Z Hájů do Bráníka-[import z mamil.cz]
Vlastně experiment s kamerou. Minutový (není to zbytečně moc?) sestřih. Start na Hájích, pak přes Krčský les… a dál už byla tma. Takže z Modřanské rokle kde nic, tu nic.
Vlastně experiment s kamerou. Minutový (není to zbytečně moc?) sestřih. Start na Hájích, pak přes Krčský les… a dál už byla tma. Takže z Modřanské rokle kde nic, tu nic.
Nikdo to nečekal, nikdo to nechtěl… Ale začínám se připravovat na Pražský maraton 2022. Uf.
Od minula? 10 kg a dva roky víc, sem tam nějaké zkušenost s běháním by se taky našla. I s tím tréninkem.
A sem bych rád dával souhrny po týdnech, jak se mi svaly nadouvají, hrudník mužně dme a kilometry přibývají.
Internet je plný zaručených rad přestal jsem jíst maso a za měsíc jsem dal maraton za 2:15, ale takhle to v reálu úplně nefunguje. Alespoň mě ne.
Takže plán do Vánoc je jasný – po poprázdninovém flákání si zvyknout na pravidelný tréning a běhat objemy.
Vlastně objemy… spíš tu pravidelnost. V zásadě teď je program
Což do konce roku hodí skoro šest stovek. S tím, že v prosinci se začnou přidávat kilometry do všech úseků, aby to měsíc přes závodem vypadalo 0-10-20-0-20-30 (byť to je takový vrchol, ale jinak 70 km za týden nebude nic neobvyklého. V mém věku a váze to považuju za dobrý.
A čas? Jasně že bych ho chtěl zlepšit. Což by neměl bát problém. Takže někam k 4:30 by se mi líbilo.
A první týden? V neděli rodina, takže nic. Ale i příprava je maratonem sama o sobě a těch vynechaných tréninku se pár najde. Vždyť jsem psal, že do Vánoc je to spíš legrace…
a dvě túry, no túry, výlety, po Krkonoších jsem si započítal jako běhy. Za dva dny pade a i kdybych běžel, o moc rychleji to nebylo.
A i tak mi v třeba s segmentu Bilé Labe nahoru patří druhé místo. Oops.
Hůlky, rychlá chůze… ale stejně jsem na obou trasách (Špindl – Zlaté návrší – Pramen Labe – Sněžné jámy – Špindlerovka – Špindl a Špindl – Bíl Labe – Luční – Sněžka -Luční – Kozí hřbety – Sˇpindl) potkal pokaždé alespoň dva běžce.
Ten na Sněžku byl nejdrsnější, fakt se klaním.
Po včerejšku to chtělo trochu relaxovat. I když mám pocit, že pod deset kilometrů nemá cenu ani vázat boty, dneska stačila osmička velmi, velmi vycházkovým tempem.
Večerní Stromovka má své kouzlo. Hloučky piknikujících se vytrácí, rozsvěcí se lampy a kreslí stínohry křovinami, park se vyprazdňuje a dá se potkat spíš jen pár běžců. Cestičky plné kořenů se noří do tmy a občas se ozve rána a zasakrování.
Kachny se ukládají ke spánku na molo, aby je dupající běžec probudil a ony si kejháním mohli stěžovat, proč je kdo zase obtěžuje.
A do toho tempem, co noha nohu mine, poklusávám a kochám se okolím. Neřeším časy, vzdálenosti – i když hodinky občas pípnou – a jen si užívám běh.
Víc takových večerů
se zdají jako dobrý nápad. Třeba vyrazit běhat jinam, než obvykle. Třeba na okruh Poděbrady – Nymburk. Třeba v létě.
Už infocedule na dálnici mě měla varovat – vzduch 22C, asfalt 45C. Měla.
V
azil jsem od nádraží v klidu pře promenádu a k Labi. Uf, slunce. Zpomaluju, nicméně pokračuju dál. Mám v hlavě, jak strašné to bylo, když jsem do Nymburka dobíhal z Kolína, takže si trasu dělím na pětky – první je půlka tam, druhá je opravdová půlka – jasný, ne?
Pod stromy to jde, ale druhých pět je po sluníčku a musím říct, že je to fakt dlouhé. Dobíhám k nymburské elektrárně a hledám občerstvení. Dávám na ex půl litru kofoly a otáčím to zpět (hm, tak sice na ex, ale dojít, vystát frontu, čas na kilometr 11 minut a naděje na cokoliv rozumného celkově nula. Ale co, stejně jsem pro osobák nepřišel.
Vracím se po druhém břehu sice víc stínem, ale od patnáctého km toho mám fakt dost. Horko mi je, nebaví mě to a ani vědomí, že běhám tam, co Zandl, mi nepřináší radost.
Na osmnáctém vbíhám zpět na kolonádu, dotočím tam těch devatenáct a vrhám se na pramen Poděbradky.
Jo, dneska to bylo náročné.
Tak různě, abych nebyl příliš ukecaný.
Padla první letošní pětistovka. Tedy dooufam, že první letošní.
Váha se porád drží tam, kde nemá. Hluboce nad 100.
Forma se ale lepší – nikoliv časy, sprinter ze mě na stará kolena nebude, ale prodlužují se trasy a pohoda po doběhnutí. Aktuálně 15-17km a druhý den nohy nebolí. Aspoň něco.
Předsevzetí psát si blog pravidelně. Hm. Zkusit to s Vlogem. Hm. Sakra, aspoň psát pravidelně na Twitter ? Dvojité hm.
Ale co – teď bylo jaro, teplo, opaloval jsem se místo běhu,krmil ovce, nakonec nepekných 7:05 na kilometr… Tak, stane se.
Do budoucna tu tu nevzdavam. Třeba to letos klapne.
V neděli -12C, běh. Včera +10, zase běh. A jak jsem tak cestou potkával běžce, chladu nezvyklé: kukly, rukavice, zatímco já pod bundou lehčí tričko s krátkými rukávy.
Co je to tedy vlastně zima?
Ano, zase jsem někde upadl…
to extrémní.