentokrát mě to spláchlo na Letné. Sice na kole, ale na Letné. Po 40km byl napřed lehký deštík příjemný a osvěžující, ale když přišla stěna vody v kombinaci s rozhodnutím “to dojedu”, stihl jsem jenom hodit mobil do batohu (abych ho neutopil) a totálně skrz na skrz mokrý jsem dojel. Ale nemohu říct, že to bylo nepříjemné – když je to domů do tepla kousek, tak se ti dá i užít.
Tohle ještě šlo. Fotku, jak promočený stojím před zrcadlem si nezasloužíte.
Na Letnou jsem zajel až večer. A celou dobu jsem sledoval mraky nad Prahou, jestli mě to spláchne nebo ne.
Nakonec ne.
Padlo pár triků, ale spíš aby se neřeklo, než že by se mi chtělo jezdit. Nu což.
jsem nenafotil. Zatím.
Hodně mě namlsala tahle fotka z facebooku – je prostě sladká.
Což mi sice odhalilo, kde je poslední spot, ale než jsem večer vyrazil, tak jsem mohl fotit jen tohle (jen z mobilu):
a jsem moc moc rád, že mě to nechytlo někde na cestě.
se mi podařilo dostat na Letnou. Pod stromy bylo ještě mokro, ale Stalin už byl suchý. Noha drží, takže pár soulových věcí, pár jízd (konečně) na nových překážkách. Alespoň soul přes lavici za to stál.
Pak jsem se jen tak vozil a velmi zlehka testoval, co noha ještě unese – a je toho poměrně dost. Což každopádně potěší.
Na pozadí Prahy se proháněly těžké bouřkové mraky a i kvůli nim byla krátce po deváté poměrně tma – takže poslední trik a domů.
a tak jsem po čtrnácti dnech konečně utekl na chvíli na Letnou. A vozil jsem se. Vlastně nic složitého, spíše (zase) jednoduché souly na jistotu a styl. A docela se dařilo.
Docela radost mám z skoro-wall ridu. Stoosmdesátka na šikmou (skoro kolmou) plochu, pár centimetrů jet, další stoosmdesátka pryč. Jednoduché, efektní… a jen co mozek dovolil, šlo to skoro samo.
Další v plánu je topside sunny day a vůbec trochu dořešit topsidy.
Což mi připomíná, že v http://www.inlinespecial.cz/ čtyři tisíce za reklamaci k použití na nové brusle. Stejně uvažuju o botě K2 a nějaké frames na agressiv… Ale stejně uvažuje o K2 The Don. Takže zase nevím, co. Resp. vím, co by mi vyhovovalo, ale nic takového se aktuálně snad ani navyrábí.
Na Letné to ještě šlo, když jsem vyjel na Ladronku, stihl jsem jen dojet na Strahov a počkat na autobus – pršelo. Celkový čas na bruslích: cca 45minut.
Nepotěšilo.
Po dlouhém hledání a krátkém pojezdu ve skateparku mě čekala ještě cesta domů. Celé to bylo zpestřené totálním staveništěm a loukou na cestě z parku. Ono se řekne dostat se přes dálnici, ale jak, když je podjezd daleko a v neschůdném terénu. Tohle scházet na bruslích je lahůdka.
Plus malý komický výstup na téma “Používejte rozum”:
Meteorologové slibovali děs a hrůzu, ale nakonec mě lehký deštík dostihl na Nuselském mostě. Málo na promoknutí, dost na mokro a klouzavý asfalt. O přechodech nemluvě.
Nedá mi to, abych tu nezopakoval fotku: rail prorostlý křovím se hned tak nevidí.
Velmi výrazně jsem zvolnil a pokračoval domů. Vynechal jsem sjezd Václavského náměstí a uhnul přes Ječnou a Karlovo náměstí. Nakonec se jelo docela dobře – nikam jsem se nehnal a velmi, velmi pohodovým tempem jsem dojel pod Letnou.
Nejmokřejší byly schody – šlapal jsem je nahoru a bylo jako po mýdle. A to není vcelku žádná metafora.
Na Letné samotné bylo sucho. Ech. Už se mi ani nechtělo na žádnou zídku a tak už to bylo nejkratší cestou domů (což znamená Letenskou pláň tam a zpět).