Chudáčci maličtí – tak oni nemaji dokonalou dráhu ? Co si jen počnou ? Mě to podle popisu připomíná vcelku stadardní cestu přes město…
Ale protože oni si žiji na svých oválech, je pro ně střet s realitou zřejmě poměrně frustrující záležitostí. Ale má to i svou stránku: už se hádají i mezi sebou
Noční jízda v několika bodech
Ridici dnesni jizdu vubec nevnimaji pozitivne :)
Gravitace vs. ja 1 : 0. A zase telefonem do svalu :)
Abych tu jen nekritizoval z pozice někoho, kdo na to nemá právo či přiostřoval spory s lidmi, kteří nerozumí psanému textu, budu se věnovat zábavnějším činnostem.
Rámy jsou dotestovány.(předchozí článek)
Podrobnější výsledky budou – ale velmi, velmi stručné shrnutí je krátké. Za tu cenu nebrat.
Pokud nemáte brusle, kde se projeví každý gram (což je záležitost závodních speciálů víc než různě vyztužovaných freeskate bruslí) nebo nemáte výrazně delší rám, rozdílu nepoznáte. Vlastně poznáte – v některých situacích máte pocit, že se rám deformuje zcela náhodně a neposkytuje vždy stejnou oporu.
Kdyby stál 2000, tak by to možná bylo zajímavé (dobře to vypadá, že), ale za prodejní cenu kolem osmi tisíc to opravdu podle mne nestojí.
Zato ložiska jsou jiné kafe.
Mají sice značku Bont, ale Radek tvrdí, že jsou vyráběná v Čechách. Takže nějaká varianta ZKL. Jedou perfektně a s prachem nemají problém.
Netestoval jsem je na agressiv – tvrdé dopady atd. (Ono stačilo párkrát přezout brusle mezi variací speed/slalom/jinej slalom a ono to docela přestane bavit).
Stejně jako mi bylo líto vzít nová ložiska do deště – v rámci objektivity testů by to bylo ok, ale prostě jsem neměl to srdce zlikvidovat nová ložiska.
Nevím ještě, jaká prodejní cena na ně bude nebo jestli budou další série stejně kvalitní, ale mě přijdou velmi dobrá.
Střípky z bruslení
Během slalomových testů jsem zjistil, že mě letos slalom opravdu, ale opravdu nebaví. A abych vás tu ohromoval výčtem triků na laviččce/zábradlí nemá cenu, bo to nikdo nezná :) A stejně co jsem dnes sledoval, tak mě na slalomu zajede čím dál víc lidí. A to nemluvím o tom, že se trekaři učí double-push. To už je fakt konec světa :)
Stalina konečně uklidili. Je toho ohromná hromada, ale skejťáci se snaží, aby bylo brzy materiálu na druhou. Bordel nad bordel.
Ve Stromovce se pro samého bruslaře náda kam plivnout. A chovat se také neumějí. Resp. Jezdit v davu bruslařů tak, abych jich co nejméně omezoval a nikoho neohrožoval. Už jsem to tu jedno nadhodil – možná by v rámco kurzů bruslení nebyla špatná chvilka věnovaná určité etiketě na bruslích. Pak by se nočních jízdách nestávalo, že v davu někdo upadne a nikdo nechápe, proč zvedám ruce…
A na závěr jeden vtip, na který jsem tu v jedné diskuzi narážel.
Kdesi v hlubinách komunismu a studené války. Telemost SSSR-USA. Americký prezident se ptá svého sovětského protějšku: „Za jak dlouho si u vás průměrný dělník vydělá na auto ?“.
Dlouhé ticho.
A nakonec se sovětský prezident odhodlá k odpovědi: „Ale vy zas bijete černochy!“.
aneb rozhovor přes mail se mnou na www.ladronka.cz
15.07.2008 – Zdeněk Pokorný
Po rozhovorech s dvěma mladými rychlobruslaři otočíme tentokrát o 180 stupňů. Našim respondentem je dvaatřicetiletý Petr Knopp z Prahy, většina z vás jej bude spíše znát pod přezdívkou TIK. Je znám svým odporem k závodění, jeho možná kontroverzní, určitě však zajímavé názory si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.
Ještě to tak! Společnost lidí, kteří rádi tráví svůj čas na bruslích při rozličných zábavách ať už mezi kelímky, na kopci či na zábradlí se rozhodně týmem nazvat nedá. A tak mi to vyhovuje více.
Má neoblíbená otázka. Protože začnu odpočítávat, kdy jsem začal s kolečkovými sporty (skejt, rok 89), odpočítám brusle (asi o tři roky později) a vyjdou mi strašně vysoká čísla (teď aktuálně 16 let od prvního střetnutí s bruslemi). Těch šestnáct let sice bylo prostřídáno i horským kolem, kulečníkem či skejtem, ale bruslení zůstávám věrný. Ale posun tam je: od agresivního bruslení směrem ke klidnějšímu freestyle slalomu. Tedy – jak kdy…
Made in China. Bez výjimky. Ale ze západních značek, které si nechávají vyrábět zboží v Číně nedám dopustit na K2 a kola Labeda.
Že se stále ještě dokážu postavit na nohy po pádu. Že se na ně dokážu postavit každé ráno.
Ale to asi není přesně odpověď na otázku. A protože přeci jde o to poměřit se s ostatními a ukázat ceny a měřitelné úspěchy, tak aspoň jeden příklad: před pár lety jsem jel nějaké závody v Mostě. Jen místo finálové jízdy jsem se jel s místními projet na downhill. A na Freeletné (závody ve freestyle slalomu, freeletna.brusle.info) se podílím organizačně.
Takže opravdu žádně medaile a poháry k oprašování ve skříni.
Kolo, focení, drak, počítače a provozování několika stránek nejen o bruslení.
Co ti bruslení dává a bere?
Zde bych odpověděl úvahou již publikovanou na brusle.info:
Jen tak na bruslích
Ano. Budu se opakovat jako každé jaro a psát o tom, jak je fajn konečně vyjet na brusle, hřát se na sluníčku a vůbec nemuset spěchat abych nezmrzl jako přes celou zimu.
A jak se tak projíždím Prahou, zjišťuji, že zatímco jsem býval na bruslích její součástí, teď si připadám jako cizinec. Město a cesty, které bývaly důvěrně známé a projeté desítkami bruslí mizí nebo se pokrývají dlažbou. Na zídkách a zábradlích kde jsem dříve zanechal spoustu umělé hmoty z bruslí, vosku a kůže teď hlídkuje soukromá ochranka, které bruslaře nekompromisně vykazuje pryč.
Město mění svou tvář.
Vidím svůj pokřivený obraz v odrazech moderních mramorových a skleněných bank. Svůj osamocený obraz. Protože na ulici o kolegu bruslaře nezavadím.
Stačí ale zajít na více či méně vyhrazené místo, kde je bruslařů plno. Bruslařů ? Doma zabalit brusle, dojít na stezku, odkroužit si pár koleček, sbalit a domů ? O tom je teď bruslení ?
Asi ano. Ale stále doufám, že jsem součástí, jedním z bruslařů. I přesto, že mi ti mladší zdatně vykají.
Na bruslích jsem skoro každý den. Ale termín “tréning” bych nepoužíval.
Co takhle: 16 let * 365 dní krát 10km za den (průměr) = 58400 km. V reálu tak možná o deset- patnáct tisíc méně. Nebo také úplně jiné číslo…
Tělo sroste, ale kalhoty se musí zašívat. Poděkování Lence, že stále zašívá.
Zkuste provozovat webové stránky o bruslích a jistě se najde pár komentářových blbců, kteří se o ty veselé historky budou starat průběžně.
FreeLetná (freeletna.brusle.info), Pardubice na bruslích a Opavské noční bruslení. Což až na freeletnou nejsou závody ale srazy a pohodové projížďky.
Když jsem se ve dvaceti smál, že bolavé klouby ve třiceti jsou daleko, byla to sranda. O deset let později to tak vtipné není. Ale doufám, že to ještě chvíli vydrží.
Formulace otázek (tým, oblíbené závody, úspěchy či tréning) profiluje bruslaře jako natrénovaného tvora ženoucího se týmovou taktikou za přeludem zlatého poháru.
To nejsem a doufám, že nikdy nebudu.
Ale ať už bruslíte jakkoliv, tak vám přeji, ať vám to vydrží co nejdéle.
Testování nových rámů (jen zapůjčených). Po včerejší montáži byl dnes na pořadu dne test nikoliv slalomový, ale na obyčejnou jízdu.
Test proběhl na trasa Poděbrady – Nymburk. Cestou tam na čas, zpět na vydýchání :)
Celkem 4, neboli dohromady něco přes 40km (ještě nějaké to ježdění po městech a kolem).
Měřená trasa má podle odklikání na mapy.cz (od motu k mostu) 8,5km.
První čas byl 20min, druhý 18:25 (průměrná rychlost 25km/h, resp. 28km/h – lehce zaokrouhleno).
A to mě Radek po telefonu hecoval, že za 17 :)
Samozřejmě občerstvení v Nymburku na náměstí – kdo ví, tak ledová tříšť je stále dobrá.
A co samotné rámy ?
Zoufale krátké. Tedy – o pár milimetrů kratší než ty moje běžné, ale i ty jsou na nějakou rychlost zoufale krátké.
Stejně jako jejich určitá měkkost, které má pomáhat při lepším slalomu je na běžnou jízdu kontraproduktivní – občas brusle nečekaně zaplave.
Na druhou stranu jsou lehké. Ale aby se to opravdu projevilo, muselo by být lehčí i bota. Ale aspoň to vypadá dobře.
Moje vytuněné brusle budily docela rozruch: napřed bruslaře vyděsilo řinčení uvolněných součástek na botách, pak je vyděsilo jak rychle jsem se kolem nich přehnal (Zleva, děkujiiii) a nakonec prvek překvapení, co to tam mám pod botama.
Horší to bylo s koly – modré Labedy plus ložiska Bont jsou velmi rychlé. Za předpokladu kvalitního povrchu. Pokud jsou hrboly, je to katastrofa protože ani kola, ani tenhle rám nárazy netlumí.
Večer jsem ještě jel na chvíli na Letnou – ale po najetých kilometrech jsem neměl nejmenší chuť na slalom. Stejně se mi povolil šroub držící rám u boty a bez speciálního imbusu pro odmontování kol se k němu stejně nedostanu.
Takže jsem párkrát objel Letnou (někde jsem musel nahnat posledních pár kilometrů do padesátky) a domů.
Stalin vs. Praha?
Nějakou dobu jsme se nevěnovali cause Stalin a jak to tak vypadá, vynořili se nám nové informace z nichž nejdůležitější je pravděpodobný konec šancím na Oceanárium na Letné. Ovšem to neznamená, že ojetý mramor je zachován dalším generacím.
Teidu Pozdravy z nymburka :)